|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLIV. 1918. 135
Kde domov můj? Kde domov můj? Kde vl st je má? Potem práce posvěcena, utrpením vykoupena, jak ji předkům svěřil Bůh, hájil meč a vzdělal pluh, drahá je mi rodná země, země česká, domov můj! Kde domov můj? Kde vlast je má? Bože věčný, láskou svojí chraniž zem tu v každém boji, k práci pilné silu dej, lidu svému požehnej, nechat' zkvétá rodná země, země česká, domov můj ! , Karcl Leger, Pisett o sv. Janu Nepomuckém z doby před prohlášením sv. Jalta za blahoslaveného. Roku 1,09 vydal v Praze Karel František Rosenmůller »Kancyonálek aneb písně křesfanské« (bez not) s do-volením velebné arcibisl Praktické pokyny pro nový -zpěvník podal p. Vojtěch Pricher, rolník ve Stupné u Ceské Kremže ; dp. Jan Kohel, kaplan v Heřmanově Městci; Em. Balcar, farář v Cholticích ; A. Korber, farář ve Stráži ; Fr. Zeman, děkan ve Švihově; Proltop Sláma, učitel v Prachaticích; Fr. Havlín, říd. učitel v Hlavaticích; Karel Václavek, farář v Pošné; Jos. Bláha, farář v Tuřanech. Vypsání cen. Zpěváckýsp. »Lumír^ v Praze III., vypisuje na pamět svého padesátiletého trvání soutěž na mužské sbory a to ve třech cenách po 200 K, 150 a 100 K. Sbory musí býti komponovány na puvodní text novější literatury české, pokud možno s náležitým zřením k nynější době. Skladby, k jichž posouzení laskavě a z ochoty se uvolili hudební skladatelé pp. prof. Josef Klička, Bohumil Vendler a Antonín Rychlík, budtež zaslány, opatřeny heslem, jakož i zapečetěnou obálkou a jménem autorovým do 31. prosince 1918 starostovi spolku, p. Ant. Nepomuckém<<, obchodníku v Praze-III., č. 49. Díla cenou poctěná zůstanou, kromě vlastnoručně psaných partitur a nenastoupí-li snad jiná pozdější úmluva v platnost, majetkem autorovým, s výhradou prvého pro-vozování zpěváckým spolkem »Lumíreme na koncertu jubilejním, jehož provedení zůstaveno době pozdější a s právem rozmnožení těchto děl pro vlastní potřebu spolku. er. Osobní. Professor J o s e f R e n n e r, výborný varhaník a skladatel círl Narozeniny čtyřicátá slaví prof. a chef Vinohradské opera O t. Ostrčil, padesáté prof. konservatoře Karel H o f f m e i s t e r a šedesáté skladatel J. B. Foerster. Alois Ladislav Vymetal, ředitel kůru a hudební školy v Písku, zemřel 15. října ve věku 53 let, vyrván nenadále českému umění hudebnímu a své rodině. Vystudovav varhanickou školu v Praze, působil v Brandýse n. L., ve Slaném a nyní v Písku jako ředitel kůru a v posledních dvou městech i na tamních středních školách. Letos v srpnu slavil jubileum 35 leté činnosti jako ředitel kůru a 25 lété jako učitel zpěvu na středních školách. Při této oslavě provedl chrámový sbor jeho skladby, mši, graduale, offertorium a Pange linqua. Roku 1912 slavila diecése Budějovická první Cyrillský sjezd v Písku, na jehož slavnostním průběhu měl Vymetal přední zásluhu. Tehdy dával svou poutavou sxladbu »Matko spásy< ze sbírky Hostýn, seš. XVI. u Fr. Urbánka a Pange lingua z edice Cyrill <. Dirigentem byl výborným. Svým přívětivým jelnáním dovedl sestaviti ze zpěváků píseckých zdatný sbor, jenž rád se podřídil jeho taktovce. Nezapomenutelným zůstane jeho misfrovské provedení Foerstrova ,,Stabat mater^ a Hruškovy »Missa solemnis«. Každoroční výkazy o činnosti chrámové hudby dokazují vážné nazíraní jeho na po-vinnosti jako ředitele kůru. Jeho produkce měly vždy vážný a ušlechtilý ráz. I j a k o s k 1 a d a t e 1 církevních a světských sborů získal veliké popularity. Dařily se mu hlavně menší věci, jako »Ave Maria«, >Ecce sacerdos magnus«, »O salutaris hostia« (u Kotrby), »Pange lingua«, »Svatý Václave«, skladby k loyálrrím školním příležitostem a j. Jsou praktické a vyhovují hlavně menším chrámovým sborům a potřebám středoškolským. Ze světových skladeb vane zdravý národní duch, af již to jsou solové písně (Co nám zbulo, Po kázání, To bylo ve tmách, Zlatý věk, vesměs vy-dané u Kotrby, Osmero písní, Zlaté mládí, u M. Urbánka) nebo sbory (Čtyři mužské sbory u Kotrby, Cervená voda u M. Urbáňka). Jsou vesměs přístupné to a roztomilé skladby, vítané i pěvci i posluchači. Jako u č i t e l a ředitel hudební školy písecké a jako dirígent zpěváckého spolku Otavan-Gregora stá] v popředí hudebního ruchu a získal si o hudební pověst města Písku vedle Ševčíka nemalých zásluh. Sel důstojně ve šlépějich svých předchůdců Gregory a Jeremiáše. Staral se pečlivě o hudební památky Gregorovy a při sjezdu Cyrillském v Písku pracně sestavil výstavku jeho děl. Za své zásluhy o chrámový a o Cyrillský sjezd dostalo se mu vysokého církevního vyznamenání. Vymetalem odešel z řad hudebních český, svérázný muž ušlechtilé povahy, neunavný pěstitel církevního zpěvu. Jeho památka a stopy činnosti zůstanou však nesmazatelny. Pracoval poctivě na obrodu chrámové hudby. Ave, anima pia. Pohřben byl 17. t, m., o čemž zpráva došla do redakce téhož dne večer. D. O. V Záhřebě zemřel 16 května chorvatský skla-datel V i l k o N o v a k. Narodil se r. 1865 ve Va raždinu, kde otec jeho Antonín byl inženýrem. Záhy ztratil otce a matka jeho odstěhovala se se synkern k dědovi jeho do Čepinu v Slavonii. Po studiích právnických přijal službu, aby podpořil svoji matku, ale láska k hudbě přivedla jej na dráhu hudební. Po studiích hudebních stal se učitelem zpěvu na ženském lyceu a r. 1905 profesorem hudby na ústavu pro vzdělání učitelu v Záhřebě, kde setrval do smrti. Pilně skládal. Zvláště nabyly velikého rozšíření jeho účinné sbory, také u nás známé. Rovněž na poli hudby církevní byl činným. Vedle sborů na církevní texty (Salve, Regina coeli, Ave Mater Salvatoris, Stabat mater -atd.) napsal mši sv. Aloisia, sv. Cyrilla a Methoděie atd. Jako hudební paedagog získal si vydáním zpěvníků, učebnic a pod. ve]il<é zásluhy o hudbu chorvatskou. — František Z á h o r s k ý , učitel a skla-datel, pilný pracovník v ruchu pěveckém, zemře] v Nové Pace ve věku 73 let. Napsal vedle jiných skladeb řadu mší, sborů atd. — C e s a r K j u j (Cui), | ||||
|