|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLIV. 1918. 9
Pedagogický rozkaz budiž: 1. nezbytný t. j. nerozkazujme , když toho není nutně zapotřebí. Čím více výchova pokračuje, tím méně třeba rozkazů. 2, úč e 1 n ý. čili objektivní, t. j. nerozkazujme z choutky a libovůle, -nýbrž se zřete-lem na účel a potřebu výchovy. 3. stručný; rozvláčné rozkazy minou se svým účelem, protože mnohdy bývá ne-snadno vybrati si z nich, oč vlastně jde. 4. určitý a konkrétní, aby chovanec věděl, co má konati. Vztahuje se na přesně vymezený čin. Povšechné rozkazy nemají žádné ceny na př., »bud` hodný«. 5. r o z h o d n ý; nerozhodné rozkazy pro-zrazují dítěti naši vlastní nerozhodnost. 6. n e o d v o 1 a t e 1 n ý; odvolání daného rozkazu budí nedůvěru v rozkazy další. 7. p ř i měř e n ý schopnostem chovancovým. 8. důsledný, t. j. shoduj se s rozkazy předcházejícími. Nedůslednost v rozkazování vede přímo k neposlušnosti. 9. laskavý. Tím vyslov-Lje se důvěra v poslušnost dítěte. Přísně rozkážeme, když po mírném rozkazu chovanec neuposlechne. Pochybeno jest, rozkazy odůvodň o v a t i. Důvodem poslušnosti jest autorita vychovatelova. Jakmile počneme rozkazy odůvodňovati, musíme býti připraveni na proti-důvody se strany chovancovy. Prospěšno jest ovšem v jiné, příhodné době vyložiti důvody rozkazu. Působí to pak jako poučení.. Rozkazům podrobuje se dítě raději než zákazům. Proto se doporučuje, abychom dítěti, když mu něco za-kážeme, zároveň nařídili, co má konati. Přílišným použitím rozkazů otupíme dítě, tak že se stane vůči ním lhostejným; proto používejme jich měrou co nejskrovnější ! Vychovatel přihlížej, aby každý rozkaz byl náležitě vypiněn. K rozkazům čítáme též s t á 1 á p ra v i d l a, která mají platnost pro delší dobu a pro určité poměry. Na př. domácí a školní řády, zákony a pod. Taková pravidla bulte se-stavena po bedlivé úvaze se zřetelem na poměry, pro které jsou určeny. Chovanec ví předem, jak se má chovati, raději se jim podrobí, než rozkazům; vychovateli netřeba stále zakročovati. (Př[šte dále.) ®W&L Seznam ochráněných varhan kostelních arcidiecése Pražské na základě rozhodnutí c. k. památkového úřadu ve Vídni podle návrhů českého a ně- meckého konservatorátu v Praze a dle návrhu Dra. D. O r I a, ministerstvem k, a v. jmenovaného znalce. Vikariáty české. Uršulíiiek Vinoř Generální vikariát: sv. Kateřiny Všetaty. sv. Vojtěcha sv. Jana na Skalce V i k B u d y ň: Karlín sv. Jiljí Emauzy Bud n sv. Haštala y ce sv. Františka u Křižovníků Loretta ra ( ) u Kapucínů. Kralupy sv. Jindřicha u sv. Ludmily (Vinohrady) Zeměchy. sv. Jakuba (:3 varh.) sv. Havla sv. Alžběty na Slupech. Vik. Bystřice: Kariov V i k a r i á t Beroun: Netvoříce Strahov (2 var.) Beroun Tejnice n. S. T'n sv. Jan pod Skálou Nesvačily y Toóice P. Marie Sněžné P. Marie Vítězné Hořelice Postupice. Podčáply P. Marie pod Řetězem Tetín Vik. Český Brod: sv. Mikuláše (2 var.) Vyšehrad Všeradice Březí Zdíce sv. Ducha Mořiny Český Brod sv. Štěpána Stará Huf Hradešín sv. Tomáše Loděnice. Ouvaly sv. Trojice (Spálená ul.) p~ Přistou ím sv. Trojice v Podskalí Vik. Brandýs n.,!L. Štolmíř sv. Víta (2 var.) Chotěboř Škvorec sv. Salvatora Hlavno Kostelní Semice sv. Klimenta Kojetice Vyšerovice sv. Šimona a Judy Velké Nehvizdy Skramníky. | ||||
|