|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLIV. 1918.
a ne jen povrchně dýchal, t. j. tak, aby dech ovládal a aby vydržel jím po delší dobu nepřetržitě vládnouti, že tudíž při zpěvu vzduch se tiše a rychle z hluboka vdechuje a jen pomalu opět ústy vypouští. Z toho každý sám na sobě pozná, že při zpěvu vlastně plíce konají tutéž službu jako asi měchy u varhan. Dále jest potřebí účelného a snadno srozumitelného poučení o rozdílech v o d d e c h u. Jsouf oddechy při zpěvu jednak přirozené, t. j. takové, jaké činiti a zachovávati třeba již v proudu obyčejné mluvy, jednak takové, jež musí se díti a dle určitých pravidel zachovávati právě při správném zpívání, aby nejapným snad slabikováním aneb nesmyslným trháním slov, jaké se při nesprávném přednesu až podnes děje, nejen smysl slova zpívaného nebyl nepřirozeně rušen, nýbrž aby i zpěv správným frásováním po stránce hudební vkusně a uspokojivě vyzněl. Písně, v nichž toto, mateřštině se příčící a přece široko za-kořeněné, abych tak řekl, hříšné trhání slov zameziti by se nedalo, jest raději nahraditi novými, v nichž by tato nesprávnost v přednesu byla úpině vyloučena.) >Neníf krása mateřštiny jen příkazem přísné vědy, ale i dokladem lásky k rodné zemi každého jednotlivce. « Nápěv zpívá se jadrně, čistě, pravím čistě bez přizvukování nějakého druhého (provázejícího) hlasu, hrudním hlasem,'') ale tak, aby se při tom nepřekřikovalo. Skůdcem zpívajícího shromáždění jest ten, kdož zpívaje o to usiluje, aby jeho hlas bylo nejvíce slyšeti. Co se konečně týče vyslovování jednotlivých slav, musí díti se srozumitelně, a k tomu cíli nutno dostatečně ústa rozevírati a slabiky správně vokalisovati. Poněvadž pak se předpokládá důkladné nastudování každého nápěvu písně, nebude nesnadno upozorněním docíliti také toho, aby lid za účelem uhlazenější deklamace při zpěvu dovedl u některých slov dlouhou slabiku, připadající nahodile na krátkou notu, případně prodloužiti a zase naopak slabiku krátkou k delší notě, dle potřeby zazpívati též kratčeji. Zpěv každého jednotlivce musí býti oduševněný, nikoli jen mechanický, což dlužno při-pomenouti zvláště těm, kdož při zpěvu sedí, aby neupadali v jakousi zpohodlnělou ledabylost. Vůbec u zpěvu hlediž každý sama sebe uplatniti, zpěvem vycházejícím z celé duše a z celé mysli, aby i skutkem prokázal slova : „hlas lidu — hlas boží”. Co dělati ? 0 prázdninách vyletěl jsem podívati se do rodného kraje. Byl jsem několik dní ve městě, ve městečku a také na vesnici. Nebojte se, že Vám budu popisovati válečný blahobyt, jaký jsem tam shledal, nadšené hymny na válku, jakých jsem tam neslyšel. Chci krátce ukázati, kterak tam vypadá zpívaná mše svatá, a kterak lid náš ukazuje svou lásku k posvátnému zpěvu při tiché mši svaté. Myslel jsem před lety, že my Cyrillisté obrátíme svět, ale po svých zkušenostech se mi tomu věřiti už nechce. Nemohu za sebe. Tedy: Zpívaná mše sv. ve městě, kde je velký počet vyškolených hudebníků i zpěváků a to i latiny znalých. Kde je shoda oltáře s kůrem? Pěkně hrají, bravurně zpívají. Ale liturgický text? Kyrie, Sanctus, Benediktus, Agnus jsou až příliš úpiné. Za to Gloria i Credo hodně osekány. Lehner by řekl: »Turecké Gloria, čínské Credo-. Introit a communio vůbec jsou veličiny neznámé, místo gradualu nějaká arie, místo offertoria jakési divadelní Ave a to na svátek proměnění Páně. Zdá se, jakoby pan ředitel kůru neměl o direktáři ani potuchy, jakoby pan děkan nic nevěděl o jakýchsi pravidlech posvátné hudby a zpěvu při hlavním úkonu bohoslužebném. Známý zpěvák mne viděl v kostele a šel si potom ke mně pro pochvalu. Pochválil jsem ho, ale také těmi výtkami dopálil. Zaplaf Pán Bůh, panu děkanovi snad toho neřekl, a já jsem potom se už s ním nesetkal, abych zvěděl jistotu. Ale co naplat: »Amicus Páleč, magis amica veritas!« Ve městečku o velké zpívali píseň českou, ale aspoň byla mešní. Vím však, že leckde zpívají zcela bezstarostně píseň jakoukoli, af se hodí ke kněžským intonacím, nebo ne. Po knězově gloria začnou třeba o pláči Panny Marie a po jeho credo snad o Herodesovi. Mešní písně však v tom městečku znají asi čtyry a stačí tím na celý Boží rok. ') Toto hnusné trhání jeví se na př. u písně k sv. Janu Nepomuckému ve verších: >Vroucné vítá—me tě, Jene, dále Při tvém naro—zení světla, bV Žatecku ne—vinnost atd. A s tímto zlořádem setkáváme se u velkého počtu písní. °) Budiž proto píseň transponována v polohu všem hlasům dostupnou. | ||||
|