|
| ||||
| ||||
|
Roč. XLIV. 1918. 13
absolvování konservatoře působí v Praze jako učitelky a občas vystupují v různých koncertech. Je zvláštní, že s jedinou snad výjimkou žádná z těchto mladých dam přes nesporné nadání, velkou píli a dobré základy hudební se nevypracovala později nad lepší prostřednost. Kritika konstatuje — úpině dle pravdy — že slečny hrají »s hlubokým procítěním«, "uměleckou ukázněností«, »se vzácným porozuměním«, že »překonávají zdatně vysoce vypjaté technické obtíže koncertu« atd. To je vše krásné, bohužel však veškeré ty četné jich výkony postrádají dvou nejdůležitějších složek prvotřídní umělecké reprodukce — osobitosti výrazu a strhujícího virtuosního lesku. Mimoděk připomínám si Tappertovo resumé o'berlínských pianistkách, které platí ostatně o pře-vážné většině klavirístek vůbec: »Slyšel jsem jich mnoho, každá hrála něco jiného a stále to bylo totéž.« Virtuosní moderní brillance lze nabýt pouze úsilovným studiem a pozorováním četných prvotřídních virtuosů-technikářů. Slečna Doubravská jest nesporný, velký talent, zatím však pouze »una Inter multas«. Přál bych jí, aby mohla u některého vynikajícího umělce bezstarostně rok, dva roky se věnovat svému vyššímu hudebnímu vzdělání. Zatím hraje »s bezpečnou jistotou« poněkud »tvrdým úhozem«, překonává zdatně technick é obtíže« atd. V koncertě d r u h é m a p á f é m slyšeli jsme dva houslové talenty prvního řádu: mladého Příhodu a ještě mladší Červenkovou.- Příhoda svým neobyčejným nadáním mohl by jednou stát v první řadě největších houslových virtuosů. Ovšem by musel ještě pilně studovat. Technika jeho není dosti jiskřivá — ukázalo se to zejména ve třetí větě Saint-Sa }nova koncertu z h-moll. Rol<, dva roky u mistra Sevčíka. Totéž bych napsal o malé Kitty, která by záhy mohla zastínit sensační úspěchy Moriniové. Ovšem zázračným dětem těžko prorokovat. K a r l o w i c z ů v koncert, který malá slečinka přednesla, patří k lepším dílům dnešní koncertní literatury houslové. Trochu německé romantiky, trochu Čajkovského, trochu »modernismu« ve formě několika nezvyklých akordů, pěkná invence. — V prvním koncertě byla opakována Čajkovského šestá, v druhém Beethovenona pátá symfonie. Kdežto Beethovenova symfonie dosud působí mohutným elementárním dojmem, práce Cajkovského, stojící pod vlivem dávno odbytého německého romantismu, valně vybledla. Beethovenovu symfonii nutno úpině přestudovat. Zejména podání prvních dvou vět jest naprosto nedostatečné. Mohutným dojmem působila Sukova »Praga« a velký úspěch měla symfonická báseň Prokopova dle Sv. Cecha. Jest to dílo mně osobně nadmíru sympatické. Forma přehledná, invence bohatá, vezkrze moderní výraz, žádná sháňka po neodůvodněných effektech. Škoda, že skladba nebyla postavena v čelo programu. Neštastné bylo provedení Wagnerových skladeb ve třetím mimořádném koncertě. Bylo to hudební »Dies irae«. Ouvertura k »Bludnému Helandanu« Adylla na Siegfrieda«, »Faustovská ouvertura« — děsná fadessa,>,utahanina,. Pomalá věta v »Tannháusru« protáhnuta do nekonečna, rychlá přehnána do krajnosti, kouzlo Velkého pátku« — roztomilý menuet, předehra k »Norimberským mistrům pěvcům« úpině skreslená a nejasná. Za to bylo provedení Smetanova veledíla symfonického v desátém, jubilejním koncertě řádném velmi zdařilé. Obecenstvo i členové orkestru zasloužilému dirigentovi Dr. Zemánkovi připravilo hlučné, za-sloužené ovace. Nutno však také přiznati, že žádný umělec-dirigent nezískal si během posledních let tolik zásluh o český koncertní život, jako Dr. Zemánek svou energickou, neunavnou a všestrannou prací. — Připojuji zde krátkou reminiscenci. Jal< známo, byla ze Smetanových symfonických básní před 25 lety provozována skoro výhradně »Vltava«. Byla to jaksi »Prodaná nevěsta« v symfonické tvorbě velkého mistra. Slyšel jsem »Vltavu« od nejrůznějších orkestrů v Praze a v cizině, dobře, výborně a mizerně hranou. Nejhlubším dojmem však na mě působilo provedení díla pod taktovkou mladého, — sotva škole odrostlého Čelanského v koncertě stávkujícího orkestru Národního divadla. Neslyšel jsem skladbu nikdy tak intuitivně, mistrně rozčlánkovanou a při tom celistvě spjatou, s takovým nadšením přednesenou a od obecenstva s takovým jásotem přijatou, jako tenkrát, — ani později od Celanského. Ovšem, stál v čele orkestru prvotřídního, virtuosně sehraného, v němž účinkovali zejména u dechových nástrojů přední virtuosové pražští. Nejsilněji mi utkvělo v pa-měti náladové podání začátku a mohutné, při tom plastické, jasné líčení svatojanských proudů. Jak snadno zvrhne se začátek v etudu pro flétny, svatojanské proudy v beznadějný chaos! — Milé překvapení_způsobil nám v pátém koncertě druhý dirigent C. F., pan Ant. Rybář, temperamentním, vyrovnaným přednesem sedmé symfonie od Beethovena. Je to pino-krevný hudebník, který dokonale ovládá orkestrální těleso. Bohužel, jak již podotknuto, obecenstvo nádhernou náladu díla bezohledně pokazilo. Velmi plasticky a promyšleně podal p. dirigent též Fibichovu symfonickou báseň =,Toman a lesní panna«. Měla stát rozhodně v čele programu. )sem žádostiv, brzo-li C. F. přistoupí k systematickému a důstojnému pro-vádění děl mistrových. Nebylo by to lepší, než ode-hrávání různých pergamušek od Wieniawského, Laloa a zbytečně opakovaných, k omrzení známých komposicí? Nejedná se zde o žádné umělé křísení života ne-schopných prací, nýbrž o povinný projev vděčnosti 1< uměleckému odkazu zesnulého, neprávem zanedbaného mistra českého. E. B. RŮZNÉ ZPRÁVY Nadání Františka Liszta, které má za úkol vydání sebraných děl mistrových, uveřejňuje výzvu, ve které žádá, aby všichni, v jichž majetku jsou rukopisy skladatelovy, nebo opisy na jeho rozkaz opatřené, nebo tisky jím opravené, oznámili to dvor. kapelníku Dru. Petru Raabe-ovi ve Výmaru , Windmúhlenstrasse 2:) a dovolili vydavatelům nahlédnouti po případě do rukopisů. t-aké doklady starších tisků děl Lisztových jsou vítány. Koncertní produkce pořádající spolky i jednotlivce žádá Jednota hudebních stavů, aby od umělců hudebních z povolání v nynější zvláště pro ně těžké době žádných úkonů zdarma nebylo žádáno. Studiu hudebnímu věnovali se pro svoji existenci a ne pro zábavu a nežádali od nikoho žádné práce zdarma, tím méně je to na místě u dirigenta nebo solisty. Umělce hudební, zejména žáky Skuherského, žádá Jednota hudebních stavů, aby přispěli každý aspoň korunou na zřízení pamětní desky na úmrtním jeho domě v Budějovicích. Hrob vykoupila a udržovati bude táž jednota. Příspěvky přijímá pokladník Alois Ručka, Praha-VII., Belcrediho tř. č. 6., který i složenky k tomu cíli zašle. Varhanická škola otevřena byla letos v Lublani. Učiteli jsou na ní Stanko Premrl, vikář Fran Zabret a varhaník u sv. Petra tamtéž. Ivan Zdešar. Nový časopis pro církevní hudbu pro franzouzskou část Švýcarska počal výcházetive Frýburce redakcí ]os. Boveta pod názvem „R é v u e C é-c i l i e n n e«. Německá část Svýcarska má časopis pra hudbu církevní » D e r C h o r w á c h t e r«, který rediguje F. Frey. C. k. Vyšší státní reálka v N. Pace pořádala dne 17. ledna Akademii. Pořad: A. E. Tittl : »Ouvertura«, studentský orchestr. Ferdinand Tomek:. | ||||
|