|
| ||||
| ||||
|
Centrální
katolická knihovna 3 ~ 1111 POSVÁTNOU ČESKOSLOVENSKÉM ORGÁN A MAJETEK OBECNÉ )f CVRILSKÉ. LAV OREL. Redakce: PRAHA-V. 133, ul. Elišky Krásnohorské 1 1 . A d m i n i s t r a c e: PRAH-A-11. 1370, Ferdinandova 6. — Předplatné na rok 10 K. ROČNÍK XLV. LEDEN 1919. ČÍSLO 1 P. EMILIÁN PAUKNER Svatohorské „Zdrávas”. (Kus národní liturgie české.) hned se musím sám opraviti; můžeme směle říci: kus nár. lit, č e s k o s 1 o v e n s k é, J1=11 poněvadž na Sv. Horu chodí procesí nejen z Čech, ale i z Moravěnky družné a nám tak drahé Slovače. Co Polákům Censtochov a Francouzům Lurdy, to trojí větvi česko-slovenské říše basilika svatoliorslcá u Příbramě. Ba i Němr_i, zejména z Bavor, v celých průvodech sem putovávati. A všichni těšilí se na Svatohorské Zdrávas. "Lpíval jsem je tam po čtyři léta (1876—1880) ex offo t. j. jako řádně ustanovený klučina — vokalista, když správu kiiru Svatohorského vedl můj dědeček, blahé paměti pravý, vzorný český »kantor,« Václav Fišer, hudebník každou cévou a při tom znamenitý učitel literní ('j 1895 ve Strakonicích u svého syna, Bohumíra Fišera, který byl delší řadu let nástupcem otcovým na Sv. Hoře a nyní jest správcem školy a ředitelem kůru ve Strakonicích.) Povím nejprve, kdy a jak se »Zdrávas« na Sv. Hoře zpívá. Po celý rok při odpoledním požehnání, vyjma dobu svatopostní, kdy se místo »Zdrávasu« zpívá »Stála Matka litující.« Na požádání zpívá se i mimo požehnání jednotlivým poutníkům nebo procesím, zejména při loučeni. Zpívají je 2 (o svátcích 4) vokalisté, hoši od 7—14 let, kteří mají za to ve Svatohorské škole byt a v klášteře Redemptoristů živnou, dobrou stravu. (Na »bácy« ctihodného i bratra kuchaře, Cypriána, nemohu ani zapomenouti; škoda jen, že byly tyto výtečné buchty se špekem a uzenými odřezky jen jednou za týden! Aby se někomu snad nezachtělo, připomínám, že to bylo před — 40 lety!) Při požehnání zpívaly se nejprve Litaniae lauretanae« (pokaždé latinsky) s případnou antifonou mariánskou (Salve, Alma, Ave regina, Regina caeli), a to skoro z pravidla s »orkestrálním průvodem.« jak se totiž hudebníci z Příbramě nebo z okolí sešli; obyčejně byly to dvoje housle a 2 lesní rohy, viola s basou řidčeji. Ceciliánské to tenkráte ještě nebylo ani cyrilské, ale oblíbený Fiihrer, Horák, Mašek, Reimann et cons. ; reformu cyrilskou provedl s horlivým úsilím nástupce dědečkův, strýc Bohumír. , Zatím co zpívána antifona, šli podle pořádku týdenního 2 nebo 4 hoši z kúru do sakristie, oblékli se pomocí -j frátera Isidora v roucha ministrantská, v nichž se nám velice líbilo, a přistoupili k »pravým« ministrantům u oltáře. Jeden z nich přinesl stříbrem obložený podstavec pod milostnou sošku Bohorodičky, kterou zatím kněz sundal se skříně na oltáři. Po té zpívá se u oltáře d v o j h l a s n ě »Zdrávas,,, s průvodem varhan takto: 1. invokace, Maria, sbor; Střední věta, IV. invokace, Maria, sbor; 11. invokace, Maria, sbor; Maria, sbor ; V. invokace, Maria, sbor; I11. invokace, Maria, sbor; Závěr, Maria, sbor. Předplatné na „ Oyrila” je 10 K r? oné, K příštíma čísla priloženy budou složní línky. | ||||
|