|
| ||||
| ||||
|
24 CYRILL číslo 2.
ličný způsob přednesu každé skladby a velmi složitý ritus. Nově vstupujícím členům do- stává se poučení od starších. Skladby jsou skorem na celý rok určeny a je jich tak veliký výběr, že se málokteré vícekrát v roce opakují. Nemůže ani býti jinak, když se mohla Sixtina od staletí honositi ve svém sboru skladateli (s Palestrinou včele), kteří znenáhla složili vše, čeho k obřadům je třeba, a protože byli zároveň řediteli sboru, zavedli své skladby a přivtělili je takořka ritu a udali i způsob, jak je přednášeti, což se pak ústním podáním stalo majetkem jejich nástupců Nedá se sice upříti, že z těchto důvodů sly- šíme v Sixtině vlastně jen díla vyšlá z jedné pouze školy — (která proto nebývají prosta manýry) — ale v provedení těchto děl podává sbor něco zcela zvláštního, jedinečného. (Dokončení .) PROF. K. E. wÁ& Iw Dr. Dvořák a chrámová píseň. Jak vysoce cenil náš slavný skladatel A n t o n í n D v o ř á k lidový zpěv chrámový, o tom svědčí zajímavá rozprava, kterou měl za svého pobytu v Americe (1892—94) se zpravodajem new-yorského časopisu »Herald«. Podáváme ji v doslovném překladu. »Navštívil jsem onehdy krásný katolický kostel v New-Yorku a slyšel jsem tam zpívati školní děti ve valčíkovém pohybu. Byl jsem překvapen, zaslechnuv v tak nádherné budově tahanou triviální hudbu při církevních obřadech. Potom hrál varhaník jakýsi veselý pochod. Nechápu ducha (oněch) lidí, kteří mohou spojiti podobnou hudbu k bohoslužbě.-»Je to zajímavé,« dokládá americký žurnalista, »pozorovati, jak Dr. Dvořák zvážní, kdykoli mluví o náboženství. Jest zbožným křesfanem a považuje církev jakožto ochranitelku veškerého umění.« »Mluvíme-li o církevním zpěvu, doktore,« odvětil jsem, »míníte, že je to věc, která má býti podporována?« »Na to je těžko odpověděti. Katolické obce v Americe nezpívají. Však v mé vlasti zpívá celá obec (v kostele), a dojem bývá mnohdy překrásný.- »Myslíte, že správný druh hudby uvádí nás v náladu k úctě Boží?« »Ano, rozhodné., »Dobře, je však lépe býti pohnati pouhým nasloucháním církevní hudby, nežli se jí súčastniti? « »To závisí někdy od hudby a od druhu lidí, kteří jsou v obci.« »Táži se Vás o Vaše mínění jakožto hudebníka. Co jest výsledek našeho rozhovoru ?= »Skláním se k náhledu, že obec, která (při bohoslužbě) zpívá, jest spíše dojata, nežli obec, která pouze naslouchá zpěvu. Nechci se jen vyjádřiti o věci. Vyvoláváte zájem o předmětu, o kterém jsem též přemýšlel. Když jsem byl vloni v létě v městečku Spilnillu (ve státě )owa), měl jsem dojemnou zkušenost. Spilnille jést česká osada a veškeré farmy (velkostatky) v okolí jsou v rukách Čechů. Je to prostý, těžce pracující, upřímný, bohabojný lid. Dostalo se mně od nich všude srdeéného uvítání. V neděli jsem šel do malého katolického kostela a hrál na varhany. Takřka nevědomě začal jsem pozvolna hráti starou českou (kostelní) píseň, tak jak jsem jí hrával před 40 roky jako hoch. Celá obec ihned vpadla do zpěvu a zpívala jí způsobem, že jsem pohnutím až slzel. Byl to prostý nápěv »Bože před Tvou velebností«. Po bohoslužbách přišly ke mně stařeny na kůr a děkovaly mně za tu naši starou drahou melodii !« Článek byl ozdoben obrázkem, znázorňujícím dojemný výjev, jak ie náš věhlasný umělec Antonín Dvořák u varhan amerického kostela, jsa obklopen českými starými selkami, které jemu se sepiatýma rukama projevují své díky za tu naši starou, drahou melodii »Bože před Tvou velebností«. 0ÁL"W DR. D. OREL Kancionál Franusův. (Pokračování.) Fol. 282a Vivus panis angelorum; de Corpore Christi. - C. - Též Vyš. fol. 44a bez not, XII F 14 fol. 19511, X E 2 fol. 241 bez not, X111 A 2 fol. 198x, Chrud. fol. 287x. Dr. C. b. st. 147. Dle ní: »Živý chlebe, kterýž s nebe«, »lesu, dulcis memoria«, Ježíši, tváf jest památka. Nejedlý, Poč. h. zp. str. 220 a Děj. h. zp. str. 102. | ||||
|