|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLIV. 1918- 23
V. MULLER K dějinám papežské ,Sixfinské kapely". G. Rich. Kruse vydal před nedávnem po prvé souborně hudební črty, které napsal známý skladatel »Veselých žen Windsorských«, Otto Nicolai. Mezi nimi prvá v tak zv. »Italienische Studien« napsaná r. 1837 do lipské »Neue Zeitschrift fúr Musik«, jedná o sboru Sixtinském a nepostrádá ani dnes zajímavosti, protože přispívá k poznání nejen organisace, nýbrž i tradicionelních výkonů Sixtiny. Nabývá zajímavosti tím větší. že spisovatel, byv povolán pruským vyslancem na místo varhaníka při kapli vyslanecké, byl žákem proslulého kapelníka kapely Sixtinské, životopisce Palestrinova a jeho následovníka Ab. Giuseppa Bainiho, o kterém dí Riemann : »Baini (1775—1844) je pozoruhodný zjev v XIX. století; žil a úpině splynul s liudbou XVI. století a jeho skladby musí se z tohoto hlediska posuzovati.« Ze života Nicolaiova budiž uvedeno, že narodil se jako syn učitele zpěvu 9. června 1810 v Královci a zemřel 11. května 1849 v Berlíně. Byl žákem Zelterovým a stav se varhaníkem v Římě, učil se dále u Bainiho. Po návratu svém z Italie byl kapelníkem divadla u Korutanské brány ve Vídni (1837—38) vrátil se do Říma, kde složil nžk )lik vlašských oper, stal se dvorním kapelníkem ve Vídni (1841), kde založil známé Filharmonické koncerty. R. 1847 odešel do Berlína, přijav úřad dirigenta sboru na dómu a kapelníka královské opery. Jeho roztomilá komická opera =Veselé ženy Windsorské« provozuje se doposud (nedávno u nás v Nár. divadle). . Úsudky Nicolaiovy vážné a kritické jsou i dnes zajímavé, hlavně tím, že je pronáší protestant ze svého stanoviska Nicolai. Jak si váží zpěvu Sixstiny, o tom svědčí slova, jež píše svému otci: »Úmysl, pobrobně studovati způsob, jak zpívá Sixtina sbory, a ,dobře po-znati stará, nádherná díla Palestrinova, to jest jediné, co mne může udržeti v Římě, protože to je také jediné, proč německý hudebník musí do Italie.« A jinde rovněž tak se vyjadřuje: uJen Sixtina iest hodna cesty do Ríma! — Jak božské skladby se tu provádějí a 1 Všude, kde se objevuje papež ve své vlastnosti jako pontifex maximus, a sám slouží mši sv., provázejí jej papežští pěvci hudbou, jak si nelze vymysliti důstojněji a případněji. Svatý Otec slouží však mši sv. výhradně ve svém zimním paláci, Vatikánu, a to v tak zv. kapli Sixtinské, které pojmenování přeneseno pak na samotné zpěváky.« Počet pěvců Sixtinských nepřekročuje 30 a pravidelně bývá přítomno 26 až 27 zpěváků. Protože zpívají vždycky bez průvodu, byl by jím více žádoucí krásný a vyrovnaný poměr hlasů, kterého však nelze tak snadno dosíci, nebo hlasy sopránové jsou obsazeny ovšem kastráty, a těch je nyní poskrovnu. Zeny pro svatost místa nejsou připuštěny a hoši, jednak pro kvalitu hlasů, jež zvláště ve spojení s mužskými hlasy tvoří nepříjemnou protivu, jednak proto, že pro zpěv v Sixtině třeba neobyčejné hudební znalosti a cviku, z tohoto úkolu býti nemohou. Proto tsou soprany trochu slabé, tím spíše, že jsou v Sixtině výborné a zvučné hlasy basové a tenorově. Kontraalty nezpívají kastrati, nýbrž muži falsetem, z nichž někteří i hlavovým hlasem mohou vyzpívati nejvyšší polohy altové, zvláště když intonace skladeb není příliš vvsoká. Všichni zpěváci zpívají z jediné veliké knihy, v níž jednotlivé hlasy pod sebou jsou vytištěny, avšak nikoliv po způsobu partitury. Kniha leží na vysokém pulpitu, takže přední zpěváci (sopráni a tenoři), mohou zpívati jen s pozdviženou hlavou. Dirigent stojí před pultem nejblíže, takže každý zpěvák, čta svůj hlas, musí zároveň viděti jeho ruku. Tím dá se dosíci snadno dokonalého řízení a tím se bez pochyby hlavně vysvětluje také podivu-hodná jednotnost tohoto sboru. Zřízení Sixtiny lze nazvati přímo republikánským. Dirigenta volí zpěváci sami ze sebe středu a papež ho potvrzuje; musí to však vždycky býti bassista. Nyní jest kapelníkem Abbate Don Giuseppe Baini, můj důstojný přítel a učitel, jenž úřad svůj zastává skorem již 40 let, protože brzy po svém vstupu do sboru (1795) byl zvolen ředitelem a od těch dob jím zůstal. Dirigent jest při provádění skladeb velmi důležitý, nebof umění zpěvu Sixtiny zakládá se na t r a d i c i a nelze nalézti v žádném dílu theoretickém, jak se v ní zpívá: třeba se tomu z p r a x e naučiti a jen členové, kteří ve službách kapely sestarali, mohou znáti roz- | ||||
|