|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLIV. 1918. 85
Jest věru zvláštním u nás úkazem, že s tím, čeho postrádáme ve shromážděné společnosti, při schůzích a zábavách na místech profanních, setkáváme se častěji ve chrámě. Kdežto totiž ve společnostech, které se sešly za účelem zábavy, převládají písně sentimentálního obsahu i tónu, slýchati jest v kostele zase naopak nápěvy rázu veselejšího, někdy i přj textu úpině žalostivém, bolest projevujícím. Aby tudíž neznalost radostnějších písní společenských a následkem toho převládající netečnost k nim došla kýžené nápravy a písně ty opět mohly dočkati se svého vzkříšení, k tomu jediné spásným prostředkem by byla d e m o k r a t i s a c e lidové písně jak světské, tak církevní. Církev katolická ve svých liturgických úkonech, dosáhla nepopíratelného triumfu svojí jednotou jazykovou. Proč by tedy tato jednotnost neměla býti rozšířena a přenesena jakožto vzor pro píseň lidovou při úkonech mimoliturgických, kteréž náležejíce cele lidu, k dosažení pronikavých výsledků takřka vyzývají? Pohříchu však až dosud ve prospěch lidu nedošlo k žádnému sjednocení a zdokonalení těchto písní. Co se podnes za jakési zdol Jak tedy možno lidovou píseň chrámovou zdemokratisovati ? Cesta k tomu jest zcela jednoduchá: 1. Mělo by se působiti na lid a poučovati ho při každé příležitosti, aby již jedenkráte výhost dal oněm úpině bezcenným a znešvařeným písním, které po tak dlouhou dobu bývaly skvrnou zpěvního repertoiru a k jichž odstranění veškero úsilí dosud ukázalo se téměř marným. Jaké to jsou písně, myslím, že netřeba šíře vykládati. Stačí připomenouti, co napsal o té věci nedávno zesnulý Bohuslav Jeremiáš: »V době josefinské za-stavena a ochromena byla činnost kůru literáckých konfiskací všeho jmění a zničením nádherných kancionálů. Odtud vzaly počátek nové písně kostelní z doby josefinské, jimiž zatlačeny byly naše krásné zpěvy staročeské. Bohužel, tyto cizí, bezcenné, sentimentální písně vídeňských skladatelů, nám vnucené, zkazily vkus našeho lidu a pro neznalost věci u rozhodujících činitelů, kněží a chorregentů, po dnes v našich kostelích se zpívají.- 2) Jiná přiléhavá zmínka uveřejněna také v »Cyrillu,, 1917 na str. 131: »Vůdčím pravidlem při výbčru nových písní« atd. (viz tam). 2. Již dávno mělo se také s kazatelen se strany duchovenstva od srdce přesvědčivě promlouvati k lidu o tom, jak rozeznávati lze ryzí písně od písní jiných, nebof tak lid nejlépe pochopí, v čem právě pozůstává správnost písní, a stane se přístupným pro všeliké snahy o obrod svých původních, krásných zpěvů. 3. K tomu jsou na prvém místě povolány školy, na nichž se mládež pod vedením učitelstva má povzbuzovati a vésti k pravému poznání a ocenění našich zděděných nádherných zpěvů. Tak se dá nejlépe v úpiný soulad uvé.3ti moment náboženský s ideou národnostní. Tam, kde duchovenstvo, ředitel kůru a škola bude svorně spolupůsobiti ke zdokonalení a povznesení naší písně lidové, tam bude dán pevný základ, na němž zabezpečena. bude lepší její budoucnost. A to jest zajisté cílem, jehož dosažení si všichni od srdce přejeme. K tomu přispějme všichni s přesvědčením, že sloužíme věci dobré, neochabujme v obětavosti, věnujme síly své k zabezpečení nádhery ryze českého zpěvu ve chrámě, bychom jej odevzdali příští generaci jako odkaz neporušený, čistý a k oslavě Boží dokonalý, který jí bude zárukou dalšího energického, cílevědomého snažení. A tím zanecháme po sobě památku nejkrásnější! ') Viz devítníkové a j. odpolední pobožnosti. ~) Jsou to: nZde skroušenosti padáme, Před tebou se klaníme, Na své tváře padáme, Tvúrce mocný= Q p. písně s falešně líbivými nápěvy. Pom redakce: Píseň »Matka pláče< jest od VI. Kamarýta, tedy píseň česká. ALIw^ | ||||
|