|
| ||||
| ||||
|
YRI Isll
ČASOPIS PRO KATOLICKOU HUDBU POSVÁTNOU V ČECHÁCH, NA MORAVĚ A VE SLEZSKU ZÁROVEI~ ORGÁN A MAJETEK OBECNÉ JEDNOTY CYRILLSKÉ. ZAKLADATEL FERD. LEHNER. ^ RED. DR. DOBROSLAV OREL. ROČNÍK XLIV. ČERVENEC 1918. ČÍSLO 7. >CVRILL< vychází měsíčně mimo prázdniny desetkrát za rok. Roční předplatné 5 K (mimo Rakousko 6 K), jakož i jiné peněžní zásilky, rek amace nefrank. a inseráty budtež zasívány na O. J. C. v Praze 1370-I1., Ferdinandova iř. 6. do a d m i n i s t r a c e. — Veškeré rukopisya časopisy na výměnu přijímá r e d a k c e > Cyrilla< v Praze-V. 133. Elišky Krásnohorské 11. Redak. sbor : zaD. J. C. v Č. Budějovicích K. B o č e k ; za D. J. C. v Praze prof. Dr. F r. S t e j s k a 1, Král. Vinohrady ; za Litoměřice J. C. S y c h r a, Ml. Boleslav ; za Olomouc A. P a r m a, farář v Rešově; za Brno 0. N ecid, farář v Lednici u Břeclavě; za Slezsko prof. R. Wůnsch, v Mor. Ostravě. RARIZENÍ o odebírání časopisu ,CYRILLll na ačet sádušního jmění je nejd. k. arcib. konsistoře v Prase s S. ledna 1909 čís. 16.587, nejd. b. konsistoře v B r a d c i H r á l o v é z 21. ledna 1909 č. 1225, nejd. b. konsistoře v L i t o měř 1 c í c h z 15. února 1909 č. 975 a nejd. b. konsistoře v č. B n děj o v i c í c h a 15. února r. 1909 č. 4„ nejd.. arcb. konsistoře v Olomouci v „Acta CurIae Archiepiscopalís Olomucensis N. 15 r, 1917 se dne 16. listopadu 1917 č. 16.866. POVOLENI nejd. bistr. konsistoře v Brně v „Acta Curiae čís. 11., 1913, VIII., str. 179” a svolení pro farní kostely pod patronátem zeměpanským a náb. matice výnosem ministerstva kultu a vyučování s 6. března 1912 čís. 872. Příloha ; Cmíral, Svatý Václave. VLADIMÍR HORNOF Césura hudební a fexfová. Svátek sv• apoštolů slovanských, sv. Cyrilla a Nletoděje ... Chrámem radostně hlaholí krásná, oblíbená píseň: »Ejhle, oltář Hospodinůvzáří!« — Jak ušlechtilý liturgicky přiměřený a duši povznášející nápěv, a jak krásná a láskou k církvi a k národu posvěcená slova! Úcta k sv. dědictví apoštolú slovanských dýchá z každé sloky, nalézajíc radostného a nadšeného výrazu v plesalícím nápěvu mistra Křižkovského. Poesie a hudba políbily se, v sadech duchovní písně rozkvetl vzácný květ. Po službách Božích vycházím z kostela s přítelem skladatelem. Překrásná píseň,— text i nápěv! Není mnoho tak zdařilých v pokladu naší duchovní písně.« n Pravda — a přece, kdykoliv mám doprovázeti lid při zpěvu této písně, cítím jakýsi neklid. K V udivení pohlédl jsem na přítele. =Upoután krásou písně, přeslechl jsi, co hudebník přeslechnouti nemůže, nesmí! — Z původních 13 slok přijato do našeho zpěvníku 10 slok. Na 16 místech v těchto 10 slokách pocifuji neklid, rozechvění. Jsou to místa, kde césura hudební střetuje se s textem, t. j. césura textová neodpovídá césuře hudební, nekryje se s ní. Připadá mi to vždy tak, jako když kolečko ve stroji přeskočí, tepna vysadí, pravidelný dech se v polovici přerve, někdo uprostřed slova tě zakřikne. Césuru (přerývku) hudební zastavuje, zakřikuje zpívající lid uprostřed slova; proud přerytého slova chce se hnáti dále, slyšíš, že se tu násilně něco trhá! Nepříjemný, pro hudebníka nesnesitelný pocit! Naprostým požadavkem při každé hudební skladbě jest, aby césura hudební kryla se s césurou textovou. Kde nápěv žádá oddechu, tam musí býti také césura textová, t. j. ukončené slovo. Kde toho požadavku se nešetří, stává se řádný přednes písně nemožným a mimo to hudební rytmus písně je zkažen. Po césuře hudební následuje přízvuk. Při nesprávné césuře textové připadne však tento hudební přízvuk na druhou nebo na třetí slabiku pře- | ||||
|