|
| ||||
| ||||
|
88 CVRILL číslo 6.
kami budí se všestranně rozum, obrazotvornost a pamět žáků. LI. Vlastnosti pedagogicky správné otázky. D i d a k t i c k y správná otázka budiž: 1. Mluvnicky správná, nahlas a s náležitým přízvukem pronesena. 2. Jednoduchá, neskládej se z více otázek. Na př. »Kdy žil Beethoven, která díla napsal, jaký význam měl pro pokrok v hudbě?<~ jest otázka složitá. Zák celou otázku si nezapamatuje a odpovídá z pravidla bud k první neb poslední její části. 3. Z ř e t e l n á obsahem i formou, by žáci ji chápali. Proto používej učitel slov žákům známých a pronášej je zvolna, hlasitě v při-rozeném pořádku. 4. R o z m a n i t á; učitel sestrojuje otázky různým způsobem. Jednotvárným otazováním uvykají žáci mechanismu, často věci nerozumějí a táže-li se učitel jiným způsobem. nedovedou odpověděti. 5. Určitá, aby k ní byla možnou jediná pouze odpověď. Otázka. ve které není do-statek členů omezujících, jest otázka neurčitá, Na př. k otázce »jaký skladatel byl Beethoven?tt lze odpověděti zůzným způsobem (klasický, vynikající atd.). Určitost otázky není však absolutní, nýbrž pouze vztažná čili relativní, když učitel na př. pojednával o určité stránce činnosti skladatelovy. na př. o jeho významu v programní hudbě muže očekávati správnou odpověd. 6. Stručná, t. j. neobsahuj ničeho, čeho k naznačené odpovědi třeba není. Na př. jest při otázce: »Kdy žil R. Wagner, největší skladatel 19. věku ?Q apposice úpině zbytečná. 7. Přiměřená vědomostem a schopno-stem žákovým; ku zodpovědění otázek snadnějších vyvoláme žáky slabší. 8. Otázky budte navzájem v dobrém pořádku a spojení; odpověd žákova budiž zároveň podkladem k další otázce učitelově. 9. Otázky dáváme zpravidla všemu žactvu a jen výjimkou žákúm jednotlivým. Učitel nejdříve vysloví otázku a pak označí žáka, který ji zodpoví. Jen v tomto případě dávají všichni pozor, nevědouce, kdo z nich bude vyvolán. L I I. Odpověd. Odpověď je soud, který žák pro-náší k dané otázce. Odpovídati má jen jeden žák, učitelem k tomu ustanovený; odpovídání ve sborutvoří výjimku; používá se ho ve škole, bud aby žáci naučili se správně vyslovovati neobvyklé a nesnadné slovo, neb v patnět si vštípili důležitou výpověď. Odpověá žákova budiž: 1. S a m o s t a t n á, t, j. výsledkem myšlení žákova. Proto dbej učitel, aby žák odpovídal s rozvahou a poskytni mu dostatečného času ku přemýšlení. Netrp, aby se ukvapoval, ba dokonce odpovídal dříve, než otázka jest ukončena. Nedovoluj, aby ostatní žáci vy-volanému napovídali, ani nepřerušuj žáka, aby se v odpovědi skutečně zrcadlily jeho vědomosti. 2. Logickyamluvnicky správná. t. j. aby byly odpovědi výrazem správného myšlení. Odpověď budiž zpravidla pinou větou pronesena. Někdy však dostačí, když žák odpoví j e d n í m slovem na př. při cvičení násóbi;ky, opakování letopočtu a pod. 3. Hlasitá a přízvučná, aby jislyšel učiteli ostatní žáci bez všelikého napínání sluchu. Při tom nechf žák mluví hlasem přirozeným a vystříhá se jednotvárných, zpěvavých a křičených odpovědí. Dá-li žák odpověď správnou, byf i pronesenou jinými slovy, učitel se jí spokojí, je-li přesvědčen, že žák věci rozumí. Domnívá-li se však, že žák odpověď pouze uhodl nebo že mu někdo pomohl, žádá od žáka důvodů, pro které právě tak odpověděl. Nechvalme žáka za každou dobrou odpověá, zavádí to k ješitnosti a působí řevnivost u žáků ostatních. Neopakujeme správné odpovědi žákovy; maří se tím zbytečně čas. Přikládá-li učitel žákově odpovědi zvláštní důležitosti, dá ji opakovati žákem jiným jednotlivě nebo od celé třídy i sborově. Je-1i odpověd žákova zčásti správná, po-kusí se učitel. by žáka přivedl vedlejšími otázkami k zcela správné odpovědi. Bylo by pochybeno, kdyby učitel z části správnou odpověd naprosto odmítl. čím důkladnější jest rozbor takových odpovědí, tím víc při-spívá k zdokonalení a utužení vědomostí žákových. Dá-li žák odpověd' úpině nesprávnou aneb neodpoví-li vůbec, pátrej učitel po příčině. Příčinou muže býti: a) N e s p r á v n á otázka; v tom případě učitel otázku opraví. b) Žákova bojácnost, nesmělost, zdlouhavost v myšlení; těmto žákúm dodá učitel vlídným a laskavým jednáním chuti k odpovědi; trpělivostí, opatrným po-máháním, mírnou pochvalou docílí nejvíce Rozumí se, že slabším žákům klademe snadnější otázky, necháme je opakovati odpo- | ||||
|