|
| ||||
| ||||
|
110 CVRILL číslo 7.
nově nabyté poznatky v paměti žáků vhodnými příklady aotázkami. Předvádí-li na př. učitel dominantní nonový akord, vychází od akordu septimového, pro-bere pak novou látku metodou analytickou a formou dialogickou, vytkne společné a rozlišující znaky obou akordů, způsob jich užívání a upevní nové učivo hojnými příklady. Podobně jest při vyučování dějepisu; rozdíl jest pouze v metodě a formě vyučovací a ve způsobu nacvičení probrané látky. Koncentrací čili soustředěním učiva rozumíme účelné spojování vědomostí nabytých v růzsiých předmětech. Spojujeme dějepis se zeměpisem, protože dějiny různých zemí závisejí podstatně na jejich zeměpisné poloze. Tak se doplňuje praktická hra s -naukou o formách a harmonii, protože správný přednes skladby bez znalosti její stavby jest vyloučen atd. Tímto vzájemným objasňováním budí se zájem žáků a pochopení účebné látky pod-statně se podporuje. LV. Pojem. Objasňování pojmů. Představa prostá všech psychologických vztahů je představa logická čili pojem. Na př. zvíře, barva atd. Při každém pojmu rozeznáváme o b s a h a rozsah. 1. Obsah pojmu jest, čím si pojem myslíme, t. j. souhrn všech znaků, dle kterých pojem poznáváme. Rozeznáváme znaky h l a v n í čili podstatné a v e d 1 e j š í čili nahodilé. Znak, bez kterého přestal by býti pojem tímže pojmem, je znak p o d s t a t n ý, každý jiný znak je n a h odi1ý. Pojmy, skládající se z několika znaků, jsou pojmy konkrétní. Např. kočka, sklenice atd. Když pojem sám sobě jest znakem, nazýváme ho jednoduchým. Na př. tvar, barva, vlastnost. 2. Rozsah pojmu jest souhrn všech j e h o d r u h ů, to je vše, c o si dotyčným pojmem myslíme. Při pojmu »trojzvuk« na př. myslímena trojzvuky velké, malé, zmenšené atd. Pojmy, jichž rozsah tvoří část rozsahu jiného pojmu, jsou tomuto pojmu p o d ř a-z ě n V. Na př. pojmy symfonie, sonata, suita atd. mají společný znak »forma cyklická«. Srovnáme-li rozsah pojmu »sonata« s rozsahem pojmu forma cyklická, vidíme, že rozsah pojmu »sonata« jest jen částí rozsahu pojmu forma cyklická. Pravíme, že pojem »sonata« jest pojmu »cyklická forma= pod-řazen. tento pak pojmu »sonata« n a d-ř a d ě n ý. Pojmy, které jinému pojmu stejným způsobem jsou podřazeny, jsou navzájem souřaděny. Pojmy, mající společné znaky, na př. housle, viola, cello, jsou si p o d o b n y. Podobnost jest větší, když společné jsou znaky hlavní, podobnost jest menší, když společné jsou znaky vedlejší. Souřazené pojmy jsou vždy sporné, t. j. vylučují se navzájem. Když docházíme vynecháváním znaků od pojmů podřazených k pojmům nadřazeným, t. j. od pojmů menšího rozsahu k pojmům v ě t š í h o r o z s a h u, nazýváme to abstrakcí;když přidáváním znaků tvoříme z pojmů n a d ř a d ě n ý c h pojmy podřazené,tedyzpojmusvětšímrozsahem pojmy s menším rozsahem, tu detérminujeme. Abstrakce jest opakem determinace. Abstrakce končí pojmem jednoduchým, který má rozsah nejširší, determinace končí pojmem j e d i n e č n ý m, který má největší myslitelný počet znaků. Na př, tato sonata — forma a opáčně. Pojem objasňuje definice, příklad, popis, karakteristika, rozdružení, d isposice, partice, přirovnání, slovní výklad. LVI. Definice a příklad. Definice jest úpiné a uspořádané objasnění obsahu pojmu vytčením všech jeho podstatných znaků. Na příklad věta jest myšlenka slovy vyjádřená. Definice nesmí obsahovati ani více ani méně znaků podstatných, než jest třeba, a jest vždy uvésti nejbližší vyšší rod a druhový r o z d í 1. Na př. suita jest cyklická forma (vy š š í r o d), skládající se z různých tane~-ních forem (druhový rozdíl, jímž liší se suita od jiných forem cyklických). Definice má na n i ž š í c h stupních vy-učování nepatrný význam. Výrazy, jichž při definici používáme, jsou abstraktní a žáci je opakují, aniž by při tom něco mysleli. Dříve se užívalo hojně definic v počtech a mluvnici. Žádné dítě však na základě definice ne-pozná., co jest to kružnice, věta atd. Za to jest definice důležitá, když se jedná o přesné ohraničení pojmů, tedy zejména ve vědách. jednoduchých pojmů nelze definovati, protože samy sobě jsou znakem, na př. bytost, tvar, barva, vlastnost. Při pojmech jednoduchým blízkých jest definice nesnadná,,protože počet znaků jest velmi obmezen. V těchto případech nepokoušíme se o definici, nýbrž uvedeme několik příkladů, z nichž žák sám si dotýčný pojem abstrahuje. Chceme-li na př. | ||||
|