|
| ||||
| ||||
|
CYRILL číslo 1.
harmonií ostatních hiasů, z nichž jako stříbrná nit vyzářiti má ona skrytá melodie hlasu středního. Proto se zvýšenou pozorností jest toho dbáti, aby nesprávným pochopením lesk melodie nezanikl. Tím více ovšem pozornosti jest potřebí, zpívá li se ve skladbě více melodií najednou, aby vše se ve sboru uplatnilo a průhledně vyznělo. Pro tento výcvik v přednesu doporučoval již v letech šedesátých minulého století hudební skladatel Leopold Zvonař hromadné s t u d i u m u n i s o n a, jímž mělo býti i doprovázejícím hlasům poskytnuta příležitost zpívati melodie a podněcován smysl pro oduševněný přednes. Aby však cvikem unisona se sborem dosaženo bylo cíle, připojil Zvonař výstražnou poznámku, že pro toto hromadné cvičení nejméně se hodí zpěv n á r o d n í c h p í s n í. Patrně jemnocitný mistr ze zkušenosti vypozoroval, že by se jakožto písně známé zpívaly s menším, a proto jen povrchním zájmem a že by pěvci nedali se takto opravdivě přesvědčiti o účelné nutnosti tohoto způsobu zpěvu, jímž má býti dosaženo ohebnosti a měkkosti hlasu a samostatnosti v přednesu i ve skladbách pro sbor vícehlasý potřebné. Proto hájil stanovisko určitější tím, že doporučoval zpívati skladby p í s n í u m ě 1 ý c h. A v ,té věci zajisté se nezklamal ; jestif radost pozorovati, jak tato unisona sbor cvičících osvěžuje a jak vděčně od posluchačů bývají přijata, kdykoli se jich používá při veřejné produkci. Jakých mocně překvapujících výsledků dá se docíliti unisonem, zažil zajisté mnohý sbormistr ze zkušenosti. Z vlastní své praxe uvádím na př., jak mile byl překvapen skladatel a virtuos Ed. Tregler přednesem partie »Inflammatus« z Dvořákova oratoria »Stabat Mater«, provedeným unisonem lahodných altů. Mistra Sychry píseň »Já hrála Chopina« opět všeobecně imponovala přednesem celého dámského sboru. A jak opravdu okouzlujícím dojmem působí Dvořákova píseň »Ach není tu, není« unisonem sopránů, doporučuji, by se každý přesvědčil, kdežto »Slovácké písně« téhož mistra svědčí zase jadrným hlasům mužským a Smetanovy »Večerní písně« nesou se nádherně, předneseny-li celým sborem dam i pánů. A takových příkladů lze uvésti více. Použil jsem také unisona u č. 1. a 9. Dvořákových »Biblických písní« mužskými, u č. 6. a S. dámskými a u č. S. střídavými hlasy, jež k závěru nechal jsem vyzněti »tutti-, ovšem s přesným dynamickým odstíňováním a po podrobném a takřka úzkostlivém studiu k docílení vyrovnanosti hlasů. Nabude-li řed kúru takových přesvědčivě působících zkušeností, pozná též. že »s o 1 o« neznamená snad nějaké povznesení činnosti na kůru — o solu hraném ve chrámě na ně-jaký hudební nástroj jako o něčem ředitele kůru intelliger.ta nedůstojném ani nemluvím') — nýbrž, že zpěv sboru na podkladě vyrovnanosti hlasů hrudního s hlavovým, dynamickým odstíňováním nacvičený a dobře voleným tempem) přednášený a dovednou, umělecky a vkusně rejstříkovanou hrou na varhany provázený,') jest nejdokonalejším výsledkem pr"dukce při bohoslužbách a že rovněž tak i unisono, vyrovnaně s celým sborem jako v ;:"mausích nastudované, působí mohutně a zanechává nádherný dojem. Všechny tyto vlastnosti a přednosti v praxi možné a proveditelné jsou obsaženy ve skladbách našich hudebních skladatelů, jakž na základě bedlivého studia unisona prokázáno bylo souborným provedením »Biblických písní« sborovým tělesem »Cyrillské Jednoty« na Král. Vyšehradě. Na základě zkušeností takto získaných, byl v »Cyrillu, význam unisona vyložen a bude bohdá i pro praxi náležitě pochopen a oceněn. Při zpěvu lidovém, jenž podstatně se liší od zpěvu umělého tím, že se ho maže súčastniti bez výjimky každý ke zpěvu způsobilý člověk, kdežto zpěv umělý, jejž produkují jen vybraní a odborně cvičení zpěváci, k docílení dokonalých a uspokojujících výsledků, vyžaduje odborného vedení. Musí i zde lid býti poučován aspoň o nejpřirozenějších základních pravidlech k oduševněnému, rozumně procítěnému přednášení zpěvu. V první řadě musí býti každý jednotlivec upozorňován na dýchání při zpěvu a poučen, aby z hluboka 1) Kdysi přišel Chej ubí,ii do venkovského kostela a slyšel na kůru zpívati sopranovou arii ze své opery »Lodoiska«. I "pozastavil se nad zneužíváním chrámu, a bije se v prsa, zaražen zabručel: »Odpust mi, Pane Bože, všechny hříchy, ale tohle jsem pro tebe nekomponoval.- A dnes? Hraje se na kúru při mši sv. intermezzo z oper »Cavaleria rusticanap, >Bajazzo« a nejen arie, ale celé úryvky z oper ba i operett, jako něco pro chrám posvátného. Někde opět provozují sborové »Pange-lingua« na nápěv naší písně »Nad Berounko : pod Tetínem <, jinde zase jako vložka číslo 1. ze Smetanovy skladby =Česká píseň<. Jest věru skvrnou ;)rodukcí, jestliže se trpí a podporují na kůru podobné nešvary, nebo sníží-či se varhaník dokonce k tomu, že sám hrou na varhany se propújčuje k podobným výkonum. -) Ještě podnes často slýchati jest Pietschovo ,Ubera me,, na čtvey těžkopádné doby, místo po způsobu vzdušného chorálu. U Stehleovy mše »Salve Regina má také Gloria« jen as 6, >Credo ne víc než 8 minut trvati. Stejně přiměřeně dlouho má se zpívati u všech skladeb s nezkráceným textem, jež pocházejí od našich skladatele, jakož i u příloh »Cyrilla« a jiných, vyjma mši »Brevis« od Fibicha. 3) Kde chybí porozumění pro umění v rejstříkování při doprovodu varhan, tam není možno mluviti o duševním vzplanutí. | ||||
|