|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLIV. 1918- 69
dobny. K poznání n y n ě j š í h o stavu stačí úpině vytištěné a tržívané zpěvníčky, aspoň v Čechách. Na Moravě snad ještě starší generace zpívá písně netištěné, ale ty, sebrat, znamenalo by jezdit několik let od osady k osadě. A kdo to má dělat a platit? Ci myslí si p. autor, že to učiní domácí milovníci círk. zpěvu ? 0 jejich účasti na podobných podnicích i světského rázu jsou zkušenosti nejsmutnější. A nemyslím, že by gigantská ta práce přinesla positivního výsledku pro p r a k t i c k ý zpěvník. S t a r é písně nutno vážit ze starých rukopisů a tisků. Ty máme v Praze, aspoň nejduležitější, pohrornadě v knihovnách ; mnohé mi zapujčili páni z venku, jiné jsem osobně katalogisoval po knihovnách venkovských. Veřejně vyznám, že hlavně duchovní kruhy mi vždy šly ochotně vstříc a mám před očima dost jasný obraz staré literatury církevního zpěvu, k níž patří i l a t i n s k á poesie z doby humanismu českého. P. Dostál-Lutinov si přeje, aby varhaníci zjistili na venku původní znění textu a autora písní. Jak to mají zjistit? Tof práce velmi nesnadná, předpokládající veliké znalosti literatury a kritického aparátu. Nepodařilo se to ani panu pisateli samému, aby zjistil autorství a stáří písně »Tisíckrát pozdravujeme tebe«, čerpá ze znění novějšího a dle toho zpravuje píseň. Když muž tak věhlasný toho nedovedl, jak se tím mají obírat diletanti? Přiznám. že by někde to pověděly pamětní knihy, ale dosavadní dotazy s naší strany minuly se cílem. Bude snad zajímat p. kritika poznámka, že píseň »T i s í c ů k r á t p o z d r a v u j e m t e b e« jest vepsána do kancionálu pánu bratří literátu v král. městě Hradiště Hory Tábor z r. 1757 a byla tištěna v r. 1830 v Jindřichově Hradci. Dále si žádá p. D.-L., aby páni na venku zjistili povodní nápěv, změny, jakými píseň v různých dobách prošla a aby navrhli znění upravené, kde toho třeba. Zajisté krásné úkoly, s nimiž si mnohdy neví rady ani ten, jenž má k disposici všechny tištěné kancionály, staré rultopisy a sbírky písní. Bohužel ani sám L. se neřídil principem, který naznačil v »Našinci«. Nenalezl nejstaršího znění písně »Tisíckrát pozdravujeme tebe«, nezjistil autora, neupravoval p ú v o d n í písně, nýbrž vzal znění pozdější, příštipky různými porušené, a to ještě dále opravami oddaloval originálu. Po stránce absolutně básnické nemám práva kritisovati jeho ukázku, ale jako text písně k dané melodii jest pochybným příkladem, jak úpravy díti se nesmějí. Uvedu jen z velkého množsíví případů, které jsem si zaškrtl v písni, nejkřiklavější. Dva verše mají menší počet slabik, než má melodie not. (Po Bohu jsi ta nejprvnější — jak cedr jsi vyvýšena.) L. chce, aby se zpívalo klaňi, žadame, nemame, utvrzéna, narozén, panénsky; předložky připadají na nepřízvučnou notu dle starého receptu časoměrného (na Tebé po Bóhu nemame), cesury hudební nekryjí se s textovými, čímž nutně zpěvák roztrhá slova (mocná králo-vno); trojslabičná slova ve dvoudobém taktu do-stanou u něho ve stoupající melodii dva přízvuky, na první a poslední slabice, jež mimo to se musí zpívat dlotrze, ač je krátkou (královnó — líbeznóu —jak olíva). Nejlépe se mu povedl v 5. sloce 2. verš : »jak c e d i' jsi vyvýšena«. Zazpívej to, kdo umíš ! Ještě štěstí, že p. pisatel končí svou staf větou : »Jedinec snadno něco pře-hlédne nebo přebrousí <. — Ale jiště nemyslel tu sám na sebe, chtěje opravdu vzornou úpravu podati v »Našinci« písně, rozšířené po celé české oblasti. Oč krásnějším jest znění z r. 1830! A tak upravuje nejpřednější náš český duchovní básník. Jak by to dopadlo u ostatních ? Jest něco jiného tvořit absolutní báseň a upravovat lidovou píseň k dané melodii. ---- Básník a hudebník s nesmírně vyvinutým rytmickým citem musí se spojiti v jedné osobě. A při tom ještě celá řada rytmických a přízvučných nedokonalostí se nedá vůbec ani odstraniti. Často jsou to problémy nerozřešitelny a v tom případě lépe jest po-nechati chybný originál. Dále třeba znát pravidla staré notace mensurální, které u nás ve svém vývoji liší se od souběžné literatury cizí. K tomu opět třeba odborné znalosti, která u nás jest zcela v plenkách. Tu by bylo třeba podobných studií, jaké jsem vydal jako přípravu ke kancionálu, jako o písni »Narodil se Kristus Pán«, »Vstalf jest této chvíle«, »Nastal nám den veselý«. Bylo by třeba vydávati kancionály, jako je Franusův (viz »Cyrill:), v němž uložen poklad písní latinských, z nichž vzešly písně české. Tam hledati jest púvodní znění našich písní českých. Při vší úctě k dovednosti a lásce k podniku pochybuji o náležitém výtěžku práce v době dohledné dle principů, uvedených v »Našinci«. Jimi se ani neřídí komise pro vydání písně světské, ministerstvem stanovená. I tu jest jen několik odborných pracovníků, hlavně Dr. Zich a Dr. Nejedlý. Jsem rozhodně proto, aby se pracovalo na > P o k I a d u d u c h o v n í h o zpěv u č e s k é h o«. ač nejstarší dobu vědecky a kriticky spracoval již profesor Dr. Nejedlý bez jakékoliv komise. Svými slabými silami již nyní k tomu přispívám studiemi z naší staré | ||||
|