|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLIV. 1918. 141
Národní píseň: Ach syn - ku, syn - ku, do - ma - li jsi? Dle toho možno souditi, že tato píseň jest neobyčejně starého původu, ježto lid zpíval písně světské na vážné chorální nápěvy. Skladby Smetanovy jsou obzvláštním pro nás dokladem, s jakým úspěchem možno národních písní využíti ve skladbách symfonických. Poukazuji zde jen na jeho cyklus »Má vlast«, kterýž zejména za našich dnů dochází pravého ocenění, vniká i do vrstev nejširších, piní koncertní síně a stává se lidu takřka potřebou. Takovýchto národních podkladů možno dopátrati se také u Dvořákových skladeb v míře přehojné. Odtud to nadšení, s jakým obecenstvo, požitkem na nejvýs uspokojeno, se rozchází. Proto zasluhují lidové písně všeobecné pozornosti, ježto jsou nejčistším zjevem národního svérázu a nejlépe charakterisují mvšlenky a tužby národa. 'wA~, ® D. 0. Ceskoslovenskvm stavitelům varhan. Češíí varhanáři utvořili zemskou jednotu, ale do ní vstoupili jen někteří. Nebylo náležitého porozumění pro domácí utužení organisace stavovské. Osobní názory a zájmy byly příliš různé, než aby české varhanáře spojily v domácí jednotku. Spíše byli členv organisace říšské, v níž byli varhanáři z celého bývalého Rakouska a jejíž úřední řeč byla německá. V ní doufali nalézti opory i prospěchu. A také v poslední době našli. Ministerstvo války svěřilo této organisaci rel~visici píšfal, jež toho náležitě využitkovala k posílení svého vlivu a vedení její způsopilo, že rekvisice varhan svěřována jen těm varhanářům, kteří byli jejími členy. Z toho nastaly doma rozmíšky, protesty, jedni žalovali na druhé a podávali své žaloby ústředí ve Vídni. Odrodilec, císařský rada S v o b o d a, a krňovský varhanář Rieger měli pino práce, aby českým rozvaděným bratřím ukládali značné peněžité pokuty a vyřizovali jejich vzájemné žaloby. Jeden byl nespokojen, že dostal malý počet podííů na výběr varhan, druhý si stěžoval, že kamarád mu vybral »jeho« varhany, třetí naléhal, aby také byl přijat do seznamu výběrčích. Atak bylo látky ke sporům dosti. Hájiti vlastních zájmů není nic špatného, ale smutné bylo, že vyřizování sporů měla v ruce organisace říšská, nikoliv z e m s k á, která byla pouze jen na papíru. Bylo velmi smutné, že se nalezli mezi českými varhanáři lidé, kterým nestačil ohromný výdělek z varhan neochráněných, nýbrž že podali ústředí zprávu, aby vybrány byly i varhany, jež ochránili hudební znalci, k tomu ministerstvem kultu a vyučování nověření. Na nález zemského konservatorátu se stanoviska uměleckého si netroufali, ale měli dosti odvahy, aby pochybným označili hudební ocenění znalci hudebními, jimiž v Čechách většinou byli kněží. Touha po výdělku jednoho z nich tak daleko svedla. že za nepřítomnosti farářovy zmocnil se úřední pečetě, aby ověřil si lístek za výběr varhan, ú ř e d n ě o c h r á n ě r ý c h. Když obdržel pak vyrozumění, že mu uloženo nahraditi píšfaly vybrané, podal protest proti tomu. Při tom všem nepochodilo špatně ústřední vedení ve Vídni. Varhanáři, zúčastnění na rekvisici, prý museli určité procento zisku odváděti vedoucím kruhům. Nedůsftojným bylo by házeti dnes po něltom kamenem. Stalo se, ale nutno hledati nápravy. Chybu hlavní vidíme v tom, že nebyli varhanáři sdruženi v č e s k é organisaci, že byli odkázáni na vlivy cizí, nemohli působiti jeden na drtihého, napravovati vzájemně omyly doma. A také i v tom byla veliká chyba, že se úzkostlivě vyhýbalo stykům s námi. Tato dvojakost se pak mstila na celém stavu. Byla i dvojatost národní. Firma jedna oznamovala českému farnímu úřadu, vzdálenému hodinu od místa, kde firma má závod. německým lístkem, že přijde vybrati varhany. Komickým bylo při tom, že se tak stalo němčinou nesprávnou : » An den hochwiirdigen ! Pfarramt in ...« To vše připomínám v nejlepším úmyslu. Úmyslně zamlčuji jména, nebof n e n í tento článek insp'rován škodolibostí, ani snahou ničiti české závody. Naopak mají býti tyto zjevy výstrahou pro budoucnost. Z a 1 o ž t e ř í š s k o u j e d n o t u s t á t u č e s k o s l o v e n s k é h o , s p o j t e s e s Obecnou J e d - not o u C y r i l s k o u! Přijměte mezi sebe našeho důvěrníka a prosíme Vás, abyste vstoupili v naše řady. Nevím dnes, co nám přinese zítřek. Spíše se přípravme na dobv | ||||
|