|
| ||||
| ||||
|
158 CYRIL číslo 10. Pokladní zpráva,
kterou přednesl pokladník vdp. děkan Em. Paukner nevyl JAN EV. ZELINKAi jakékoliv přikládání — byf sebe menších --hudebních příloh. jež však jsou nutny. 2á-dáme proto naše pp. abonenty, aby odůvodněné toto zvýšení předplatného přijali vlídně a zůstali nám i pro příští doby věrnými. — S potěšením lze sděliti, že na sesterské Moravě v poslední době přibylo nám značně příznivců jak v řadách předplatitelů, tak i v řadách odběratelů hudebnin naším nákladem vydaných. Doufáme, že příštím rokem rozšíří se zdárně náš list v československém státě i na naši rnilou Slovač, takže vzrůstem příznivců zlepší se i finanční sta,,, jenž umožní též další rozkvět Ob. Jednoty Cyrilské, zvelebení našeho »Cyrila« a usnadnění vydávání nových skladeb pro pov/,nesení neší církevní hudby potřebných. vAkv Jaké méřífko zaujmouti dlužno při posuzování hudby církevní? Dávejte co jest císařovo císaři. co jest božího Bohu, co církevního chrámu, co liturgického výkonu liturgickému! Mnoho mluvilo se o tematu hudba l i t u r g i c k á . Kteři neuznávali jsoucnost její, těm možno krátkou odpověd předložiti: Není li hudby liturgické ; není také hudby individuality něl Či může se někdo domnívati, že nálada starých nápěvů církevních mohla vzniknouti bez srdečného nadšení a cítění, které i největší mistři tónů ocenili? Nápěvy, které po 2000 létech nejsou ještě opotřebovány a znějí stále tónem svěžím, těžko lze nahraditi rytmem tanečním nebo nápěvem kupletu, kterému vstříc volá estetik dr. 0. Hostinský »pryč s kupletem, ten se do divadla nehodí, leda do Krčmy« ! Tím méně ovšem na 1<ůr chrámový! Žádný logický nápěv nevznikl bez určité duševní nálady a před-stavy. proto nechf zůstane vše tam, kam to náleží! Církevní hudební mistr každého věku, který od původu těchto nápěvů uplynul, pro-hlásil jasně, že nápěvy církevně-liturgické vynikají hloubkou i hudebníci vznosem, kterému každá nová generace, chce-li náladě té porozuměti, musí věnovati píli; musí se obětovati sebevýchově. Jenom to, co na nic světáckého (hlavně v melodii a v divokých 1 Tak zvaný efekt v posudcích o hudbě viíbec užívaný, jest v hudbě l i t u r g i c k é u nás c y r i l s k o u zvané, vznos vytrysklý ze slova modlitby, kterémsi se žádná invence sebe jednoduššího hudebního útvaru nikdy nevyhýbala a kterou každý snaživý věci a litera-tury hudební i liturgie znalý dirigent jistě nalezne, má-li před sebou skladbu silám sboru svého přiměřenou. Na omylu jest každý. kdo domnívá se, že posuzovati lze hudbu církevní dle vkusu získaného stálým nasloucháním i nejcennější hudbě divadelní. Chcete li míti zřetelnou představu o nemožnosti takového ps-ojektu, nechte provozovati v divadle Palestrinovo »Stabat Mater nebo »Missa Papae Marcelli« a hned na to oratorní skladby: Mozartovo »Requiem«, Dvořákovo »Stabat« anebo Beethovenovu »solemnis« a budete přesvědčeni, že oratorium hodí se spíše do divadla ale i v kostele jest jal | ||||
|