|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLIV. 1918. 73
~~,~ __ G- _ n ~ tik- - y -~- -,6• Stá - la Ma- tka li - tu - jí - cí u dře - va kří - že pla - čí - cí, r, když na něm pněl Kri - stus Pán. EM. BEZECNÝ Repetitorium pedagogiky. XXXVII. Zásady vychovávací. Výchova buď přirozená. Zásady vychovávací jsou pravidla, jimiž se řídíme při vychovávání. Nejvyšší zásada vychovávací jest : Výchova buď přirozená, t. j. vychovatel používaje prostředků vychovávacích, řiď se přirozeným tělesným a duševním rozvojem chovancovým. Zákony tohoto vývoje jsou ob-saženy v pedagogické dietetice čili zdravotnictví a v dušesloví čili psychologii. Přirozenou jest výchova : I. když děje se se zřetelem k individualitě chovancově, 2. kdys stejnoměrně (harmonicky) pěstuje duševní a tělesné jeho schopnosti, 3. když opírá se o pevné přesvědčení náboženské, 4. když jest přiměřená vzdělanosti časové, 5. když jest pravdivá a 6. jednotná. Pochybenou jest výchova 1 . p i e t i s t i c k á, kladoucí přílišnou váhu na vroucnost citu zbožného, 2. estetická, která nemírně zdůrazňuje cit pro krásu, 3. f i 1 a n t r o p i c k á, která vypěstovat chce výhradně lidskost, 4. racionalistická, která chce jen náboženství rozumu, 5. f i 1 o s o f i c k á, která neopírá mravnost o náboženství zjevené, nýbrž o některou filosofickou soustavu, 6.prospěchářská a blahobytnická, když opomíjí pěstovati v chovanci ideály krásna a dobra. XXXVIII. Výchova bud přiměřena vzdělanosti časové. Poměry časové a místní mají přirozeně velký vliv na vývoj chovancův. Ačkoliv tyto poměry stále se mění, zůstávají as po dobu jedné geperace tytéž. Chovance vychovávejme pro společnost, ve které pravděpo- Á&1wa (Pokračování.) dobně bude působit, aby mohl v ní dosíci přiměřeného postavení. Povšechný ráz vzdělanosti časové jeví se určitými, převládajícími ideami. sociální, národnostní, náboženskou. Vy-chovatel slučuj obratně požadavky z toho vyplývající! Výchova n á r o d n o s t n í je velmi důležitá, a národní sebevědomí budiž rázně pěstováno; při tom však nezanedbávejme výchovu s o c i-á l ní a nevštěpujme chovanci nenávist k národům jiným. Totéž platí o ti chově n á b o ž e n s k é. Chovanec má se státi přesvědčeným zastáncem své víry, nikoliv však odpůrcem osob vyznání jiného. Dále budiž veden chovanec, aby jednou vydatně působiti mohl na pokroku stále po-kračující kultury. Filosof Kant shrnul tento požadavek následovně: Děti vychovávejme přiměřeně ne přítomnému, nýbrž budoucímu stavu pokolení lidského! XXXIX. Výchova bud pravdivá a jednotná. Výchova jest pravdivá, souhlasí-li vnější opatření výchovná s vnitřní jich podstatou a shoduje-li se smýšlení chovancovo s jelio jednáním. Opakem pravdivosti jest k 1 a m, p ř etvářka a lež. Dobrý vychovatel vede svým p ř í k l a d e -m chovance nejen ke vnější zákonnosti a s 1 u š n o s t i , nýbrž pečuje též, aby jeho chování bylo obrazem v n i t ř n í h o přesvědč e n í a vystříhá se nepravdy, nejedná nikdy na oko a slova jeho jsou vždy v souhlase s jeho konáním. Poučuje chovance o bezcennosti vnější formy, není-li ve shodě s duchem pravdivosti. — Vychovatel varuj se při výchově přílišné přísnosti. Despotickým jednáním od-pudil by od sebe chovance, který by se pak uchýlil ke lži a přetvářce. Výchova jest j e d n o t n á, když všechna opatření vychovatelova směřují k cíli výchovy. Vychovatel bud důsledným v uží- | ||||
|