|
| ||||
| ||||
|
Roč. XLIV. 1918. 111
žákům vysvětliti pojem lásky k bližnímu, uvedeme příklady, v nichž lidé se ukázali lásky-pinými ke svým bližním. Převážný počet pojmů nám dobře známých byl s námi sdělen tímto způsobem. LVII. Popis a karakteristika. Jako pojmy jednoduché, vymykají se definici, též pojmy j e d i n e č n é, ovšem z pří-činy opáčné. Mají totiž pojmy jedinečné mnohdy tak velký počet znaků, že jest ne-možno je uvésti. Na př. vČechyc, DPraha«, >Krkonoše« atd. Chceme-li žákům objasnit pojem =Praha«, nedefinujeme, nýbrž uvádíme, co pro poznání tohoto města jest n e j d ů-1 e ž i t ě j š í, nejvíce karakteristické; tento způsob objasnění nazýváme popisem. Popisu používáme jen v nejnutnějších případech, protože žáci na základě téhož popisu tvoří si různé představy. Chceme-li, by žáci pochopili významu vynikajích osob, na př. Beethovena, Napoleona atd., nutno uvésti též výroky a činy, které pro smýšlení, cítění, povahu těchto osob jsou důležité; nazýváme tento způsob objasňování pojmů karakteristikou. LVIII. Rozdružení. (Roztřídění.) Rozdružení jest úpiné a uspořádané vytčení všech druhů pojmů. Tentýž pojem Ize rozdružiti různým způsobem, na př. lidi dle barvy, dle pohlaví, bydliště atd. Znak celku, pomocí jehož tvoříme druhy, zove se d r u ž i t e l e m. Rozdružíme-li tentýž pojem pomocí různých družitelů, vzniká rozdružení v e d 1 e j š í. Pokračujeme-li v rozdružování, rozdružujíce d r u h y, vzniká rozdružení složité čili k 1 a s s i f i k a c e. Na př. ]ze rozdružiti akordy v trojzvuky, septimové, nonové atd. Trojzvuky pak rozdružíme v konsonující a dissonující; konsonující ve velké a malé, dissonující ve zmenšené, zvětšené atd. DR. D. OREL Kancionál Franusův.Disposice a partice. Bychom docílili lepšího přehledu, rozčlánkujeme obsah slohového úkolu, skladby, statě, knihy, atd. Rozlišujeme při tom zpravidla tři hlavní díly, a to úvod, jenž posluchače neb čtenáře připraví na předmět, o který se jedná, p r o v e d e n í, které obsahuje a rozvádí vlastní tema, z a k o n č e n í, jež shrnuje krátkým způsobem předchozí vývody. Disposice používá se ve škole zejména při slohových úkolech a nauce o formách. Pravíme-li, že symfonie skládá se z allegra, adagia, scherza a ronda, nerozdružili jsme pojmů symfonie, nýbrž uvedli jen části, z nichž se skládá symfonická forma. Takové u v edení jednotlivých částí pojmu nazýváme dělením nebo parti_cí. Partice jest při vyučování velmi důležitá. Zák sezná jednot livé čásii některého předmětu a tím důkladně též porozumí předmětu celé-mu. Zejména ve fysice a přírodopise jest nezbytno, rozkládati nazorniny v jejich části. LIX. Přirovnání a slovní výklad. Učitel dbej, aby dítě dovedlo představy důkladně rozlišovati! Prostředkem k tomu jest s y n k r i s e čili srovnání. Srovnáváme pojmy podobné tím způsobem, že vy-tkneme nejdříve znaky, jež jsou jim společny, pak znaky, jimiž vzájemně se liší. Na př. srovnáváme klavichord a cembalo, symfonii a symfonickou báseň atd. Též s l o v n í v ý k l a d podstatně přispívá k objasnění pojmů. jest to bud poukaz na kmenoslovný původ některého slova — vjem od slovesa vnímati — jev od slovesa jeviti — aneb překlad slova cizího do řečí mateřské — ouverture-otevření, fuga-útěk, caceia honba a pod. (Pokračování.) Fol. 291b De radice jesse; de beata virgine Maria. - D. 1. ~. De ra - di - ce Jes- se or - ta, mun-di de - cus, cae - li por-ta re-gis, cae-li ge-ne-ra-trix, no-strae spei raparatrix. | ||||
|