|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLIV. 1918. 125
a hlavně o iom, jak upraviti slepcům cestu k tomuto povolání, podívejme se, co dokázali slepci v oboru tom až dosud pouze vlastním přičiněním Proslavený je slepec-varhaník josef Labor ve Vídni, o němž podrobněji psal jsem v »Jitřence«. Byl do nedávna dvorním varhaníkem a podává skvělý příklad, čeho lze na-dáním a pílí docíliti. K českým varhaníkům v »Jitřence« již jmenovaným druží se Ton-ian v Červeném Kostelci, Erst v Domažlicích, Plachý v Jiřicích u Humpolce, Krajíček v Králové Dvoře, Perman v Praze u Karmelitek, Krbec v Praze na Karlově, Pták v Č. Budějovicích, Racková ve Wiirnitz u Klosterneuburku, Brčák v Lukavci u Pacova, Zrůst v Kozomíně rr Oužice, K. Kunz v Hodušíně, Čeněk Fučík v Řeznovicích u Mor. Krumlova a josef Florec v Kostelci u Kyjova a jiní. Z německých varhaníků oslavoval 1. ledna 1918 40 leté působení slepec Herrmann Wichmann, jeden ze 14 slepých varhaníků v Berlíně, jenž r. 1875 jmenován byl varhaníkem ve francouzské kapli v Berlíně, 1884 druhým a pozdějí prvním varhaníkem v kostele Alžbětině, při čemž řídil »Jungfrauenchor« a založil i řídil «Jugendchor«. Před nedávnem zemřel vr švýcarském Solothurnu Walter Frohlicher, varhaník domu ti sv. Voršily. O;slepých varhanících francouzských dočteme se v Mendlově lexikonu hudebním. J namane se nám otázka, jak byli tito slepci připravováni k svémra povolání, zda dostalo se jim odborného vzdělání na konservatoři, či zdali nabyli soukromým studiem vzdělání svého ? Pokud je nám z posledních desítiletí známo, neabsolvoval žádný český slepec varhanickou školu. Macan, jenž ostatně vysokoškolským dřívějším studiem veden byl k literárnímu působení mezi slepci, absolvoval varhanickou školu již r. 1883 za ředitele Zd. Skuherskéhp jako jeden z nejlepších jeho žáků a věnoval se skladbě. Zatím spojena byla varhanická škola s konservatoři, do níž slepci přijímáni nejsou. Mají li však slepci úspěšně závodit s hudebníky vidomými, jest nezbytně třeba, aby tato vysoká škola hudební byla jim přístupna za těchže podmínek jako žákům vidomým, tedy vykáží-li se přiměřeným vzděáním předběžným, podají-li důkaz o svém nadání a je-li i jejich zdravotní stav dcbrý. Důvody pro tuto nejdůkladnější přípravu k budoucímu povolání jsou samozřejmé. Na konservatoři vyučují umělci prvotřídní, jakých nemůže získat a platit žádný ústav slepecký. O výhodách, jichž požívati budou tito slepci — absolventi varhanické školy, zmíním se ještě později. Zatím jedná se o to, pronikne-li zásada, aby vůbec byli slepci do konservatoře a tu do jejího varhanického oddělení přijímáni. Vyskytnou se četné námitky. Za nejvážnější překážku studia ovšem považován bude nedostatek hlavního smyslu, zraku. Žáci mají si při teoretických předmětech činiti poznámky, mají přinášet písemné úkoly z nauky o harmonii a kontrapunktu, jakož i úkoly z užité nauky o formách hudebních, tedy cvičení ve skladbě. K tomu přistupuje nezbytné čtení not při hře na varhany, takže zdá se nemožno, aby nevidomý žák zdolal tolik překážek a vyhověl osnově vyučovací. Leč skvělé výsledky, jimiž vykázati se mohou četní slepí hudebníci, jak viděli jsme zvlášf u Macana, Sudy, Labora, Nepomuckého, Permana a Wichmanna, výmluvně vyvracejí všecky námitky. Tito umělci jsou vlastně nejlepším důkazem, že nedostatek zraku lze přemoci na-dáním, pílí a — sluchem. Nesmíme zapomínat, že při hudbé důležitější je přece sluch a nikoli zrak, pro vy-učování hudbě pak nejdůležitější je vjem a představa sluchová. Postup, kterým béře se výcvik vidomých, často je chybný právě v tom, že poznatky hudební předvádějí se více. ba někdy výhradně zraku, nikoli sluchu. Příklad věc objasní: Mnohý učitel podávaje nauku o intervalech, píše je na tabuli, žáci rozeznávají intervaly dle vzdálenosti not v osnově notové, kdežto učitel měl by je zároveri hráti a dle sluchu nacvičovati. Napsaný interval určí každý žák, slyšený pak pouze ten, jemuž dostalo se náležitého výcviku. Totéž platí o akordech a cvičeních kontrapunktických. Je nesporno, který postup je správnější, ba jedině správný, a přec, jak zřídka shledáváme se s ním v praxi! Metodika vyučování vidomých může tu jen získati a těžiti z postupu, jímž nutno jest se bráti při vyučování ne-vidomých. K podržení učiva mají slepci pamět znamenitě vyvinutou; zkušenost učí, že jejich vědění bývá trvalejší, hlubší a souvislejší než vědění vidomých. Pokud pak se písemných úkolů z nauky o harmonii a kontrapunktu týče, slepý žák je nadiktuje vidomým spolužákům, nemá-li doma nikoho. kdo by mu tuto písařskou službu prokázal. Právě tak má se to při praktické hře na varhany. Pensum od hodiny k hodině vyučovací v inde:;:r vyměřené není ;ii1.dy tak veliké, aby slepý žák nemohl se mu naučiti zpaměti. Ostatně n:al vyloučeno, že časem vydány budou pro varhaníky potřebné noty notopisem Braille-ovy soustavy pro slepce (písmo vypouklé), jehož pěknou ukázku přinesla také »Jitřenka« v příloze (Maca- | ||||
|