|
| ||||
| ||||
|
106 CYRILL číslo 7.
třženého slova — tedy na textového pilíře, o který by se prohne, (abych názorně hudební a césura textová s Dům na dům padá! Ke krásné, dokonalé písni nestačí absolutně hudebně krásný nápěv a absolutné poeticky krásný text, ale třeba jest, aby mezi oběma byla vzájemná harmonie, soulad — absolutní souhlas v césurách a v rytmu. Netajím toho, že naskytují se tu veliké obtíže. Těžko je skladateli složiti tak dokonalý nápěv, aby vyhovoval 10—13 slokám písně. A neméně básníkovi složiti 13 tak přesných slok, aby ideálně dokonalé vystihly césurní a rytmické požadavky budoucího nápěvu. Tyto obtíže vysvětlují nám, proč moderní skladatelé při textech mešních písní skládají na každou sloku zvláštní nápěv. Různost textových césur v jednotlivých slokách vede je k tomu, aby se přispůsobili zvláštním nápěvem této různosti textové. Co však činiti jest u starších písní, kde mezi nápěvem a textem vyskytují se neshody a rozpory césurní a rytmické ? T ř e b a t u ú p r a v y t e x t o v é, kteráž, šetříc pokud možno obsahu písně, vyhověla by požadavkům hudební správnosti. Reforma je tu nutná, má-!i národní lidový zpěv chrámový státi na výši doby a nemá-li nám býti vytýkáno, —jak se stalo, — že církevní zpěv pokazil smysl lidu pro rytmus řeči. Námitka hyperkonservatismu proti změnám textovým padá tím, že od doby vydání Kanc. svatojánského doznaly texty písní církevních tolik změn, že těžko dnes nalézám^ dva zpěvníky, jichž texty by se úpině shodóvaly. Bohužel, že změny ty týkaly se ponejvíce formální a obsahové stránky textu, opravujíce méně zdařilý rým, strohá slova, rčení a p., — nevšímaly si však, nebo málo všímaly si toho, aby v soulad uvedly text s rytmickými a césurními požadavky nápěvu. Vzácnou výjimkou jsou Holainovy »Plesy duchovní«, kancionál olomoucký a brněnský kancionál, Dr. Eichlera eCesta k věčné spáse«, kde úpravě textů věnována záslužná péče. Sbírky tyto, zvláště poslední, znamenají pokrok v reformních snahách o povznesení církevní lidové písně. — Jestliže tedy u některé písně shledáme vážnější nedostatky, kterých přehlédnouti nelze, třeba tu opravy — a to i u písní takových, které cenným svým obsahem textovým a krásným nápěvem získaly si obliby a jsou všeobecně rozšířené. Nebof trpí-li jinak cenná píseň některými nedostatky, které její kráse jsou na újmu, a mohou-li se tyto nedostatky vhodnou úpravou odstraniti, svědčilo by o naprosté lhostejnosti interessovaných kruhů, kdyby platilo tu Dquieta non movere«. Pravil jsem, že v písni »Ejhle, oltář« nekryje se césura textová s césurou hudební, čímž hudební rytmus písně je porušen. Podložme pod nápěv, v němž hudební césury na-značeny jsou ' slova textu a označme křížkem j- místa, kde je v textu nesprávná césura. ~---Rom.=~_-.~~-~- -- = šF~----r~•—~ -a- 1. Ej - hle, ol - tář lo-spo- di- nův zá - ří, — pře- sva - tá nám o - bět na • stá-vá — 2. »Slá-va, slá va, na vý-sostech Bohu! — nad Be- tle-mem pě - li an-dě-lé, — 3. Za-zně - lo nám slo - vo prav-dv věč-né — ú - sty So - lu t ňa - nu před vě-ky — 4. Přijmiž, Ot - če, o - bět ne - kr- vavou,— kte-rou při ve % če - ři po-sled-ní -- 5. Sva - tý, sva - tý, sva-tý Ho-spo-di ne, — pl - ná slá - vy tvé jsou ne - be-sa, — 6. 0 - te - vře - la se již ne-bes brá-na — slo - vo zá - zrač t né kněz vy-slo-vil — 7. Ví - tej, Kri - ste, ví - tej, chle-be ži- vý, — Be-rán - ku, jenž's hří chy svě- ta sňal, 8. Hle, i v té - to mi - lo - sti - vé do- bě — zve tě k sto -lu své-mu nebes Pán, 9. Vy-slyš, Pa - ne, vy-slyš pro-sbu vřelou,— kte-rou k trů- nu tvé- mu sklá-dá-me, 10. Nechf tvůj ol - tář ni - kdy ne-u - has-ne — v našich zbožných vlastech slovanských, 1. kte-rou po ti -~ síc let s jasnou tvá-ří — ot - či - na den ze dne ko - ná - vá. — 2. a ten zpěv se po-dnes nad ob - lo - hu — po -vy- ná- ší k Pá-nu ve -se - le, — 3. po dnes v la - hot dě zní ne- ko-ne- čné — a svět za-zní t vá jím da - le - ký; — 4. sla -vil Syn tvůj s my-slí pře-la-skavou. — Pří - vě- ti - vě na nás po- hle -dni, — 5. lá - ska tvo - je vše-mu tvo-ru ky - ne, — nechf svět ce-lý to - bě za-ple - sá ! — slabiku nepřízvučnou. Hudební přízvuk chce se opříti — a nemá se opřel. Nepřízvučná slabika pod tlakem hudebního přízvuku mluvil), a celý rytmus písně se kácí. Zkrátka: Jestliže césura e neshodují, platí tu sova Písma sv. »o království rozděleném« : | ||||
|