|
| ||||
| ||||
|
lis CYRILL číslo 7.
pečlivý, přehlédl, že při písni =Bože před tvou velebností=, zařaděnou mezi modlitby, tněl jen první sloku; na ostatní zapomněl. Jest tedy opravdu lépe zvlášt umístiti modlitby a zvlášt písně, ale v praktickém věcném rejstříků upozorniti, které modlitby i písně připadají pro určité doby a dny církevního roku. Je lépe snad o některých nedělích vůbec n e z p í-v a t i při školní mši sv. jen se modliti, a to h 1 a-s i t ě. Ale jak to technicky správně rozluštiti? u nás často se dávají velmi pěkné rady, často i rozkazy, jež po stránce ideové mají zvýšiti náboženské cítění, ale při těchto rozkazech se nemyslí na technické pro-vedení jejich. Teoretický předpis vždy zůstane jen na papíře, když se k němu nedá prováděcí nařízení, když se přesně nevysvětlí jeho technické provedení. V té věci chybujeme často všichni. Řekneme dětem ve škole, aby při modlitbách po mši sv. h 1 a s i t ě se modlili, navazujíce na intonace kněžské. Takové po-bídnutí je k ničemu, když to ve škole nenacvičíme a když sami nedovedeme zvoliti případnou výši počátečních slov modlitby. Kněz nech( vždy intonuje vysoko, asi tón a, It a s dětmi ve škole recituje na té výši modlitbu a hledí přísně k tomu, aby všechny děti modlily se na téže výši, tedy unisono. Ovšem některé to nedovedou hned, snad an< ne za celý rok, jiné vůbec toho nesvede, ale celkově to jíti musí. Obyčejně děti, které přestály tyfus, spálu a p., ne-mohou modulovati hlasem; nehybnost hlasivek jest nejobyčejnější následek těchto nebezpečných chorob. Avšak v častých případech při intensivní práci učitelově i katechetově lze i tyto vady aspoň částečně zlepšiti. Poněkud jsem se odchýlil od věc;, abych tím lépe mohl osvětliti, jak technicky správně má se provésti hlasitá modlitba při mši sv. Esteticky nejladnějším a technicky nejsnadnější-,n jest sol istický reci tativ.Jedinecsámsemodlí, ostatní naleznou si případnou stranu ve zpěvníku a sledují mlčky recitativ. Tento způsob volím při nejbližší přípravě k sv. p ř i j í m á n í. Až do s a n k t u s dám zpívati píseň -Chval Sionen, od sanktus jeden žák z nejvyšší třídy se modlí vzbuzení víry, naděje, lásky a úcty ke Kristu Pánu a ostatní modlitby. Vše je tak vypočítáno, že žák ul Jednotlivec může text opravdu přednášeti, přivésti k platnosti vhodnou modulací hlasovou myšlenkově význačná slova a působiti na citovou stránku ostatních v kapli. O tu se hlavně jedná při přijímání svátostí. Jinak si počínáme, když chceme v dětech přivésti modlitbou hlasitou na práh vědomí určitou pravdu, hlavní část mešní a p. Tu volíme hlasitou modlitbu společnou. Technicky ]ze zde jíti dvojí cestou; bud m l u v í m e všichni, promlouvajíce slova jako v obyčejné řeči, nebo recitujeme text na jednom tónu beze změny výše hlasové. Společná mluva dětí při hlasité modlitbě má světlé i stinné stránky. Jest rozhodně srdečnější než recitativ, slovo volně pronesené jde od srdce, jest odleskem vnitřního rozechvění srdce, jest upřímným projevem vnitřní zbožnosti. Společné mluvy ]ze užítitedy při příležitostech slavných, jedinečných, při nichž opravdu lze předpokládati vroucí náladu a soustředěnost dětsl<ého myšlení. Hlasitý projev volnost řečí se tu však musí obmeziti jen na krátké věty, snad jen odpovědi k otázkám kněžským, 1 Ale často tohoto způsobu užívati nelze. V diecési královéhradecké nařizoval bOltář~ zvláštní modlitby při tiché mši sv , při nichž se zpívá píseň, která n e n í mešní, která nepřivádí k vědomí hlavní čátkv mešní. Náhradou za ni mají se děti modliti »Vyznávám=, modlitbu k obětování a k přijímání; účel je zjevný. Modlitby tyto se také zavedly nejen v diecési králové-hradecké, ale i jinde. Obecná Jednota Cyrillská je vydala na zvláštním lístku k praktickému rozšíření. Majíjetal<éžácimluviti, odříkávati, každý přirozenou výší svého hlasu? Tak se dosud dálo. S počátku to jde dobře, ale později modlitby se-všední, zvláště říkají-li se každou neděli. Zvláště hoši křičí, jeden rychleji, druhý volněji, vysoko, nízko, rychle, pomalu, všecko dohromady. Povedenější převracuií slova, zaměňují za jiná a působí tím ve svém okolí smích a štouchání. Hřeší na to, že ve směsici hlasů je katecheta nerozezná. K nim přidají se při farních službách i dospělí lidé, muži, ženy a výsledek je pro uši strašný. V další vývoji věci děti pře-stávají se modliti, omrzí je to, a na konec zůstane jen několik babiček, které svým způsobem odříkávají modlitby. Ani při častém přecvičování neuchráníme tento způsob společné modlitby od přestřelků, které na konec udusí dobré símě. Jak to předejíti? Jest ještě jiný způsob hlasité modlitby, jest to r e c i t a t i v, při němž všichni týmž hlasem, na témž tó.su a týmž rytmem jsou nuceni se modliti. Aby tato monotonie nesevšedněla, ol Tento způsob recitativu melodického zvolen pro modliiby ke mši sv., jak je nově n a ř i-z u j e Ordinariátní list arcidiecése pražské, jak tal<é zavedeny v diecési brněnské. Po DVyznávátnc zvolen recitativ latinského bConfiteor ; pro kratičké modlitby ke čtyřem hlavním částem mešním, zvláště rytmicky upravené prof. Hornofem, zvolen podobný způsob recitativu, jakým se v Emauzích zpívají responsoria při hodinkách temných. Na poradě kleru v Benešově byly předvedeny a nalezly vřelého při-jetí. — Tím technicky rozluštěna nesnadná otázka společných modliteb dětí při mši sv. tiché. D. 0. | ||||
|