|
| ||||
| ||||
|
116 CYR ILL č. 7. JINDŘICH HYBLER
Schónbergovo oratorium „Jakobův žebříkI,'. Literatura sborového zpěvu má nastřádaného tolik bohatství, že fakt ten nás přivádí k otázce a současně i k pravdě ve věci samé: jaký že to byl ruch a život hudební v oboru vokální hudby, kterážto doba zanechala nám taková díla rozměrná a piného života, že i dnes vidíme děje moderního sboru a dirigenta v provádění děl těchto největších jmén skladatelských ? Sborová tvorba nebyla-osamocena u významu svého mužského, ženského či smíšeného soustředění —; stala se důležitou složkou této své jedinečnosti v pinění svého určení: v opeře jako dramatický element; náladovost sten podtržena či byl to prostře-dek výrazu jen hudebního (i v tom oživení steny). Stylového užití choru nacházíme již v řecké tragedii. Zde byl sbor reprodukujícím ve významu Dscenické hudby.« Nejpiněi§ího rozvití dostalo se sboru v ovzduší církevních svých produkcí, nebof chrámové kůry byly sídlem značně velikého aparátu vokálního í instrumentálního; vždyf varhanám byl po nejedné stránce rovnocenným nástrojem pěvecký sbor. A záleželo na tom. jaký hráč zasedne k těmto nástrojům, aby pině se rozzvučely. Vývoj sborové tvorby opíral se ponejvíce o seznané a odvozené zkušenosti z praktického provozování. Rozvojem harmonie na-pomáhalo se k zmohutnění po stránce hudebního výrazu. Místa, kde působí skladatel-dirigent, jsou pro vývoj neméně důležitá. Cím větší kůr, tím 'pinější a bohatší život hudební. Vždyf nejrozsáhlejší komposice ze sborové tvorby nesou označení dle místa svého vznikání a prvotního provozování: oratorium. Literatura sborová je bohatá po všech stránkách našich zájmů. Dnes lze vybrati sobě určitý sbor z celé literatury a v jeho samostatnosti bádati. Dějiny oratoria vydávají mnoho za příklad. Arnolda Schdnberga nové dílo, oratorium =Jakobův žebřík, objevuje se neočekávaně. Neiedná se o žádný pokus, nebof Sch. sta-nul na výši skutečného rozřešení. Tof mimo-řádnost ve svém definitivu: rozřešil sám o s obě, jako skladatel, otázku moderního oratoria. Dvoje oratorium Sch. řeší v rozsahu prostředků dosud nebývalých v 1{oncertní síni. Základního u~:?ořádání dociluje ve třech sborcc'_1. Vlastně: sbor sbcrů! (V Gurre L e?_.obsahuje sborovou část třemi mužskými sbory a smíšeným sborem osmi hlasů.) Sbor z hlouby nese charakter postižených pozemšfanův, kteří nesou všechnu nesnesitelnost, bezradnost života. Znají těžká úsloví, tíhu přemýšlení, nebof žádného východiska nenalézají. Odtud jejich »dialog« s Gabrielem. Nesnesitelný tlak . ... ! Těžké břemeno . ! Jak strašlivé bolesti .. .. ! Bezútěšná osamělost . . .. ! Vražda, zločin, krev, rány, krása — - - - - - -- - - - - - - - - svěží síla činu a Mastné působení . ... ! objevuje se dílo, dítě přichází na svět, žena jej líbá, muž rozjásá se opět vše přepadá tíha a tupost - - - - umírání, pohřbení, zapomenutí . . . . Sbor ve třech skupinách pokračuje. Kdo všechno zde nese svůj osud! Od nespokojených, pochybujících, jásajících, jiných a opět jiných a opět všech vyznívá: Utrpení bez konce! Nekonečná pochybnost! Na stupních Jakobova žebříku, symbolického to užití Jakobova snu ze Starého zákona, srovnávají se všechny bytostné karaktery a touhy lidské. Každý zde jest na svém místě. Opět a opět nových hlasů. Gabriel vybízí: »Přistupte vy. kteří domníváte se činem postupovati blíže.« Předurčený, vyvolený, zápasící, mnich, umírající - - tof někteří z těch, kteří se umísfují nyní. Scéna s umírající, převtělující se se duše v jiný svět, převádí nás k demonům, geniům, hvězdám, bohům a andělům. Jakou hudbu Schdnberg cítí, ukázkou uvádím zmíněné místo Umírající: půl člověk, půl již někdo jiný. Loučení v okamžiku, který celý dlouhý život byl očekáván : nejblaženější sen se vypiní: vzlétnout! Dále! - - - - Dále! — - - - Kcíli ---- Oh (= polo bolesně, na půl v radostném udivení.) A hudba přenáší nás v novou scénu. Orkestr, Gabrielův zpěv hlubokých myšlenek, (jenž sám poslední, scénu tuto končí svojí meditací: Potom jest tvoje já uhaslé - - - -), vzdálené akordy vy.-okých ženských hlasů — - - a duše (schránky dříve umírající) putt:,ící c?o s, věč:losti, z:~:: beze s!ov | ||||
|