|
| ||||
| ||||
|
86 CYRILL číslo 5.
EM. IŠEZECN Ý Repetitorium pedagogiky. XLVI. Formy vyučovací. Forma mono- logická. Formou vyučovací rozumíme způsob, kterým zabývá se učitel při vyučování se žáky. Rozeznáváme formu monologickou, dialogickou, deiktickou. Pokud učitel mluví a žáci toliko naslouchají, vyučuje formou. m o n o l o g i c k o u čili samomluvnou, se stanoviska žáků formou akroamatickou čili náslušn o u. Nazýváme tento způsob vyučování také dogmatickým, pokud učitel předkládá žákům hotové poučky, pravidla atd. a h i s t o-r i c k o u, pokud obsahem učení jsou jevy ze života, události, příhody atd. K formě monologické čítáme též u k 1 a-d á n í ú k o 1 ů a d i k t o v á n í, protože při tom skoro výhradně učitel mluví. Ve škole nelze se bez této formy obeíti, ač klade velké požadavky jak učiteli, tak lákům. Vědomosti z o b o r u z k u š e n o s t i, dějiny, zákony, přikázání, dogmata nelze však jiným způsobem krátce a správně sprostředkovati. Učitel obrací se k obrazotvornosti žáků a žádá od nich, by skládali v duchu znak ke znaku a tvořili si tak nové pojmy. Rozumí se, že učitel musí při tomto vyučování používati vždy jen výrazů žákům známých. Je-li okolnostmi nucen použiti pojmů neznámých, musí je ihned objasniti. N e v ý h o d a monologické formy jest ta, že učitel nikdy neví, zdali žáci jeho v ý k 1 a d y s 1 e d u j í a ndali spřádají znaky tím způsobem, jak on si toho přeje. Musí tedy občas svůj výklad přerušit a otázkami se přesvědčit, zdali mu žáci náležitě porozuměli. Metoda jest při této formě synthetická. - X L V I I. Řeč při vyučování Učitel věnuj největší péči slovnímu výrazu. Řeč při vyučování budiž: 1 . M 1 u v n i c k y s p r á v n á, prosta všech zvláštností nářečí. Jest škola často jediné místo, kde dítě slyší vzornou mluvu. 2. J a s n á, t. j. učitel vystříhej se všech umělých vazeb, zkrácených nebo příliš dlouhých vět a mluv pokud možno konkretně. 3. U r č i t á, aby žáci mysleli, co učitel myslí a co vyjádřiti chtěl svými slovy. Za tím účelem používejme slov v původním, pravém smyslu, užívání jich ve smyslu pře (Pokračováni:) neseném žákům vysvětlíme, na příkl. slova »klassicismus«, »kanoe«, »baryton«, oratorium« a J. Varujme se též nesprávné záměny synonym, které neodpovídají vždy pojmům identickým. Na př. slova milý, vlídný, přívětivý mají podobný nikoli však stejný význam. 4. Ž i v á. Zivě vyučuje učitel, když vypravuje vše názorně, objasňuje různými příklady a když vystříhá se uspávající zdlouhavosti i přehnané rychlosti. 5. D ů s t o j n á. I když učitel snaží se při-způsobiti dětskému myšlení a dětské mluvě, nesmí zapomínati vážnosti místa a svého vznešeného povolání. Proto nelze užívati ve škole nenáležitých vtipů a pouličních výrazů, 6. Učitel nenahlížej do knihy; volný výklad působí mocněji než četba; učitel může totiž na tváři žáků pozorovati dojem svých slov a přizpůsobiti die toho i svůj výklad. Umění dobře a účinně mluviti jest darem přirozeným, dá se ho však do jisté míry též nabýti dlouhým cvikem. Orator fit, poeta nascitur. X L V I I I. Úkoly. Nestačí, aby žák byl činným pouze při vyučování; jest mu též doma vlastní pílí upevniti a nacvičiti látku ve škole probranou. Prostředkem k tomu jsou ú k o l y. Účelem jich jest vésti žáky k samočinnosti, pořádku, čistotě a vytrvalosti. úkol jest přesně vymezená práce, kterou má žák v určité době vy-konati. Dělíme úkoly dle obsahu na p í s e m n é (úkoly z počtu, jazyka vyučovacího, harmonie), ú s t n í (dějepis, přírodopis, memorovaní básní atd) a v ě c n é (zhotovování modelů, výkresů, studování skladby a p ), d 1 e m í s t a, kde se pracují, na školní a domácí. Každý úkol budiž 1. jasný, t. j. upraven tak, aby mu žáci rozuměli formou i obsahem; 2. určitý, aby každý žák věděl, co má konati ; 3. přiměřený vědomostem a dovednostem žáků, aby úkol dovedli bez přílišné námahy vykonati. Nebudiž tedy ani příliš dlou hý ani krátký, ani příliš nesnadný, ani zase v e l m i s n a d n ý. Dlouhé a ne-snadné úkoly budí odpor žáků a zavádějí k povrchnímu a ledabylému vypracování; příliš snadné a krátké budí lhostejnost a nemají žádného významu pro pokrok žákův, | ||||
|