|
| ||||
| ||||
|
140 CYRILL číslo 9.
české vícehlasy máme až z konce stol. XVI., kdy již liturgie nebylo. Tof jen všeobecně pro informaci. Také sem spadá důležitá historie agend různých konfesí. Má se budovat na podkladu historickém, k němuí také nesporně patří zachované zlomky liturgického zpěvu kláštera na Slovanech, o nichž jsme psali s prof. Veisem, či má se budovati nová liturgie v novém státě československém bez ohledu na minulost? Má se křísiti starý, sylabický chorál český? Má se zpívati také píseň v jazyku staroslovanském vedle písní českých? Jednota duchovenstva, ustavená 7. listopadu v Přerově, rozhodla se pro národní jazyk a bohoslužbu. Z diecesních jednot Cyrilských došly návrhy různé, ale všechny byly pro největší uplatnění jazyka českoslovanského v liturgii. Tato stylisace byla také pojata do našeho provolání, podepsaného zástupci všech jednot i zástupcem Slovenska. Púvodní můj návrh zněl na uskutečnění slovanského jazyka s liturgií. Na dalším, definitivním útvaru, platícím pro c e 1 ý stát, nutno se dohovořit a pak pracovat a pracovat. J e s t n e s p o r n o, ž e r e f o r m y t ř e b a, a t o h n e d. Diecésní Cyrilské Jednoty vvpracujtež přesný návrh, který se projedná v Obecné Jednotě a předloží Jednotě duchovenstva ke schválení. Odborníci musí tu připraviti potřebný materiál- textový i hudební. Dosud zastával časopis náš předepsanou formu liturgie i latinské liturgické řeči, poněvadž nejlépe vyhovovala našim poměrům a zabraňovala neblahým sporům na poli církevního umění v kostele, který jich měl zůstati nedotčen. Nyní jest jinak, proto první se hlásíme pro úpravtt. ®Á& JOSEF KUHN Jak rozuméfi slovům „v národním Tónu”? Slýcháme v hudebních neb pěveckých produkcích často vynikající skladby zcela ne-známé, jež v nás budí dojem, jako by byly povědomé. Odkud tato příjemná záhada? Vysvětliti si ji možno tím, že skladatel čerpá myšlenky z lidových písní a motivy jejich s takovou uměleckou obratností skladby upravuje, že tyto, sebe komplikovanější formou hudební zpracované, zanechávají v nás dojem týž, jako skladby, které jsme již někdy slyšeli. A o takových právě říkáme, že jsou v národním tónu složeny. Jest však činiti rozdíl mezi skladbami, jaké přednášejí některé vojenské nebo civilní spolkové hudby, u nichž pře-vládají na mnoze skladby Kmochovy, a tvorbou našich mistrů. Tance a pochody Kmochovy, které jsou z národních písní sestaveny, nejsou v pravém pojmu národního tónu komponovány. Je to pouhá snůška harmonisovaných a instrumentovaných, v určitou spojitost uvedených. rytmicky upravených lidových písní. Pravá skladba, v národním tónu složená, vy-žaduje umělecké zpracování z prvků a motivů lidových písní a popěvků. Abych ze mnohých uvedl příklad, jest v opeře Tajemství« zpěv družiček, ubírajících se procesím na Bezděz, složen na motiv písně nUž mou milou do kostela vedou«. t—t t t Národní píseň : - _~ e_! # ~_- / r ` ~_ atd. Už mou mi - Iou do ko - ste - la ve - dou "Zpěv družiček z op. ~= e atd. Tajemství: -- o — -- -~ Ma - ti - čko bo - ží o - bě - tu) Mimochodem jako zvláště zajímavý zjev uvádím něžnou naši národní píseň »Ach synku, synku, doma-li jsi«?, jejíž nápěv má podobnou podobu s nápěvem chorálu při mši knězem zpívaného — tedy píseň světská s ozvukem nápěvu církevního. Kněz zpívá: { _ t t-_ _~ . t -/ t ~_ t.- Pa - ter no ster, qui es in cae - lis | ||||
|