|
| ||||
| ||||
|
74 CYRILL číslo S.
vání pros ředků vychovávacích. Dovolíme-li na př. něco chovanci, neodpírejme mu toho za stejných okolností. Osoby na výchově súčastněné buďtež ve stálé shodě. Matka neujímej se dětí, když je otec kárá. Rodiče buďtež ve stálém do-rozumění se školou; učitelové radí se v pravidelných konferencích o výchově žáků. Prostředků vychovávacích používejme, aby se vzájemně podporovaly a doplňovaly. Tak na př. naučení podporuje se příkladem, rada četbou, nařízení dozorem atd. XL. Vyučovatelství. Pojem a účel vyučování. Pečujeme-li o to, aby chovanec nabyl různých představ jasných a spořádaných a dovedl jich řádně užívati a. jimi se říditi, u č í m e; nauka, která podává pravidla a zásady, jimiž při vyučování se řídíme, jest d i d a k t i k a. Pokud vyučování ze žákových schopností pěstuje hlavně r o z u m a uschopňuje dokonale ovládati ř e č a obratně vyjadřovati m V- 1 e n k y, vzdělává se jím žák po stránce f o r m á 1 n í; pokud vyučování směřuje pře-vážně ku pěstování paměti, to je pokud prostředkuje chovanci nové vědomosti a poznatky, vzdělává se jím žák po stránce m ate:riální. Obě tyto stránky vyučování jsou stejně důležité. Dáváme li hlavní důraz na stránku materiální, nabudou žáci sice mnoho vědomostí, nedovedou jich však prospěšně vy-užitkovati. Přílišné pěstování stránky formální zavádí žáky k zbytečnému mudrování. Žáci nenabudou řádných vědomostí a stávají se z nich- planí mluvkové. Na školách vysokých a odborných zdůrazňuje se hlavně stránka materiální, na školách středních, jako průpravě ke studiu vyššímu stránka formální, na školách obecných pěstují se obě stránky stejnoměrně, protože z nich většina žáků jde přímo do praktického života. 0 významu vyučování pro výchovu viz ot. 35. X L I. Předměty vyučovací a osnovy. Předměty vyučovací jsou na rúzných školách různé. Rozlišujeme v ě d o m o s t i a d ovednosti. Na př. přírodopis, zeměpis, nauka o nástrojích jsou vědomosti, ruční práce, praktická hra, tělocvik atd. jsou dovednosti. Látku, kterou nutno probrati, určuje osnova. Uvádí cíle vyučovací pro jednotlivé předměty, p o č e t t ý d e n n í c h hodin a rozdělení žáků na jednotlivé třídy, případně oddělení. Příkladem budižplán klavírní školy konservatoře pražské : »Úkolem klavírní školy jest, aby vypěstila žákovu techniku do stupně virtuosity Chopinovy a Lisztovy, aby vypěstila cit pro slohové podání nejvýznamnějších děl, pro stylisaci a skladbu klavírní epochálních mistrů. Vyučuje se tři hodiny týdně, v každé hodině hrají tři žáci. Pak následuje u č i v o, které v každé třídě nutno probrati běhetn školního roku. K to-mu cíli vypracuje učitel o s n o v u p o-drobnou čili učebný plán, ve kterém rozvrhne na měsíce a týdny učivo pro třídu na rok určené. Podrobné osnovy jest nezbytně třeba; bez ní snadno by se stalo, že by učitel se zdržel dlouho při některých výkladech a nemohl probrati celé učivo. Plán učebný, dle kterého v každém roce školním jsou probírány všecky předměty s o u-č a sně tak, že látka určená pro jeden školní rok jest v následujícím roce rozšiřována a prohlubována, zove se plánem cyklickým a vyučování dle tohoto plánu jest vy-učování vkoncentrickvch kruzích. Tento postup, obvyklý na školách obecných má výhodu, že žactvu dostane se v každém roce školním jakéhosi zaokrouhleného celku. Žák, af vystoupí ze třídy kterékoliv, má povšechný přehled vědomostí z různých oborů. Proti tomu nazýváme učebný plán p o s t u p-n ý m, dle kterého nový předmět jest probírán teprv po ukončení předmětu předchozího. Plány středních, odborných a vysokých škol odchylují sé podstatně od plánů cyklických a přibližují se vyučování postupnému. Na základě podrobné osnovy sestaví se r o z v r h h o d i n. Při sestavování rozvrhu nutno dbáti, aby byly dány na první hodiny do-polední předměty jež vyžadují největšího duševního napětí. Zádnému předmětu nebudiž v téže třídě déle vyučováno než hodinu a na stupni nejnižším jen půl hodiny. Rozvrh budiž p ř e h 1 e d n ý, uspořádání předmětů na různé dny v témdni pokud možno stejné. XLII, Zásady vyučovací. Zásady vyučovací jsou pravidla jimiž řídí se učitel při vyučování. Nejvyšší zásadou vyučovací jest: v y u č o v á n í b u d 12 p ř i r o z e n é, t. j. učitel přizpůsobuj se přirozenému vývoji duševních schopností chovancových. Z této zásady vyplývají všechny ostatní: Učitel postupuj od z n á m é h o k n e-známému, od snadného k nesnadnému, od konkrétního k abstraktnímu, od blízkého ku vzdálenému. . Vyučování budiž | ||||
|