|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLIV. 1918- 59
ó Ježíši, vzácný hoste! v srdci mém chceš stánek mít; rci, af hříchů všech je prosté, bys v něm důstojný měl byt. V tebe věřím, v tebe doufám, tebe vroucně miluji, že jsem zhřešil, oplakávám a srdečně lituji. Vzbud ve svém srdci touhu po spojení s Pánem Ježíšem; popros ho, aby k tobě zavítal, přijmi ho v duchu s knězem a bud' ujištěn, že k tobě přijde; poznáš snadno, že je u tebe, vždyf ukládá v srdci tvém slast nejvyšší; rajské blaho, samo nebe vchází v tvého srdce chrám . . Poznáš to z radostného nadšení a odhodlanosti, s jakými se zasvětíš jeho službě, řka: Tebe ctíti neustanu, tobě, dárci spasení, věrně sloužit jako Pánu bude vždy mé snažení. S Ježíšem se obírej, mezitím co kněz se modlí díkučinění po sv. přijímání (c o m m u-n i o, p o s t c o m m u n i o) ; posléze se postav v duchu v kruh apoštolů, shromážděných na Hoře Olivetské, a přijímajících od nanebevstupujícího Spasitele poslední požehnání, (k n ě z ž e h n á). Popros, abys ho směl být účasten i se svými drahými: Bože, požehnej nás všecky, af vždy v ctnosti trváme, k spáse svoji chléb andělský důstojně přijímáme; dej nám žíti k svojí chvále, jak nám velíš, Otče náš, uděl v boji síly stálé, ved nás tam, kde přebýváš. AL,'WÁdL EM. BEZECNÝ Repetitorium pedagogiky. XXXVI. Příklad. Z nejmocnějších prostředků vychovávacích jest pří k 1 a d ; opírá se hlavně o pud na-podobovací, který záhy u chovance se vyvíjí. Již v nejútlejším věku snaží se dítě napodobiti příklad osob, s nimiž se stýká. Pří-klad má velkou výhodu proti ostatním prostředkům vychovávacím. Jest názorný, t. j. neukazuje pouze, co jest činiti, nýbrž též, jak to lze vykonati. Všechny osoby z okolí chovancova vychovají ho bezděky a nevědomky tímto způsobem. Rozeznáváme příklad v y c h o v a t e l ů v, okolí, příklady historické a ideální. 1. Jen vlastní příklad dodává poučkám vy-chovatelovým náležitého důrazu, protože dítě pozoruje více, jak vychovatel jedná, než jak mluví. Z té příčiny jest výchova tím úspěšnější, čím větší jest shoda mezi slovy a pří-kladem vychovatelovým. Ovšem odkrývá stálé obcování vychovatelovo s vychovancem jeho vady a slabosti a podrývá jeho autoritu. 2. Velký význam má vliv s p o l e č n o s t i. Přísloví praví : %Špatná společnost kazí dobré mravy«. Proto hled vychovatel odstraniti špatné příklady z okolí chovancova. Ve škole působí mocně příklad žáků, dospělejších na žáky mladší. V každé třídě vládne vlivem většiny žáků duch, působící na každého jednotlivce, a úkolem učitelovým jest, aby dobrý duch ve škole se udržel a šířil. (Pokračování.) 3. Dějepis všeobecný, vlastenecký, b iblický a náboženský podává hojně příkladů pro povzbuzení a výstrahu; též pohádky, bajky, báchorky, vy-pravování smýšlené, podobenství mají velký vliv výchovný. Hlavně dbej vychovatel, aby příklady byly přiměřeny chápavosti a vzdělanosti chovancově! Značnou měrou přispívá k výchově t é ž četba. Životní názory a zkušenosti četbou se doplňují a zdokonalují, bystří se rozum a zušlechfuje cit. Čítánka budiž stupni věku přiměřená; každému článku předešle učitel vhodný úvod, který vzbudí zájem žáků. Neznámá slova a pojmy náležitě objasní a použije četby ku vzdělání formálnímu i materiálnímu. Děje se to tím, že dává žákům vypravovati samostatně, co četli, a že připojuje k četbě poučení nejrůznějšího druhu. Soukromá četba budiž přiměřená schopnostem a vědomostem žákovým a neobsahuj obsahem a formou ničeho proti mravnosti a náboženství! Chovanec nečti příliš mnoho a věci různé! Vytvoří si přílišným čtením představy, které se skutečností jsou v odporu. Mnoho dětí přišlo nemírnou a nevhodnou četbou na scestí, ba do zkázy. Chovanec bud veden ku četbě s a m o-s t a t n é, k r i t i c k é, aby dovedl posouditi, co | ||||
|