|
| ||||
| ||||
|
90 CYRILL číslo 6.
nářky, výčitky Vykupitelovy), kázání, průvod od postranního oltáře s velebnou svátostí ke hlavnímu oltáři (Vexilla regis -- Prapor Kristův), mše darů předposvěcených (missa praesanctificatorum) a průvod s velebnou svátosti k Božímu hrobu. (Ecce quomodo moritur nostri = Ejhle, jak umírá Spravedlivý) a výstav vel. svátosti u Bož. hrobu. Odpoledne temné hodinky nebo pobožnost u Božího hrobu. Píseň o umučení Páně. N a B í l o u s o b o t rr je venku svěcení ohně, při průvodu do kostela rozžetí svíce trojramenné (Lumen Christi— světlo Kristovo), u křtitelnice svěcení křestní vody, po té litanie, u hlav. oltáře mše sv., pří níž od gloria se zvoní a hraje na varhany. Po epištole zpívá kněz trojí alleluja, jež pěvecký sbor opakuje a na konci mše sv. jsou se zkrácené nešpory. Písně postní. Dcerv Sionské, ó vizte. Dokonáno jest. Duše křesfanská. Ejhle, vstupujeme do Jerusalema (dříve: Již jsem dost pracoval). Když památku smrti Páně (dříve: Když v myšlení usmrcení). Kristus příklad pokory.Matka nláče, ruce spíná. Ó jak veliký jsi, Pane. Přistup, duše, v zkroušenosti. Pohleď, duše, se soustrastí. Stála matka bolu piná. Svatopostní nastal čas. Svatý Kříži. Ukřižovaný Kriste. Velikonoce. Na Bílou sobotu, v předvečer Božího hodu, je večer slavnost Vzkříšení Páně. Při průvodu zpívá se »Vstalf jest této chvíle« nebo »Hle, vstalf jest nyní Kristus Pán«. Po návratu do kostela zpívá se >Regina caeli«, »Te Deum« a kněz udělí požehnání veleb, svátostí. Na Boží hod a po celou oktávu střídají se písně o Vzkříšení Páně. Pohodí velikonoční. Po čtyřiceti dnech postu následuje čtyřicet dní radosti na památku zmrtvýchvstání Páně s pěti nedělemi po Velikonocích až do Nanebevstoupení Páně. Zpívají se dále písně velikonoční, zvláště mešní: =Základ církve. pevná skála«, a střídají se s jinými mešními písněmi. Na sv. Marka a křížových dnech při mši sv. před prosebným průvodem volí se píseň: »Bože Abrahamův«. Při průvodu zpívají se litanie ke všem svatým, též písně h Pánu ježíši. Písně velikonoční. Birh náš všemohoucí zmrtvých vstal žádoucí. Třetího dne vstal Stvořitel. Hle, vstalf jest nyní Kristus Pán. Vesel se nebes Královno. Nastal nám čas radostný. Vstalf jest Kristus zmrtvých král. Panno přežádoucí, s nebes růže skvoucí. Vstalf jest této chvíle. Prozpěvujmež všickni nyní. Základ církve, pevná skála (mešní). Doba svatodušní. D o b a s v a t o d u š n í má předhodím deset dní od Nanebevstoupení Páně do soboty před Božím hodem. Do předpostí připadá VI. neděle po Velikonoci, o níž lze zpívati mešní: »Základ církve, pevná skála«, nebo o Pánu Ježíši. Do středu patří Boží Hod s oktávou. Pohodí má 23 až 28 neděl po sv. Duchu; čím více bylo neděl po Zjevení Páně, tírn jest jich méně po sv. Duchu. O první neděli slaví se sv. nejsv. Trojice, dle níž se dříve nazývaly i neděle další. V dlouhém pohodí střídají se písně k sv. Duchu s písněmi mešními, o Pánu Ježíši neb o velebné svátosti. Po sv. pozdvihování vždy jest voliti sloky, jež odnášejí se ke Kristu svátostnému. Ve čtvrtek po nejsv. Trojici jest svátek Božího těla a za týden v pátek nejsv. Srdce Páně. Písně svatodušní. Duch svatý s nebe sstupuje (mešní). R o r á t n í o sv. Duchu. Kristus seslal Těšitele (mešní). Bože věčný, Duše svatý. Přijd ó Duše přesvatý. Duše milý, přesvatý. Veni sancte spiritus (na začátku škoÍ. roku). 0 Duše přesvatý. 0 Duše svatý, Pane náš. | ||||
|