|
| ||||
| ||||
|
[ročník XLIV. 1918. 89
vědí žáků jiných a vedeme je k odpovídání v piných větách. c) Nepozornost a roztržitost žák o v a. Učitel rozsuď, zda vznikla dlouhým namáháním a únavou neb vlastní vinou žákovou. Jsou-li žáci unavení, popřeje jim učitel oddechu, aby se zotavili; zapějí na př. píseň, nebo provedou tělocvičné pohyby. Je-li svou vinou žák nepozoren, budiž pokárán a to tím více, čím častěji byl přistižen při nepozornosti. Záky nepozorné často vyvoláváme a tím je přinutíme, aby dávali pozor. LIII. Forma deiktickú. Formou deikticicou čili ukazovací objasňujeme žákům jednak názory o v ě c e c h, jednak dovednosti. 1. Ukazovati může učitel žáltům pře d-m ě t y, se kterými je chce obeznámiti. Často není to možno; jsou totiž předměty někdy tak v e 1 k é, že nelze je přinésti do školy, aneb zase tak m a 1 é, že žáci by nerozeznali jednotlivé jejich části. Užíváme tedy m o d e l ů, o b r a z ů, v ý k r e s ů. Výkresy přinášíme hotové, nebo je kreslíme před žáky na tabuli. Modely jsou výhodnější než obrazy, protože D. 0. Ceský kancionál.lze je rozebrati v jednotlivé části a případně je uvésti v činnost. (Stříkačka, parní stroj atd.) Obrazů přírodopisných a přírodozpytných užíváme při vyučov á n í samém, obrazy h i s t o r i c k é ukážeme teprve p o v y u č o v á n í, aby netříštila se pozornost žáků mezi výkladem učitelovým a obrazem. Mimo to by žáci bez předchozího výkladu ani nepochopili význam obrazu. K obrazům patří m a p y; nepředvádějí obrazů krajiny, nýbrž používají značek, žákům bez předchozího výkladu nesrozumitelných. Učitel tyto značky vysvětlí, aby žáci poznali, kde jsou hranice, řeky, města atd. Cokoli však učitel ukazuje, také řádně vyloží, rozebere v jednotlivá části atd. 2. Při vyučování d o v e d n o s t e m podá učitel žákům v z o r n ý v ý k o n; proto zove se tato forma též v z o r n o u čili t y p i c k o u. Žáci napodobují výkon učitelův, odtud sluje forma deiktická též formou n a p o d o b o v a t í. Užíváme jí učíce hře na nástroje, při tělo-cviku, kreslení, ručních pracích atd. Avšak i zde tvoří vysvětlení a analysa výkonu pod-statnou část vyučování; učitel nesmí se nikdy spokojiti jen mechanickým ukazováním. ~ÁK'VF (Dokončení.) Pohodí doby vánoční. Pohodí doby vánoční počíná svátkem Zjevení Páně (6./1.) a trvá až do soboty před nedělí devítnílc. Počet neděl po Zjevení Páně (2—6) závisí na době, kdy slaví se Boží Hod velikonoční. V tomto období zpívají se písně vánoční a z rorát opakují se písně o Pánu Ježíši a střídají se s mešní »Hospodine všemohoucí «. D o b a v e 1 i k o n o č n í trvá od neděle devítnílc a končí svátkem Nanebevstoupení Páně. Ku předhodí patří předpostí a půst. Předpostí. Předpostím jsou neděle devítník (Septuagesima), I. neděle po devítníku (Sexagesima) a II. neděle po devítníku (Quinquagesima). Pokračuje se ve zpěvu písní o Pánu Ježíši, jež se střídají s písněmi mešními, z postních: »Přistup, duše, v zkroušenosti. Půst, Svatopostní čas počíná Popeleční středou a končí Bílou sobotou. Zpívají se písně postní; o nedělích vynechává se verš ke gloria. K požehnání po mši sv. volí se píseň » Pro tvé svaté drahé rány«. Na K v ě t n o u n e d ě 1 i jest svěcení ratolestí, průvod a mše sv. Poslední týden čtyřicetidevítního postu s'.uje pašijový, svatý nebo veliký (Hebdomas sanctaj. V úterý a ve středu čtou se při mši sv. pašije, večer ve středu zpívají se temné hodinky. P ř i mši sv. na Z e l e n ý čtvrtek hraje se a zvoní jen při gloria. Při proměňování posvěcuje kněz tři velké hostie. Po mši sv. jde průvod s vel. svátostí k postrannímu oltáři (hymnus Pange lingua) a odhalení oltářů (Žalm 21. s antifonou: Rozdělili sobě roucha má a o můj oděv -netali los). Večer zpívají se temné hodinky. O b ř a d y v e 1 k é h o p á t k u jsou : Kněží vrhnou se před oltářem tváří k zemi na znamení smutku. Vstanou a následuje zpěv proroctví Oseášova s traktem, lekce s traktem, pašije dle sv. Jana, klanění sv. kříži (Ecce lignum crucis, Ejhle dřevo kříže, na němž spása světa pněla) a líbání sv. kříže (Improperie čili | ||||
|