|
| ||||
| ||||
|
68 CVRILL číslo S.
Adventní. Hle, již přijde Vykupitel Rosu dejte nebesa Rosu dejte oblakové S nebe posel vychází Vyros nebe Spasitele (mešní) Vánoční. Jezu, dárce lidské spásy Kristus, Boží Syn, narodil se Letos opět obnovujme (půl- noční).Narodil se Kristus Pán Nastal nám den veselý Nastal nám čas radostný. Náš Spasitel s nebes trůnu (mešní) Otče nebes, všeho tvorstva králi Šfastný čas nám nastal Vesele již pějme Zvěstujme radost převelikou světu. Koledy. Chtíc aby spal, tak zpívala jezulátko krásné, vítej Chvalme Pána z duše celé Nesem vám noviny Poslouchejte, křesfané Stala se věc přepodivná Slyšte, slyšte zpěv andělský Vánoční hody vítejme Veselé vánoční hody Vizmež pacholíčka Zvěstuji novinu. Pokračování. Dodatek pro domo nostra. Literární kritik pan farář Dostál-Lutinov napsal do »Našince« olomouckého dva články pod čarou: Literární neděle !X. a X V prvém článku 28. dubna 1918 nespravedlivě a nesprávně dotýká se časopisu »Cyrill« a spolupracovníků Českého kancionálu. Vyvrácení těchto nepravd zasluhovalo by opravy dle ti 19. tiskového zákona, ale vážnost doby i touha po koncentrační práci, hlásané zvláště »Našincem«, žádá, abych šířeji objasnil vše, než možno to učinit v mezích úřední opravy. Především není pravda, že » Cyrill, ohlašuje, že jeho redakce »vyrábí« podobný zpěvník. K práci té byl ordirariátem pražským pověřen prof. Vl. Hornof a podepsaný. Stalo se tak na přímé za-kročení p. preláta Dr. Ant. Podlahy, když ztroskotala akce komise zpěvníkové hlavně růzností názorů o znění textů se strany básníků, k nimž náležel i p. farář Dostál-Lutinov. Jeden básník opravoval druhého a konečně všichni samu melodii, upravenou dle rukopisů. Jejich vzájemné korrekttiry jsem zachoval jako doklad svého tvrzení. Těmíto stinnými stránkami trpí každá akce v komisích; nezbude na konec, aby práce se podjal jeden, který dá všemu určitý pxofil a styl, který také převezme za vše zodpovědnost. To platí hlavně o stránce hudební, ale i o úpravě textové. Nelze jinak, než aby byl hlavní jeden, řekněme s Lutinovem, d v o r n í básník, který detailně vnikne neustálým, osobním stykem s upravovatelem nápěvů do rytmisace písní jednotlivých slohu, a je s nÍnl v neustálém spojení. To bylo umožněno blahovůlí c. k. ministerstva k. a v., jež oběma pracovníkům od dubna dalo dovolenou. Prof. Hornof dlí v Praze a denně stýká se se mnou. V dopisech nelze navrženou úpravu textovou zl Ani není pravda, že obojí kuchyně pracuje za staženými záclonami, že nevystoupili autoři na veřejnost se svým programem, že schází otevřený pián a metoda. Je pravda, že jsem hlavní rysy programu uveřejnil v »Časopise katolického duchovenstva-< hned při počátku celé akce a že část tohoto programu a plánu mého, přijatého komisí, otiskl p. kanovník V. Miiller v loňském »Cyrillu« v článcích o Jednotném zpěvníku. Není pravda, že =Cvrill« otiskuje sloky »Bože před tvou velebností« jako vzorné bez veškeré opravy, ač v nich nalezl Dostál-Lutinov chyby, ale je pravda, že »Cyrilla nikdy ony sloky za vzorné neprohlásil. Autor článku »O mši sv.« použil ke svým asketickým výkladům téchto slok ve znění dosud obvyklém, nemaje a neznaje budoucích oprav této písně. Ostatně uvedené jím sloky nepřijdou ani do nového kancionálu. O metodě nutno prohlásiti, že při kritické práci se metoda detailní nestanoví předem, nýbrž že vyvěrá teprv z materiálu samého a jeho spravování. Jest jiná při spravování písní starých, jiná při spravování poesie barokní. Zastaralé škatulkování jest dnes při kritické práci nemožné. Při stanovení některých zásad navazuje p. autor v »Našinci« na názory Křikavovy z post. č. »Cyrilla«. Zajisté zpěvník má býti d í l e m n á r o d a, ale toho se nedocílí ani komisí, ani účastí nejširších, neinformovaných vrstev při díle. Touto cestou jsme šli před lety, ale bez cíle. Byly rozeslány dotazníky i vypiněny, zvěděli jsme, co se kde zpívá, ale to jsme již dříve věděli z tištěných zpěvníků, jež jako nůžková práce jsou si zcela po- | ||||
|