|
| ||||
| ||||
|
82 CYRILL číslo 6.
Ano — Maýr byl muž k á z n ě, nejen v divadle, výbrž také a zejména v k o s t e l e. A měli jsme dojem z celého jeho chování na místě posvátném, že tato vlastnost není u něho snad jen umíněností nebo pouze prostředkem k precisní výkonnosti sboru i orkestru, nýbrž že vychází z vědomí: » Domus mea domus orationis est«. A hned bych nejraději začal =Incipit lamentatio ... když v duchu procházím a zkoumám po této stránce naše »chrámové« sbory a kůry Opravdu jako v Horákově -Na večer Bílé soboty«. Krev se žene člověku do tváře, co se všecko i při Kalvárské oběti na katolických kůrech děje a může díti. Co by Kristus učinil, vida Mat. kap. 21. nebo Luk. 21. A Maýr — bud mu za to zviáštní čest a chvála — jednal tu úpině v duchu Kristově a neznal sacceptio personarum«. A pěvci a hudebníci — i nejslavnější — rádi se mu podrobovali, i Lev, Stropnický, Ehrenbergrova, Sittová, pí. Fibichová atd. Ano — to byla druhá velká zásluha Maýrova o hudbu chrámovou, že vodil s sebou pěvkyně a pěvce divadelní i koncertní, toho času nejslavnější. Mistr Lev jako Ježíš, Stropnický jako Pilát v pašijích nebo při lamentacích — panečku, to nám ro3tly uši! A což když Ehrenbergrová s pí. Fibichovou spustily Schnablovo Regina coeli«, nebo Benedictus v Mozartově velké I1 ! A tak je ta chvála křížovnického chrámu a jeho hudby j Baedekrem po světě roztroušená úpině zasloužena = zásluhou hlavně Maýrovou. Pravda — dnes. po rozmachu Cyrillské a ceciliánské reformy — museli bychom se v těchto chválách značně mírniti a co do skladeb i Maýrem provozovaných leckdes snad i rozhodné veto prohlásiti; ale pro Bůh! kdež bylo tehdáž ještě jináče? Na prstech jedné ruky byste to spočítali. Maýr však uměleckým porozuměním a vybroušeným dokonalým provedením leckdys i Fiihrera, Drobische a Schnabla takřka zcyrillisoval. Kdyby dnes ještě žil, jistě by i Witt, Foerster, Perosi, Douša, Říhovský a Filke, Picka, Tregler i Stále atd. byli na jeho programu. Čest tedy jeho památce! IVÁKIV ADOLF PARMA Sfabaf Mafer dolorosa. (Dokončení.) Ludvík Holain, jenž své »Plesy duchovní« sestavoval hlavně dle kancionálu svatojanského, opatřil Stabat Mater touto melodií: ~- Sta- bat Ma - ter Do - lo - ro - sa iu - sta cru - cem la - cri - mo - sa dum pen-de - bat Fi - li - us dum pen - de • bat Fi - li - us. Je to variant nápěvu čís. 6., případně čís. 3. Poněvadž melodie ta v různých ob-měnách již přes 200 let se zpívá a všem požadavkům na duchovní píseň kladeným pině vyhovuje, bylo by záhodno i při tvorbě nových zpěvníků ji zachovati aspoň ve společném charakteristickém motivu druhého verše. Nás]. nápěv zpívá se dle sdělení P. Frant. Kalousa C. Ss. R. na Svaté Hoře od nepamětných dob v čase svatopostním ráno při výstavu milostné sošky a večer, když se milostná soška uschovává. Pochází aspoň z druhé polovice 17. století. Text, jak patrno, shoduje se s textem obsaženým v kancionálu Steyerově a jest tentýž, jako v kancionálu Svatojanském č. 189. zvoln Stá- la Ma - tka li - tu jí - - - cí u dře-va kří-že pla- e rr čí - - - cí, když pněl na něm Kri-stus Pán, když pněl na něm Kri-stus Pán. | ||||
|