|
| ||||
| ||||
|
ovNA~ Centrální
Fy katolická knihovn ,~ ~Iyyd ~o 3IIIIIII'IIII0 0 0 9 2 2I V2III7 5V9III6I3I ~~~)p1tly1? 1 L = ČASOPIS PRO KATOLICKOU HUDBU POSVATNOU V ČESKOSLOVENSKÉM STÁTÉ ZÁROVEŇ ORGÁN A MAJETEK OBECNÉ JEDNOTY CYRILSKÉ. ZAKLADATEL FERD. LEiiNER. O RED. DR. DOBROSLAV OREL: Redakce: PRAHA-V. 133., ul. Elišky Krásnohorské 1 1 . A d m i n i s t r a c e: PRAHA-II. 1370, Ferdinandova 6. — Předplatné na rok 10 K. ROČNÍK XLV. ÚNOR 1919. ČÍSLO 2. JAROSLAV ŠAUER Dojmy z Ruska. I. ~ak se mi ulevilo, když ocitl jsem se v roce 1915 za haličskou hranicí pod Brody v Rusku! První, co na s toho dne v Rusku uvítalo, byla píseň. Po silnici proti nám zajatcům jeli kozáci a zpívali pochodové písně, provázené zvláštní hudbou kozácké »muziky« : píšfalami, flétnami, trubkami a neustále vrčícím malým bubínkem. Zpěv byl rázovitý, hudba, doprovod zpěvu ještě rázovitější, bohužel, zpívaným slovům jsme málo rozuměli, Němci a Madaři asi vůbec nic. jen některá jednotlivá slova možno bylo v tom reji zvuků rozeznati. =Rajda, rebjataR, pokřikovali, projíždějíce mimo nás. =v Rosiju zachotěli? — Nebojte se, hude vám dobře! A co jste zač? Madaři, Němci, Češi?- >Ceši, Ceši, — Madaři a Němci jdou za námi,<: odpovídal jsem za všechny, nebof jakž takž jsem se mohl s nimi dohovořiti. (Do Ruska jsem se nřipravoval již několik něsíců! a učil jsem se tajně po rusku). aA, Češi, dobrý národ, známe vás, máte hezké písně !R Divil jsem se. Teprve později jsem poznal, že kozáci skutečně věděli o nás nejvíce ze všech Rusů, tehdy, když jsem se s nimi téměř denně stýkal v ruských liniích jako dobrovolník české legie. Asi za tři neděle jsme dostihli pěšky velké město ruské, staroslavný Kijev, nejstarší z ruských měst. Má velice krásnou polohu na několika kopcích po pravém břehu řeky Dněpru. Vešli jsme do Kijeva právě v neděli časně dopoledne, když se nad městem rozléhal mohutný, dojímavý zvuk hlaholu zvonů. ívinozí z nás byli již otrháni, bosi, hladovi a hlavně nečistí. Byl listopad, byly citelné mrazu a my zkřehlí jen tak že jsme se vláčeli ulicen•~i Kijeva. Téměř všichni trpce rozčarováni ze svých illusí a nadšení, s jakým jsme šli do Ruska, mnozí zajatci litovali yegyptskýchg hrnců masa v Rakousku, — všichni toužebně čekali na odpočinek. To šli po Kijevě stíny, duchové, a ne rakouští zajatci! Zbuzovali jsme útrpnost svými zjevy. Mnohé dámy a děti přicházely k nám a dávaly nám peníze, chléb a různé dárky. Zdálo se nám, že to jsou andělíčkové. Stoupaly slzy do očí, když jsme viděli, jak tříleté děvčátko přiběhlo ke starému vousatému zajatci a podávalo mu v levé ruce chléb a v pravé stříbrný půlrubl. A nad tím vším slavnostně hlaholily z kijevských chrámů zvony. Předplatné na ..CI RILAI* je zo K ročně. | ||||
|