|
| ||||
| ||||
|
4 CYRILL číslo 2.
Ve vesnici? Tam nebylo lépe, ano ve všední dny varhany vůbec mlčely a k pože. hnání svátostnému zpíval si kněz s několika dětmi písničku sám. Co mi bylo venku mimo kostel nápadno, ani na těch paloucích neozýval se zpěv a přece vím, kterak se to rozléhalo, když pasáci spustili. Spíše tu a tam z brambor bylo slyšeti: »Hrom už do toho všeho!« Je to jen obecná tíseň, která nám hubí zpěv posvátný jako světský? Ale pro Bůh, máme všeho nechati ? Je pravda, varhaníků málo, mají malý plat, i mezi kněžstvem je stále málo porozumění a proto i málo zájmu o posvátnou hudbu: K tomu není ani nahoře ani dole jednoty v této důležité stránce nejen církevního, ale i náródního života. Nahoře rádi slyší dobrý a přesný církevní zpěv, ale nemohou z rozmanitých důvodů celou váhou působiti, aby také všude se zaváděl. Sami znalci nejeví jednoty. Jedni jsou až příliš rigorosní, jiní zase laxní. Také trošku těžkopádnosti ]ze vytýkati. Jak dlouho se jedná a píše jen o tom jednotném zpěvníku a zatím vyskytují se stále sbírky nové, které zmatek jen zvětšují. A ředitelé kůrů? Kde mají vodítko? Co dělati? Čekati, až přijdou s hora rozkazy? Ty by málo samy pomohly. Nebo až bude pro varhaníky a ředitele kůrů »upravena kongrua?« Půjde li to iako s tou kněžskou, pak to snad bude ten den po posledním soudu a andělské trouby budou míti pravé sólo. Kéž nám znalci už jednou podají, co by mohlo býti krystalisačním bodem, kéž plánovitější agitace docílí, aby nebylo farnosti bez Cyrillské Jednoty, aby neutuchl ruch nadšenců, kteří dovedli bez otázky: »Co nám za to bude?« pracovati ke cti boží, zvelebě Jeho služby a vzdělání lidu ve směru nám Čechům dříve t lik milém, v hudbě a zpěvu posvátném. -rt. DR. D. OREL Kancionál F>ranusův. Pokračování.) Fol. 2W1 Seslanie ducha swateho; o Duchu sv.-D.-Nápěv jakopři»Vzkříšení Spasitele svého«, fol. 277x. Ve Fr. nápěv až k Též v kan. Šteyerově mezi písněmi na evangelium nedělní. _ [&2 • • F~_ • 1 - • - --• • • - s -- - F- •- -~ r _ _• ?í~. Se- sla - nie Du- cha sva - té - ho sla - ví ce ho dne-šní zda- ru bo - ží - ho, kte- 9'. Neb jest jim to byl roz - ká - zal mi - str jich Pán ]e - žíš u - kři - žo - va - ný, když rýž jest vi do - mě s ho- ry se - slán na a - po - što - IV, jak - žto o - heň brz - ký jest měl od - jí - ti a na ne - be k Of - ci vstú - pi - ti: od Je - ru - sa - ]e - ma za - pá - lil jest srd-ce všech věr-ných, a - by vě - ři - li. {2. Pro-tož my vši-ckni k němu ne - cho - di - ti, a - le ča - ka - ti sli - bu Ot co - va. vo - laj - mež ny - ní srd-cem, ús - ty, slad-kým zpě - vá - ním, af nám rá - čí dá - ti u - tě - ši - te - le, Du- cha sva té - ho. ~. Appoštolé když mluvěchu, V. Daj nám, tě božě prosíme, národové rozličně se divěchu, dnes ducha svého dobrotivého, neb od nich mluvících, přirozenú řeč svú byf on svým uměním z srdcí našich slyšechu, vyplel nevěru vidúc divy, slyšěce jazyky, žasli se biechu, a naučil nás všemi dary svými se zpravovati divná moc božie. tohoto věku. | ||||
|