|
| ||||
| ||||
|
10 CVRIL číslo 1.
další jednomvslné řešení otázky písně liďové, v nich také tkví pravé jádro k povznesení náboženského pře svédčení. Reditel kůru musí ovšem si při tom býti vědom, že zde není jen proto, aby provázel píseň mechan ckou hrou na varhany a lid ve správné intonaci podporoval, t. j. aby svůj úkol jen tak jako ze zvyku odehrál; nebof v jeho rukou spočívá nejen průvod písně, nýbrž lid pozorně a zbožně naslouchá j krásám hry samé. A to jest druhým obtížnéjším, ale daleko vděčně ším úkolem varhaníkovým, abv přispíval vzletnými, vážné dojemn4mj mezihrami k povznesení posvátného úkonu a lid při zbožné nálad udržoval. Vážná hra na varhany, jednotlivým posvátným úkonům přizpůsobení, jest živým projevem zbožných myšlének v hudbu převedených, jež lid povzbuzují a strhují. Opravdový dovedný varhaník mn jisté přisvědčí, že ocitá se u varhan nél:dy v tak příznivém duševním rozpoložení, že. kdyby to, co pravě v ol vaný , cantus firmus• udržuje na varhanách. Vede-li si varhaník s přísnou důsledností, pak v době porněrně krátké lid pozná přednosti jeho hry a dá se od něho hravě vésti, ba není zjevena řídkým, že lid již z předehry bez předchozího odhlašování vystihne, která píseň se bude zpívati, a s ji-totou počíná. A jak správně svému vůdci rozumí i přes to, že ho nevidí, vysvítá z každé odchylkv, ke které tento sahá, kdvkoli si přeje změnu rytmu nebo přednesu a p. Rozumí se však samo sebou. že lid takřka přirozeným pudem postřehne i to, zasedne li k varhanám kdokoli jiný. Proto jest vážnou otázkou, poslouží li se umění nebo bohoslužbě, když varhaník prúvod lehkovážně svěřuje často rukám cizím Všem činitelun,, jimž svěřena péče o varhany a jimž snaha o dokonalou a procítěnou hru na nástroj tak složitý, drahocenný a choulostivý má býti povinností, musí na tom co nejvíce záležeti, aby nedotýkaly se ho ruce neumělé. Kde se bud z pohodlí neb nemístných znárnostních chledít přístup k varhanám lhostejně a bezstarostně ponechává nedoukům a diletantům, tam se zpěv lidu snižuje na úkon bezvýznamný a přivádí se dříve nebo později k típadlcu. Takový nedouk následkem své povrchnosti má za to, že hráti z předloh jest něčím ponižujícím, a bylo li něco 'podobného dosud se strany duchovenstva trpěno, mělo by se tomu již jedenkráte učiniti přítrž.') Nesmí se také se zřetele pustiti, že průvod varhanový ke správným, osvědčeným písním leckomu dosud jeví se, nechci říci obtížným, ale nezvyklým, ký div tedv, kdvž se mu někteří vyhýbají a sobě vedou bez všeliké snahy po lepším pohodlné, ale nesprávně. Tu zase ti ředitele kúru mnoho rozhoduje zkušenost; nebof na základě této opět on již přederr, vystihne, kdy kterou píseň může vhodné s lidem zpívati, nebo bezpečně odhadne, na kterou píseň muže právě se odvážiti. Nahlédneme-li ve Zvonařova sbírku písní s průvodem varhan. shledárne, že, jalo bylo tehdy všeobecným zvykem, užíval ještě mezi jednotltvými oddechy meziher. 13 valof jindy tu i tam obyčejem, jako při průvodech tak i i,fi mši lidu text napovídati, což v lodi chrámové konal některý zpěvák z lidu. Při tomto hlasitém předříkávání hrál varhaník jemnějším hlasem mezihru na varhanách, na to pak doprovázel silnější hrou píseň samu, což se opakovalo až do konce mše. Jen na tomto základě možno tehdejší vkládání meziher omltrviti, jinak nutno je prohlásiti za nesmysl, ježto se jimi přerušuje souvislost myšlének textových i harmonisace. Používání takovýchto meziher nevzpíral se ještě ani J. Foerster. A právě při tomto našem mistru hry na varhany jest zajímavo si uvědomiti, že skutečný umélec necítí se nikdy ti pravého cíle, byf jeho zásluhy o umění buly sebe větší. Známo jest, že Foerster vydal praktickou sbírku písní pro lid pod názvem »Katolický varhaník.," ) Vedle toho sluší uvážiti, že se tím stává illusorní všechna péče o velebný nástroj, jehož pořízení a udržování spojeno s nákladem značným a který mimo to ještě v inventárních seznamech stojí pod ochranou úřadú. Octne-li se tudíž ovládání v rukou nespolehlivých (někdy z nedostatku pravého umění a hudebního vzdělání, po většině jen technicky soukromě získaného) hraním nedústojných všelijakých nepřístojností, tedy neporozuměním a pouhou svévolí, připravují se i duchovnímu i řediteli kúru nesnáze a mrzutosti. | ||||
|