Budoucí zvony
Ročník: 1918; strana: 42,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
42 CYRILL číslo 3.

Jak viděti, není opravdu slovesná forma zrovna krásná, než přece hned na první pohled je zřejmo, že' zde nemáme před sebou jakousi amorfní sbírku vypsaných gloss, nýbrž zcela řádný básnický překlad, spjatý v oblíbený tehdy lidový tvar čtyřaktových veršů rýmovaných, jež po šesti do jedné sloky sestavovány.

Vedlo by daleko, kdybychom dopodrobna stopovati chtěli, jak »Stabat Mater« u nás se vyvíjelo. Jisto jest, že v následujících dobách píseň tato stále se zpívala a proto musila býti často přizpůsobována a přeměňována.

Též literácké sbory evangelické v XVI. století jí hojně užívaly; aspoň důkladný kancionál evangelický od kněze Jakuba Kunvaldského, roku 1576 ve Starém Jičíně vydaný, ji uvádí (ovšem česky) pod latinským nápisem: vStabat Mater dolorosa« mezi zpěvy >,O umučení Páně«. Ale není to ani přeložený text liturgický, ani který z latinských jeho variantů, nýbrž je to variant na české půdě vzniklý z nějakého staršího překladu. — Začíná slovy: rStáše Matka žalostivá« ; v prvních dvou slokách působí dojem hodně volného překladu, ale ještě dosti vystihuje smysl latinského originálu. Než v třetí sloce se začíná odchylovati i od smyslu.



na 7 1 j i u dini ~)1ul

}pro najjc !t,iZ~rau,citij. (SI. 3., v 5., 6.)

Pouští Matku Páně úpině se zřetele a rozjímá výhradně o Spasitelových mukách s narážkami na proroctví, vztahující se k jeho utrpení.

,,,<
o~ ~.~I'ol'JČa ~.'JII'tc~icrla

~c on jcjt nrn I olcjti, , (Sl. 5., v. 1.—3.)

Ostatní sloky ~6. a 7.r jsou již naprosto odchylné; obsahují výzvu k následování Krista Pána a k častým úvahám o Jeho smrti. Končí pak prosbou o věčné spasení. Po sloce 7. přidána jest ještě jedna myšlenka v podobě zvolání, jež však se vymyká metru předešlých veršů :

,0) ttťítti; to Pro ju'an =ntrt ttcu~ittau. ;lnuti.° (Příště dále.)

IWALIw Dr. KAREL HERAIN.

Budoucí zvony.

Ve velikonočním týdnu tvořívala legenda o zvonech vždy význačnou součást pašijové poesie. V posledních dvou letech vystřídává ji však především vzpomínka na zvonyopravdu zmizelé. Tím živěji ohlásí se proto v těchto dnech přání, aby vyprázdněné zvonice, věže a sanktuEky byly opět vypiněny zvony novými. Veřejnost vychází těmto citům ochotně vstříc. Před časem se přihlásily, nabízejíce zvony náhradní, nejprve továrny moravské (Ostrava, Glansko) a před několika dny učinily podobnou nabídku Skodovy závody domovské obci plzeřské. A prospektů ze západního Německa, z Dochumu a okolí, je celá řada. Zvony tyto jsou však vesměs železné, ocelové, a jsou to díla tovární. To rázem mění situaci. Stačilo by upozornit, že železný zvon u nás zůstal nepoužit již v době mírové. Visí jich v celém království jen několik málo, ač se koncem minulého století mnoho zvonil přelévalo a počet zvonáren významně poklesl. Raději byly zvony objednávány ve Vídeňském Novém městě a v Lublani. Železný zvon ne-snesl soutěže se spěží, prozrad,1 se hluchým, drsným hlasem, vedle melodického chvění a barevného rozkladu akkordového pravé zvonoviny zněl dutě a tupě. Vlastnosti tyto se válkou neměnily. Jak ukazuje jasně případ plzeňský, lití železných zvonů zůstalo dosud jen pokusem. Příznivější situaci vytvořuje mu pouze všeobecná horečka nahražování Kromé těchto povšechných dúvodů hlavních v českých zemích přichází v úvahu také domácí zvonařské tradice. Lze říci, že patří k nejlepšímu, čím se naši předkové zapsali v dějinách urnění. Vynikala mimořádně bohatou výzdobou zvonů, čilým vývojem a byla díleni opravdových umělců. Velikost pražských zvonáren XV. a XVI. století byla především dokladem jejich výborné pověsti a vítězné soutěže. Každý zvon byl kusem osobitým a dokonalým, byl propočítán a vyměřen. Sebe menší chyba stávala se zvonařově pověsti osudnou. Proto hlas těchto zvonú, pokud zbyly, má tak velebný a vyrovnaný tón, proto nastala nápadná změna ihned, jakmile patriarchální výše vývoje českého zvonařství byla zaměněna zbožím nebo aspoň metodami cizími. Srovnáme li tuto minulost s přítomností, ani svědomí ani vkus nemůže se nikdy nadchnout pro železo, dílo umělcovo- může nahradit opět jen moderní umělec, nikoli tovární stroj a forma, nový
  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ