|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLIV. 1918- 107
6. ví - tej, du še, ví - tej Kri-sta Pá-na, —jenž se v způsob chle-ba, ví - na skryl. — 7. pohled, jak jsme te - be žá- do - sti - vi — neb jsi nás všech k so-bě po - vo - lal. — 8. slyš, jak la - ska t vě tě vo -lá k so-bě, — Iio-ží hod zde to - bě u - chý-stán ; — 9. po - že-hnej vlast, žehnej cír-kev ce-lou, — zůstaň s ná-mi, zbožně že - lí - me : -- 10. nechf se den - ně k bá-ni ne-bes jas - né -- vzná-ší o - bět z chrámů křesfanských, — 1. Za pří-kla-dem dáv-ným se to dě - je — sva- tých Cy - ri t la a Me- to - dě - je — 2. O ne-chaf se věč- ně vě - ků vzdává — Krá-li krá-lů po všem své-tě slá-va, -- 3. při - nes-lif nám o - ni Pí- smo sva- té, — by-chom ze stud t ni - ce té - to zla - té — 4. ja - kos k Ve-le t hra-du li - bě hle-děl — a svou mi lost li - du při - po - vě-děl, — 5. Se-stup, Kriste, pře-za-žrač- ně do - lů, — af se to - bě po klo- ní - me spo- lu — 6. Ob-čer-ství tě kr - ví svou a tě-lem, — spo-jíš se dnes še svým Spa-si-te-lem, — 7. Ach, my hříchem ztra- ti - li jsme ne-be, — 6 kéž na - lez t nem je skr-ze te - be, — 8. kéž se du - še vě- rou ži - vou skvěje, — lá - skou Cy- ri t la a Me to - dě - je, — 9. pro-vá- zej nás na ve-zdej - ší pou ti — ne - dej li - du své-mu za-hy-nou -ti, — 10. kte - rá ti - síc let již stá - le pla-ne, — o - sla - vu - jíc te- be, věč-ný Pa ne, — 1. kte - ří Kristův roz-kaz pl - ni - lj, — pa-mět smr-ti je - ho sla - vi - li. 2. kterou předkům na- šim vě - šti - li, — a - po - što-1é na - ši pře - mi - lí. 3, moudrost nebes ve-zdy vá - ži - li — I3o-hit slou-2i t ti se sna - ži - li. 4 když se na Mo t ra- vě sla - vi - la — prv- ní o - bět to - bě pře - mi - lá. 5. s ce-lou vla-stí, s celým ná- ro-dem, — s Ot-ci Cy -ri t lem a Me - to- dem. 6. jenž-to dra-hý ži - vot za tě dal — a tě k so-bě So - lu - ňa - ny zval. 7. pří-mlu-va- rr,i a - po- što - lů tvých — vě-ro - zvě- stů na - šich slo - vanských. 8. na - dě - jí též sva-tou zplá-po-lá, — že ji Pán kdys v ráj svůj po - vo - lá. 9. pro zá-slu- hy ze své o - bě ti — vy -lej mi - lost na své na dě - ti. 10. po-svě - cu - jíc srd- ce ná - ro - da, — če- led Cy - ri t la a Me - to - da. Opraviti v 10 slokách na 16 místech nesprávnou césuru, jest úkol dosti nesnadný. Není zajisté vždy možno docíliti opravy pouhým přesunutím slov; třeba někdy měniti celou větu. Zřejrno, jaké obtíže naskytují se při úpravě písní, má-li se vyhověti požadavkům správnosti textové i hudební á má-li při tomto původní text zůstati — alespoň co do obsahu beze změny. Z mnoha jiných uvádím ještě jeden příklad nesprávných césur textových. Jest to obecně rozšířená a oblíbená píseň »Dokonáno jest<,. Do _ ko - ná - no jest, smrt ple - sá. První část nápěvu pro svůj rychlý spád ke spodní oktávě končí nikoliv poslední notou prvního taktu, nýbrž mimořádně první notou taktu druhého. Zpěvákovi vryje se tento charakteristický melodický úryvek v rozsahu celé oktávy v pamět při zpěvu první sloky. Když pak pokračuje ve zpěvu slok následujících, bezděčně odechne při spodním tónu d, ač tyto ostatní sloky mají t e x t o v o u césuru jinde. Tím nastane nutný konflinkt mezi césurou tónickou a verbální, který nutno odstranit dle sloky první. | ||||
|