|
| ||||
| ||||
|
70 CYRILL číslo S.
literatury a toužím po tom, aby zvláště mladší kněžstvo šlo v těchto šlepějích. Ale musím přiznati, že dosud nikoho jsem nenalezl mezi nimi, který byl by ochoten se zapracovati, ač již častěji jsem k tomu hledal vhodných a talentovaných osob. Raději se věnují světské hudbě. Ani jediná diecése si u nás neodchovala dosud pracovníka a nikde není pro tento důležitý obor porozumění. Bylo by nutno, aby mladý, talentovaný kněz byl specielně k tomu vybrán, zbaven starosti o hmotnou existenci, aby ještě mlád odborně se vzdělal někde na universitě a konservatoři, aby mu byla dána taková synekura, že by mohl úpině se věnovati círk. zpěvu. Tomu se rozumí u Jihoslovanů (mladý kanovník Dr. Kimovec) a u Němců, kde u kathedrál jsou jako ředitelé kúrů usazeni kněží jako odborní znalci zpěvu. Ale podobné kritické práce žádati na venkovském kleru a varhanících, jest více. než možno. Proto »Poklad duchovního zpěvu třebas po sešitech vydávaný, nebude hned tak uskutečněn. Zatím se vydá Nový český kancionál, jenž již hojnost přinese materiálu k němu a bude dalším stupněm ke zvýšení úrovně pěvecké a přípravou k »Pokladu,,<. U všech písní bude poznamenán původ i autor, pokud se to nyní ví. Nelze toho věděti všude, to dopiní další práce budoucích, časů a pracovníků. A nebude nikdy dokončena. Má se tedy na ni čekat a klidně přihlížet, až zpěv českého lidu v kostelích zanikne úpiné? Zatím tedy aspoň něco. články Lutinovy zajisté vytryskly z ideální touhy po něčem zcela dokonalém a jsou promítnutím tužeb všech dobrých lidí po úpravě písňové, hlavně se stránky textové, ale stylisace zejména prvního článku jest založena na nesprávných předpokladech a celek není prost diletantismu hudebního a nekritického nazírání na celou akci. Nynější texty nelze již dáti do rukou ani mládeže, tím méně inteligence. Zástupci různých diecésí nedočkavě přejí si nahlédnouti do připravené práce. Toho se jim dostane v době nejbližší. Budou rozeslány kartáčové otisky k dopinění. Žádal jsem několikrát v »CyrilluQ, aby páni mi napsali, které písně si přejí míti ve zpěvníku, ale až na několik málo nenapsali nic. Všeobecné principy a poučky nic nepomohou. Bylo by smutné, abychom na ty teprv čekali. Ty musí znáti, lcdo je po léta při práci; je určuje daný materiál, jak již pověděno. Aprioristické principy leckde selhaly. Mohou býti uveřejněny všechny zásady až po skončení práce. Ostatně u každé písně budou patrny z poznámek historických a kritických. Když jsme přečetli s prof. Hornofem první článek L.-D., bylo nám trpko. Ještě není práce skončena, a už je trhána. Po celých 8 let se vědělo, že má býti kancionál vydán, ale k práci se nehlásil nikdo. Proč se této akce nechopil jiný z komise nebo mimo komisi? Jistě by byl všemi uvítán. Proč nyní teprve se kritisuje a dříve se nic nevědělo? To smutný, ti nás častý zjev, také rys slovanské povahy. Jest obava v »Našinci, že se s prací spěchá. Naopak, nespěchalo se, nepracovalo se vůbec, až přišel do Prahy nový arcibiskup a ten pevným rozhodnutím a úpravou všech podmínek, k práci nutných, dal možnost v práci pokračovati a j i také snad dokončiti. Bude zpěvník prací j e d n o s t r a n o u a býti musí, protože všem se zachovati nelze. Ale budě prací, založenou na staré, české slávě pěvecké stol. 15. a 16., vyvolá z hrobu nejkrásnější naše perly poesie duchovní, o kterých jsme dosud neměli ani pottichy. Bude tedy prací s t y I o v o u. Již samy roráty budou toho důkazem, ovšem roráty ne diletantsky slátané, nýbrž vybrané kriticky na základě studia všech skoro našich rukopisý. Již to je práce, předpokládající několik let pilného sbírání a studia. Proč na př. aspoň ty neprostudoval p. Dostál-Lutinov nebo někdo jiný? Vždyf rukopisy byly by dány každému k disposici. I doba baroková bude zastoupena. Zřekl jsem se zbytečného purismu v hudbě, kteréhož dávno se zřeklo umění architektonické. Ovšem bylo nutno hlubokých zářezú do textů i melodií. Doba nová jest na vážnou píseň kostelní tak chudá, jako na hloubku náboženského cítění vůbec. Ale i ta bude míti své zástupce, vybrané z našich nejlepších duchovních skladatelů. Při všem bylo sledováno hledisko zcela p r a k t i c k é, jež s v ě-d e c k ý m vydáním písní nemůže míti žádného spojení. Je založeno na vědeckém pod-kladu, ale samo vědeckým není. Musilo by býti zcela jinak zpracováno a pro popularisaci dobré písně bylo by zcela bezcenným. To jsou dva tak různé podniky, že se měly apriorně hned odlišovat a nezaměňovati =Poklad duchovního zpěvníku« s praktickým Českým k a n c i o n á l e m. Tolik pro domo nostra. V »P o k 1 a d ue by se na př. mohly kriticko-historicky vydati rorate dle přesného znění rukopisného v notaci chorální. a transkribované notací mensurální při kantilenách s původním textem českým a případně i latinským originálem. | ||||
|