|
| ||||
| ||||
|
30
zavazují duchovní správcové podle na fí z e n í p r a ž-s k é synody z r. 1860, kapitola VII, str. 95 (de cancu et musica sacra), že připustí do kostela jen takový zpěv v řeči mateřské, jehož melodie a text vzdělává a vyloučí všechny písně nejapné a světácké, K tomu pomocnou ruku podá jim nový >-Český kancionál<, v němž bude obsažena řada mešních písní obecných, navazujících textově na jednotlivé části mešní. Dovolí se zpívati jen obecné, mešní písně, jejichž text i nápěv úředně bude schválen ordinariátem. Tento indult má platnost, pokud se nezmění uvedené poměry. P o z n á m k a. Tímto návrhem jest zároveň opravena neúphrá zpráva o návrhu prof. Orla v čas. >Jednota< č. 4. Liturgie a liturgická řeč. Jednotlivci i celé skupiny bouřlivě domáhají se hlavně jednoho požadavl;u: národního jazyka v liturgii. Tato jinak vzácná u nás svornost už dokazuje, že je to požadavek ne-odkladný a nutný. Navrhuji všem skupinám, aby ihned daly toto thema na program a předsedové skupin aby včas určili referenta, I CYRIL číslo 2. spěchá, jako první tři body. Nutno uvážiti, neměla-li by ,e zpívaných mších ožíti hlaholština a neměla-li by v opatství >na Slovanech« v Praze býti zřízena škola slovanské liturgie s drem Vaisem včele. Tož, bratří v Čechách, na Moravě i Slovensku, chutě k dílu! Co můžem učiniti hned, nezdržujme k vůli těžko dosažitelným novotám ! Snad podaří se nám všecky naše tužby, snad i mši sv. sloužiti i breviář modliti se budeme jednou sladkým jazykem mateřským, to však dá mnoho práce, vyžádá si ještě mnoho času. Ale křtít, oddávat, mrtvé pochovávati, světit a žehnat — v tom se můžeme shodnouj, aby i v tom mezi námi byla —jednota. (Otištěno z čas. -jednota,< č. 2. a 3.) »Národna Politika, organ arcibiskupa záhřebského, přináší církevně-politický program, ve Kterém žádá při bodě 9.zavedení národního jazyka vcírkvi. (N. L. 16.%2.) V jakém rozsahu se to má státi, se nepraví. Záhřebský časopis »Svatá Cecilija= pro církevní hudbu však nemá žádné ozvěnv těchto snah. Naopak zprávy z měst i venkova (Djal Ke článku v Cyrilu o jazyku při mši sv. dovoluji si podotknouti, že staroslovanský jazyk jest nemožný z toho důvodu, že se chce bohoslužba učiniti lidu srozumitelnější, přípustnější. Než-li starý, nevyvinutý, nesrozumitelný a těžko vyslovitelný jazyk, raději latinu, která za nedlouho po tomto babylonském rozdělení národů zase bude mezinárodní řečí. Far. Filipi. Příbramská vikariátní skupina konala schůzi dne 6. února za účastenství 31 členu. 4. V příčině řeči liturgické se uznalo, aby bylo ve prospěch lidu po-přáno jazyku národnímu místa co nejvíce, ale liturgie mešní necht je vždy latinská a tím také pojítkem národů do našeho státu pojatých, zvláště když těch pojí-tek bude tak mála XVI. skupina (Kounice) konala 13. schůzi dne 12. prosince 1918 v Dolních Kounicích (80"/,). Jednáno bylo o liturgické řeči a usneseno téměř jednohlasně, aby ústředí předloženy byly v tom ohledu požadavky tyto: Liturgická řeč tam, kde stýká se kněz s lidem, t. j. svátosti a svátostniny, budiž česká (po příp. německá), a v důsledcích toho agenda zřízena. 1l§e svatá nebudiž vůbec dotčena; ve zpívané buďtež části zpěvné v řeči lidu, jinak latinské. Poradní hudební Sbor při ministerstvu.školství a národní osvěty rozšířen byl dodatečně na 16 členů. Jsou to pp.: Hub. Doležil, Ant. Heřman, Karel Hoffmann, Karel Hoffmeister, Leoš Janáček, Alois Kolísek, Karel Kovařovic, Zd. Nejedlý, Vít. Novák, Otakar Ostrčil, Frant. Spilka, M. L. Sychra, Otakar Sourek, Václav Stěpán, Václav Talich a Rud. Wiinsch. Prvá schůze sboru konala se 24. ledna t. r. Předsedou sboru zvolen byl Vít. Novák, místopředsedou Ot. Ostrčil, jednatelem a zapisovatelem dr. Václav Štěpán. Práce sboru rozvržena byla celkem v devět sekcí, které zahájily již svoji činnost. Jsou to sekce : 1. pro hud. tvorbu, 2. pro hudbu výkonno,i, 3. pro hud. vědu a publicistiku, 4. pro hud. školství, S. pro reformu zpěvu na školách obecných, měšt. a středních, 6. pro reformu státních zkoušek, 7. pro otázl | ||||
|