|
| ||||
| ||||
|
8 CYRILL číslo 1.
EM. IiEZECNÝ Repetitorium pedagogiky. XXVII. Prostředky vychovávací. Vše, co vychovatel podniká, aby dosáhl cíle výchovy, nazýváme prostředkem vychovávacím. Při používání prostředků vychovávacích nezáleží ani tak na jich jakosti, jako na torn, kterak jich vychovatel používá a jak pojí je v účelný celek. Vychovatel musí věděti, kdy má trestati, co smí chovanci poskytnouti, kdy má rozkazovati, kdy raditi; nesmí býti ovládnut špatnou náladou, rozmarem, nahodilými okolnostmi a pod. Spojení všech prostředků vychovávacích v organický celek, jímž jest podmíněn jednotný, účelný postup při výchově, nazýváme methodou vychovávací. Prostředky vychovávací jsou: po-skytnutí, odepření, dozor, zaměstnání, rozkaz, nařízení, úloha, návod, pomoc, rada, výstraha, odměna, trest, poučení, vyučování, příklad, četba. XXVIII. Poskytnutí a odepření. Opatřujeme-li vše, čeho třeba ke zdárnému vývoji chovancově po stránce tělesné a duševní, a chráníme-li ho všeho škodlivého, ošetřujeme chovance. Děje se to již od věku nejútlejšího poskytnutím potravy, čistoty, tepla, světla, zábavy, práce atd. Stejně dúležité jest odepírání. Odepíráme chovanci vše, co by mu mohlo škoditi na těle a na duši; odepíráme mu však i to, co jest mu neškodno, ba prospěšno, abychom ho otužili a cvičili v sebezapírání. Poskytneme-li chovanci vše, čeho si přeje, stává se rozmazleným. svéhlavým a nešfastným v praktickém životě, který nám tak mnohé přání odepírá. Vychovatel chybuje, když chovanci něco odepírá a konečně přece jeho přání vy-hoví. Vychovatel, který několikrát takto dítěti podlehl, ztratí nad ním úpině vládu. Po skytnutí a odepření nebudiž nikdy následkem libovůle a rozmaru. nýbrž vyplývej z vyšších ohledů vychovávacích. Zejména budme při tom důslednými, t. j. neodpírejme dnes chovanci, co jsme mu včera za týchž okolností poskytli. XXIX. Dozor a zaměstnání. U mládeže třeba dozoru, bychom sledovali a pozorovali její vývoj, bychom ji udr žovali v mezích slušnosti a k pokroku jí (Pokračování.) povzbuzovali. Děje se tedy dozor pozorováním chovance a dohlídkou na jeho vnější chování. Výchova jest jen tehdy úspěsná, když děje se se zřetelem k osobnosti chovancově. Proto je p o z o r o v á n í, které obeznamuje vychovatele s povahou chovancovou, nadmíru důležité. Nejlépe pozorujeme chovance při hrách, kde jeví se jeho povaha nejpřirozeněji. D o h l e d počíná již v nejútlejším věku. Jakmile počíná se dítě zvedati, jest třeba dohlížeti, by nepřišlo k úrazu. Dohled týká se všeho, co dítě vidí, slyší a co koná. jest i později nezbytným ve škole před vyučováním i při vyučování, nezbytným též mimo školu, zejména tam, kde stýká se více dětí. Při dozoru neobmezuj vychovatel chovance ve volném pohybu; roztrpčuje to chovance a svádí ho k neupřímnosti a přetvářce. S po-kračující výchovou ustupuje dozor do pozadí. Nikdy nepoužívej vychovatel při dozoru hledaných prostředků, nepozoruj chovance z tajného úkrytu, nevyzvídej o jeho konání na chovancích jiných! Zaměstnání děje se hrou a prací. Hra brání zahálce, koncentruje pozornost, cvičí rozmanitým zpúsobem duševní i tělesné síly chovancovy a jest nejlepší průpravou k vážné práci. Aby hra vyhovovala svému účelu, musí býti bezpečná, zábavná a do jisté míry též vzdělávající. Později zaměstnáváme dítě prací, která se liší od hry vážností, opravdovostí a vy-žaduje na chovanci jakéhosi sebezapření. Práce jest to, co musíme konati, třeba bez ohledu na osobní chut, z á 1 i b u. Jest tedy tentýž výkon pro jednoho prací, pro druhého případně zábavou. Prací sílí se vytrvalost a vůle chovancova, povaha jeho se zocelí, čímž stává se platným spolupracovníkem ve společnosti lidské. Zvykejme tedy záhy chovance vážné práci ! XXX. Rozkaz. Dítě nedovede v jednotlivém případě usouditi, co by mělo činiti a čeho se vyvarovati. Proto užíváme rozkazu, jímž přímo dítěti ukládáme, co má konati, neb čeho se má stříti. Dle kladné neb záporné podoby své jest rozkaz bud příkazem, bud zákazem. Rozkazem má se docíliti poslušnosti. Po-slušnosti zvykejme chovance již v útlém mládí! | ||||
|