|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLIV. 1918. 139
a) Kněz bude i na dále konati mši sv. tichou v jazyku latinském a uplatní se při ní zreformovaný zpěv lidový v řeči mateřské. Při zpívané mši čili kantátě užije kněz i pěvecký sbor latiny, jako internacionálního zevnějšího pojítka křesfanů všech zemí i národů. Tichá mše poskytne tedy příležitost k účasti li d u na liturgii, při kantátě naproti tomu podá pěvecký, školený sbor lidu domácí i cizí umění pěvecké a hudební doby minulé i přítomné. Tak tomu dosud. b) Kánon mešní, nejstarší to část liturgie mešní, zůstane latinská, protože kněz se jej modlí po tichu. Ostatní, tedy t. zv. mše katechumenů, a ze mše věřících až po sanktus bude se modliti kněz v řeči mateřské; z toho plyne, že při kantátě by zpíval kněz všechny předepsané části česky, ale Pater noster latinsky, protože jest již v mešním kánonu. c) Co z p í v á kněz při mši sv., budiž č e s k é, co se modlí po tichu, budiž latinské. Taková jest asi liturgie v některých kostelích na slovanském jihu, na př. v Lovraně u Opatije, kam jsme z Iky chodívali poslouchati kněze, zpívajícího epištolu, evangelium, prefaci a Pater noster chorvatsky. Misál měl týž. jako máme my, tedy latinský, ale pro tyto chorvatské vložky měl zvláštní příruční agendu. Tak tomu bylo i v kališné liturgii kolem roku 1500. Vše bylo latinské až na epištolu a evangelium, jež se zpívalo česky. V některých tištěných misálech latinských po r. 1500 jsou připsány na zvláštních vložkách české preface s melodií, jak ji známe z českého kancionálu Jistebnického asi 4 r. 1420. I orace někde jsou česky vepsány na posledních listech starých latinských misálů. d) Budiž celý misál český a kněz zpívej a modli se vše po česky! e) Zavedena budiž liturgie západní, ale s jazykem s t a r o s l o v a n s k ý m, tedy jazykem mrtvým, jako je latina mrtvým jazykem. Liturgie tato .s jazykem staroslovanským jest předepsána úředně pro Jihoslovany péčí velikého biskupa Strossmajera a papeže Lva XIII. Tyto různé názory týkají se úpravy misálové a modliteb i zpěvů kněžských. Pro z p ě v 1 i d u a p ě v e c k é h o s b o r u při mši sv. také se různí názory. Jedni jsou proto, aby č e s k á d u c h o v n í p í s e ň se řádně zrevidovala po stránce hudební i textové a jí aby se lid aktivně účastnil mše sv. tiché. Zpěv umělecký nebudiž podceňován; nelze přes palubu zahodit tisíciletou kulturu hudební církve katolické, latinský chorál, vrcholnou dobu vícehlasou rázu Palestrinova a zpřetrhati nit mezi dobou moderní a instrumentálním slohem doby barokové. Ani nelze se odloučit od současného uměleckého snažení kulturních národů západu na poli moderní polyfonie, pěstěné latinsky. Nutno pěstovati internacionální umění i v kostele, jako se pěstuje na koncertním podiu, čili jest v tomto případě zachovati status quo a jej umělecky prohloubit. Jiní jsou toho názoru, že i u m ě 1 ý zpěv má býti při kantátě č e s k ý nebo s t a r o-s 1 o v a n s k ý, nebo že má býti jedině pěstován lidový, jednohlasý zpěv i při zpívané mši sv., jak tomu bylo v počátečním hnutí husitském nebo českobratrském a jak tomu je všeobecně na v e n k o v ě i d n e s při dnešní skoro nemožnosti, pěstovati zpěv umělý. Účast lidu na liturgii má býti po způsobu husitském co největší, umění jde stranou; nenít účelem náboženství. Jen tak si lid zamiluje mši sv., nebude při ní nečinným posluchačem zpěvů, kterým nerozumí. Co n á z o r, to veliký problém — snadno se vysloví, ale nerealisuje bez předchozí úporné, vědecké práce. Má-li býti na př. celá liturgie česká, nutno zčeštit misál; Baudišův známý překlad misálu dnes nepostačí. Má-li i umělá forma zpěvů mešních kom-ponovaná býti na české texty, nutno je předem řádně upraviti a pak neúprosně žádati, aby na nich skladatelé ničeho neměnili, aby nebylo nebezpečí, že mešní skladby by pro-tahovaly liturgické úkony a že by konečně přestaly býti liturgickými, jak tomu bylo skutečně v druhé polovici XVI. stol. vlivem německého protestantismu. Uvádím úmyslně všechny různé možnosti, aniž bych sám pronášel vlastní názor. Chci podati pouze podklad k vážné debatě, které nutně třeba, než padne poslední slovo, jež se předloží Apoštolské Stolici ke schválení, která zajisté vyjde vstříc co nejvíce usjednocenému návrhu. Vyhnul jsem se vylíčení v ý v o j e liturgie a liturgické řeči u nás, nechtěje dáti předpoklad pro ten nebo onen způsob: Historický vývoj liturgie a řeči liturgické ne-lze odbýti několika slovy. Mimo to jsou dosud mnohé epochy v tom ohledu ještě dosti temné. Pro užívání češtiny v kališné liturgii kolem r. 1500 znám dosud jediný dokument, misál z musejní knihovny pražské. Vedle lidových zpěvníků různých stran náboženských od r. 1501 s jazykem českým až po kancionály Steyrovy jsou v našich archivech graduály latinské z druhé poloviny stol. XV. a první poloviny stol. XVI. ; teprve v druhé polovině stol. XVI, objevují se graduály s českým liturgickým jednohlasým zpěvem. V í c e-h 1 a s é zpěvy české vepsány jsou sporadicky v rukopisech z počátku stol. XVI; výhradně | ||||
|