|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLIV. 1918. 145
kapelníci Hofmann a Hoffmeister, méně známí -a Eybler dobrého jména. Daleko starší jsou markantní Zechner, Vídeňák, u nás kdysi velmi rozšířený a Bavorák P. Isfried Kayser. Ku konci století XVIII. působili Dittersdorf a Schnabel, oba ve Vratislavi, prvnější zemřel v Čechách. Vrátíme-li se opět k českým skladatelům, zaznamenáváme Liechtensteinského kapelmka kapelníka Prachenského a P. Mensiho, rodáka z Bystré, Emauzské hudebníky, chorregenta P. Augustina Šenkýře s varhaníkem Nitschem a 3 Litoměřické, Rosettiho (Rósslera). Kohla a Lohra. Rada sv.-Vítských kapelníků, Laube, Koželuh a Vitásek vede nás již do XIX. sto-letí, do něhož částečně spadají práce; Maškovy lírovcovy jakožto epigonů, kdežto zatím hudba si volí pod vlivem romantismu nový směr, který se jeví v pracích Fiihrera, Horáka, Krejčího, Škroupa, čímž jsme dospěli až k době, kdy reforma Rezenská tuto hudbu na dobro pochovala. Tof celkem obraz naší hudební sbírky a nyní ještě několik slov o soupisu mnou provedeném. Protože se zajímám jen o autory české XVIII. století, zaznamer.al jsem jen díla těchto. Místo rozdělení skupinového, dle mší, rekviem, litanií, nešpor, offertorií. arií a hymnů, které má význam ien pro potřebu liturgickou, volil -jsem vzhledem k tomu, že tato sbírka už asi nikdy sloužiti nebude, rozdělení dle skladatelů, seřadiv jména jejich pořadem abecedním a připojiv skladby toho kterého skladatele dle naduvedeného pořádku, mše abecedně dle tonin (od A až do G), offertoria a arie abecedně dle začátečního slova textu Toto rozdělení má před prvnějším přednost, ježto historik je ihned orientován o tom, co vše ve sbírce najde od hledaného jím autora. Katalogisování nebylo ovšem provedeno s veškerou přesností a důsledností. Bylo by třeba uvésti každou skladbu s thematicltým začátkem vedoucího hlasu a s udáním: druhu skladby (na př. offertorium de tempore, de confessore, de communi virginum atd.), textu, instrumentace a počtu hlasů. V poslednějším směru mělo by se uvésti, které hlasy jsou dvojmo, které chybí a není-li snad rozdílu mezi hlasy na obálce udanými a vloženými. Do takových podrobností jsem se ovšem pouštěti nemohl, jednak mi nestačil čas, jednak mi scházel zájem, nebof má prohlídka měla vlastně, jak shora řečeno, jiný účel a soupis konal jsem jen jako práci vedlejší. To zdůrazňuji proto hlavně, aby mi tyto nedostatky; jichž jsem si dobře vědom, některým znalcem, jednou sbírku prohlédnuvším, nebyly vytýkány. U každého skladatele je citováno příslušné místo Dlabačova slovníku, Themata uvedl jsem u Brixiho tam, kde je více skladeb na stejný text a u P. Lohelia, a to proto, že jest to skladatel nesmírně zajímavý a že pouhé uvedení textu nestačí, ježto mnohé skladbě jsou jinde podloženy jiné texty. Themata, byf i ne začáteční, vyznačil jsem i jinde, zpozoroval-li jsem při zběžné prohlídce sem tam ve skladbě něco zajímavého. Někde jsem učinil jen všeobecnou poznámku. Při mších snažil jsem precisovati tyto alespoň toninou, taktem a tempem. u skladatelů méně mě zajímajících jsem vynechával i toto označení, ba Vogiovy mše jsem ani nepočítal. V tom směru tedy doporučuji dopinění katalogu. Bude-li v této mé práci pokračováno, doporučuji pořízení soupisu, (jemuž by ovšem složení notového materiálu muselo odpovídati), dle uvedených zásad s rozdělením na následující skupiny: A) Skladatelé čeští XVIII. století, B) n XIX. století, C) » něn-iečtí, D) » italští, E) Skladby anonymní, F) Zbytky nezařaditelné. Napsal jsem tyto řádky s upřímným přáním, abych vzbudil alespoň poněkud zájem o zapomenutou práci našich předků, a bude-li s ní dle mého návrhu naloženo, otevře se nejen historikovi bohatý pramen, ale vykoná se i akt piety, kterého si jejich odkaz zajisté zasluhuje. Ivr.A&IW | ||||
|