|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLIV. 1918. 127
Ukazuje hlavně na pevnost zvonů ocelových, jež jeví se i tím, že místa, kam srdce stále tluče, i po 60 letech, ve kterých často a důkladně se zvonilo, jsou téměř netknutá. Zvony stejně veliké, jeden ze zvonoviny, druhý z ocele, nemají stejné výšky tonin. 7e rozdíl o velkou terc, nebo kvartu. Dle toho třeba průměr zvonu ocelového zvětšiti, rná-li vydávati ton stejné výšky, jako vydával bronzový. Ale při určování tónu je rozhodnými ještě více okolncstí, nikoli pouhá velikost, na př. tlouštka pláště, výška zvonu, tvar průřezu (žebra). Že by rozdíl váhy byl vesměs důvodem proti zvonům ocelovým, není prý úpině správno. Zvony ocelové jsou přý velice trvanlivé a kdyby byly náležitým, občas obnovovaným nátěrem olejovým, jenž zvuku nevadí, chráněny před rezavěním, byly by nezničitelny. Co se iýká zvuku, kvantitativně zvony ocelové, dosud hotovené, jsou za bronzovými. Kvalitativně třeba doznati, že se jim co do skupin vedlejších tonin a p. rovnají, ano pro hlubší zvuky nad bronzové předčí, kdežto zase bronzové lépe znějí ve vyšších polohách (menší). Ale třeba míti na zřeteli rozdíl pouze udaný a dle něho posuzovati okázku hudební ceny. Tak nelze žádati, aby týž tón hlase sopránovým zpívaný, zněl, jako když jej zpívá alt, tak jsou rozdíly mezi zvukem zvonu bronzového a ocelového. Další výzkumy povedou ještě k tomu, aby se docílilo tvaru pro ocelové zvony takového, aby se ve všem rovnati mohly co do zvuku s nejlepšími zvony bronzovými. Má-li se říditi více zvonů pro jednu zvonici, nebo pro město, kde chtějí, aby zvony se dohromady ladily, třeba ovšem se zřetelem na zjištěné rozdíly výšky zvuku a na zvony zbývající určiti, jaké zvony objednati. Zvon ocelový vydává mimo dominantu (malou terc), a ještě vedlejší zvuk spodní oktávy. Radí tedy Biehle, mají-li se poříditi tři zvony souladné voliti zmenšený akord základních tonin, neradí pořizovati zvonivé hry ani soupravy melódické, nanejvýš by mohl se přibrati zvon s velkou sextou. Barvitost tonu. Bronzové zvony mají měkčí náraz, ocelové tvrdší Bronzové vzbuzují dřív hoření souzvučné tóny, ocelové spodní. Tyto znějí vážně, temně, bronzové jasněji, veseleji. Teprve, když srdce nárazy se poněkud oteplilo, zní zvon tklivě. Zvoní li celá souprava dobře zladěných zvonů bronzových, viny zvukové se převalují a přehazují velice rozmanitě. Souprava ocelová zní klidně a velebně. Co se týče ceny, myslí prof. Biehle, že právě trvanlivost ocelových zvonú snadno vyrovnává rozdíly proti zvonům bronzovým i tehdy, kdyby zvonoviny hned po válce byl dostatek, čehož čeká, a kdyby ceny její byly jako za dob předválečnýck. Konečně shrnuje své pozorování v tato slova: Co se týče nákladu peněžního, zvony ocelové mají přednost. Co se týče bohatství zvukového, zvony bronzové vynikají v určitých mezích nad ocelové. Shrneme-li obojí zřetel dohromady, třeba voliti raději zvony bronzové, když se jedná o zvony menší, jedná-li se o zvony prostředně laděné, obojí se vzájemně vyrovnávají, pro zvony hlubokého hlasu je výhodnější ocel. Ostatně jest raditi, aby se nechvátalo s rozhodnutím o koupi nových zvonů, dokud zkoušky a výzkumy na tomto poli novém, posud málo probádaném, nebudou dopiněny a nepovedou ke zdokonalení výroby zvonů ocelových. Zvony vůbec, právě jako varhany, jsou součást umělecké výbavy kostelní a proto náleží také příslušným úřadům hlas rozhodující v této otázce. Římská kongregace obřadů odpověděla na dotaz, mohou-li zvony ocelové se světiti, že není proti tomu námitek. (Bližší Dr. Biehle neudává). Biskupské ordinariáty nedrží se v této otázce stejného směru a králové-hradecký nařídil ve smyslu tohoto článku rovněž vyčkávati, pokud se nejedná o zvony nutné, které by potom mohly se věnovati na příklad obcím, až by se pořídily zvony bronzové. Totéž stanovisko zaujal i vCyrill« informačním článkem dra. ť-Ieraina. Prý je dosti zvonů nerozlitých, a ty bude možno asi zpět zakoupiti nebo vyreklamovati. Starou práci českou z dílen zvonařských nelze nyní předstihnouti. Proto lépe vyčkati, až jak se vše zakončí. | ||||
|