|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLIV. 1918. 47
mladý umělec, který na sebe upozornil již skvostným s yčcovým kvartettem a písněmi s průvodem orkestru. Provedení koncertu Dvořákových bylo jako vždy, když hraje Hoffmann a Zelenka, sl » 1.1é mládí{ a Ostričilova ballada přišly k piné platnosti. Skoda jen, že Jirák nezvolil nějaké veledílo Smetanovo, na př »Vltavu=. Rád přirovnávám. V 17. řádném koncertě byla provedena báseň v tónedt pro ve'iký orkestr a varhany Don Quijote~ od J. Weinbergera. Jsou tři sl zůstal na povrchu; ještě nejlépe zdařil se pokus domácímu skladateli F. Finkeovi svou jezdeckou burleskou vystihnouti komplikovanou tragi-komickou povahu dobráckého naivního a při tom rekovného, úcty-hodného rytíře-blouznílka. Dílo W 2inbergrovo nevystihuje ani tragiku, ani komickou grotestknost námětu a bez programu v ruce nikdy bych si byl nevzpomněl na nešfastného rytíře de la Mancha; za to tím více vzpomínal jsem na Straussova -Don Juana», Novákova »Pana, a Wagnerova »Siegfrieda=. Nejsem lovcem reminiscencí, avšak co je moc, to je moc. — Také Jeremiášova melodramatická hudba nevystihuje naprosto geniální romance J. Nerudy o Karlu IV. Jest to do' rácké povídání, mnohdy bez výrazu, bez pointy, nepřiléhající k textu. Přednášející pan iV[atys namáhal se, seč byl, aby přehlušil zbytečně se rozčilující orkestr. Obecenstvo vyznamenalo oba skladatele bouřlivým potleskem. Závěrečné číslo programu tvořil »tanec mrtvých, od Liszta pro klavír s průvodem orkestru, dílo, jaké zdaří se jen vyvolenému umělci, ve štastné chvíli. Solový part provedla sl. E!. jo'<-schova. Jest to klavírní Brunhilda — Brunhilda před setkáním se se S Nejpřesnější chronometr pana dra. Zemánka nenahradí. Jak začal, tak skončil. I když dámy se nesměle pol | ||||
|