|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLIV. 1918, 53
Starobylost dodává vážnosti, ale srozumitelnost nesmí trpěti ; i kostelní píseň je modlitbou. Zkušenosti ukázaly, že změny v textu se obyčejně děly na úkor správné řeči. 3. Zpěvy složené původně chorálně, nebudtež vtěsnávány do moderního taktu, a zpěvy moderní nebuďtež choralisovány. »Oltář« hradecký počínal si jednostranně. Je to důsledek 1. návrhu a jeho odůvodnění. Vynechání taktu při nových písních ne-povede k povznesení, nýbrž k úpadku zpěvu, nebof otevře bránu vůli vesnických varhaníků. 4. P í sně buďtež vybrány z e v š e c h d o b, od nejstarších až do nejnovějších, ž á d n é o b d o b í n e b u d i ž v y 1 o u č e n o, přece však, kde by se mělo voliti mezi starší písní z doby živého náboženského uvědomění a písní novější, budiž dána přednost písni starší. aBenedicite noctes et dies domino«, a můžeme dodati; ABenedicite omnia-tempora Domino«. Zpěvník nabude ceny, bude li o b r a z e m c í r k e v n í h o z p ě v u, bude takto takřka ž i v ý m o r g a n i s m e m a ne mrtvým výtvorem. I při jiném umění církevním se nyní požaduje, aby bylo obrazem vývoje, na př. stavby kostelů se svými přístavbami a vnitřní výzdobou, přísný purismus, jenž se staví na výlučné stanovisko původní, se zamítá. Jenom to, co je skutečně ohyzdné, se zavrhuje a odstraňuje při kostelních stavbách. Podobně a to ještě větším právem má se díti při zpěvu, který je ne pouze dílem jednoho umělce skladatele, nýbrž stále opětovaným výronem duší celé křesfanské obce. Také Pius X. nezavrhuje vlivu hudby a zpěvu světského na zpěv církevní vůbec, nýbrž jenom to, co je chrámu Páně a služby boží nedůstojno, zpěv divadelní a podobný. Návrh 4, neodporuje návrhu 1. Tam se jedná o jednom díle (obraze, soše, stavbě, písni), zde o celku (kostele s výzdobou, zpěvníku). 5. Písně budtež pouze p ů v o dní č e s k é (v širším smyslu, t. j. ze všech zemí českého národa) co do textu i melodie. Uzná-li komise za vhodné přijati do zpěvníku pře-klady z jiných jazyků živých (na př. němčiny) nebo cizí melodie (na př. polskou při vele-hradské písni »Bože cós ráčil«) budiž výslovně udáno, že je to překlad, že je to cizí melodie.*") Překlady liturgických hymnů se nevylučují. Rovněž písně, abych řekl zinterna cionalisované na př. n0 sanctissima« se nevylučují. Já osobně bych vyloučil cizí písně všechny, jež jsou překladem živé řeči i melodie cizí. Zpěvník český má nejen sloužiti praktické potřebě lidu při bohoslužbě, nýbrž ukazovati také jiným národi ni, co český národ vytvořil v oboru písně c í r k e v n í. Bylo by pro český tak hudební národ hanbou a známkou slabosti a chudoby, presentoval-li by se před cizinou plody ne svými, jichž má hojnost, nýbrž cizími. Omluva příliš vžitým zvykem není omluvou. Jak jsme cizotě navykli — ne vždy dobrovolně, též vládním nátlakem i v oboru církevního zpěvu, tak můžeme zase c i z o t ě o d v y k n o u t i. Hymny církevní liturgické jsou společným majetkem všech národů k ř e s f a n s k ý c h, a podati je v národním rouše co do jazyka a melodie, není slabostí, nýbrž zásluhou. Vždyf i naše původní písně kostelní jsou ohlasem liturgie i dogmatu, a čím více se jim blíží, tím jsou lepší a k bohoslužbě příhodnější. »Bože cos ráčil« bych rád viděl v původní české melodii. Lurdskou píseň s refrénem »Ave« bych považoval za zinternacionalisovanou. 6• Písně budtež podány správnou čistou češtinou. Budte přehlédnuty odborníkem. Jako v oboru jiného umění církevního j e n to n e j I e j š í jest dosti dobré, tak i píseň !r' —=+ —'-` výii co možná dílem dokonalým, tedy ne pouze básnicky a hudebně doóry~nýbrž t jazykově vzorným dílem. Velice bych doporučoval, aby se napřed, než se začne tisknouti, zpěvník dal přehlédnouti některému u n i v e r s i tnímu p rofesoru češtiny, nebo redakční radě časopisu »Naší Ifteči«, třeba že již v komisi kancionál středoškolským profesorem byl prohlédnut. Myslím, že by oni páni neodmítli. Výhoda by byla nejen ta, že by zpěvník v n i t e r n ě se z h o d n o t i l , nýbrž též, 2e by se získal zájem inteligence o něj. A na tom by mělo církevním kruhům velice záležeti zvláště v nynější době, kdy se vede nářek, že se intelligence církvi odcizuje a kdy jsou obavy, že po válce nastane v českém národě kulturní boj. O čem inteligenti laikové nepracovali, na tom nemají zájmu! Poněvadž by se jednalo pouze o jazykovou stránku a tedy dogma i disciplina *) U písní >Svatý, svatý, svatý« Svatý kříži, tebe ctíme«, »Bože, chválíme Tebe«, >Skrytý Bože<, aPojdte, chvalte«, >Na kolena padejmep atd. by bylo třeba udati, který text je původní, zda český či německý, a též který nápěv je starší. | ||||
|