|
| ||||
| ||||
|
POSVÁTNOU VE SLEZSKU
'.DNOTV CYRILLSKÉ. DOBROSLAV OREL. ROČNÍK XLIV. DUBEN 1918. ČÍSLO 4. ,CYRILL vychází měsíčně mimo prázdniny desetkrát za rok. Roční předplatné 5 K (mimo Rakousko 6 K), iakož i jiné peněžní zásilky, reklamace nefrank. a inseráty budtež zasívány na O. J. C. v Praze 1370-II., Ferdinandova tř. 6. do a d m i n i s t r a c e. — Veškeré rukopisya časopisy na výměnu přijímá r e d a k c e >Cyrilla< v Praze-V. 133. Elišky Krásnohorské 1 1 . Redak. sbor : zaD. J . C. v Č. Budějovicích K. B o č e k ; za D. J. C. v Praze prof. Dr. F r. S t e i s k a ], Král. Vinohrady ; za Litoměřice J. C. S y c h r a, Ml. Boleslav; za Olomouc A. P a r m a, farář v Rešově; za Brno 0. N ecid, farář v Lednici u Břeclavě; za Slezsko prof. R. Wiinsch, v Mor. Ostravě. KAŘIZENÍ o odebírání časopisu „CYRILL” na účet zádušního jmění je nejd. k. arsIb. konsistoře v P r a s e a S. ledna 1909 čís. 16.587, nejd. b. konsistoře v H r a d c i B r á 1 o v é z 21. ledna 1909 č. 1225, nejd. b. konsistoře v L í t o měř i c í c h z 15. února 1909 č. 975 a nejd. b. konsistoře v Č. B u děj o v i c í o h s 15. února r. 1909 č. 4„ nejd. arcb. konsistoře v O 1 o -m o a c i v „Acta Curiae Archiepiscopalis Olomucensis N. 15 r, 1917 ze dne 16. listopadu 1917 č. 16.886. POVOLENI nejd. bistr, konsistoře a B r n ě v „Acta Cnriae čís. 11.,1913, VIII., str. 179” a svolení pro farní kostele pod patronátem zeměpaaským a náb. matice výnosem ministerstva kalte a vyučování s 6. března 1912 čís. 872. Dr. CYRILL SYCHRA Karel Stecker ~. Naše církevní hltdba prožívá krisi těžkou a vleklou: produktivnost z ní mizí. Staří dobří pracovníci vymírají Skuherský, Foerster st., Nešvera), mladší přestávají komponovati (Picka, Tregler, Douša ~. Přirozeno, že za takových okolností rána, jakou je Steckerova smrt, znamená počátek konců. Tohle tvrzení má svůj pádný důvod : ve Steckerovi odešel nejlepší český církevní skladatel; toho superlativu neužívám ne kriticky, ale svědomitě, v piném přesvědčení, že jedině Steckerovi patří. Vím již napřed, že nekrology — nepochybuji, že psané s láskou a úpiným obdivem — budou zase pravý význam Steckerův hledati v jeho činnosti hudebně-literární; je to dosti přirozeno : budou to nekrology z řad těch, které tvořily u nás mohutnou stranu, která právě nebožtíka postavila si v-čelo, a který za ni obětavě podnikl zápas všude, kde došlo k boji! Vyhýbám se právě pod dojmem smrti Steckerovy těmto úvahám. Ten dojem však jsem míval a mám ho právě nyní, že Stecker takřka výlučně byl studován jako teoretik, ale docela zanedbáván jako komponista. Svými komposicemi nebyl vůbec Mastný; tak už hned ve skladbách světských. Jak málo se zpívaly jeho milostné písně, přece tolik cenné, s nimiž spousta druhých, 'v téže době vydaných, nemohla ani zdaleka konkurovati ! A pak ten opravdu bolestný osud jeho mše »Solemnisg: jubilejní Steclterův koncert (18.;1 1912 v Praze) vyzníval mi jako přímá výčitka pro všechny, kteří pro Steckera měli opravdu upřímný interess. Největší dílo z české církevní hudby teprve od svého vzniku se v Praze provozuje po druhé; venkov ho nezná vůbec. Je to venkov, který dovede provozovati velká díla a který by i na tuto mši ne-sporně velmi těžkou přece jenom dostačil. Po kapelníkovi Doušovi, který tenkráte k mému popudu pomohl Steckerově mši k úspěchu, jedině ředitel Malý v čáslavě toto vzácné dílo provedl. To bylo vše. A přece jedná se o dílo, které by mělo být brevířem každému, kdo chce vůbec vážně rozuměti n a š í církevní hudbě. Mně způsobil aspoň trapnou bolest poslední dopis nebožtíkúv, týkající se provedení jeho mše (10. 12. 1916) v Nových Benát- | ||||
|