|
| ||||
| ||||
|
YRI L, Centrální
katolická knihovn, 3 112112NI~OII01101IO2'1'11' V II lil II ČASOPIS PRO KATOLICKOU HUDBU P;OSVATNOU V ČESKOSLOVENSKÉM STÁTĚ ZÁROVEŇ ORGÁN A MAJETEK OBECNÉ JEDNOTY CYRILSKÉ. ZAKLADATEL FERD. LEHNER. O REDAKTOR VÁCLAV Ml)LLER Redakce: PRAHA-VI. 82. ulice Štulcova 10.—Administrace: PRAHA-II. 1370, Ferdinandova třída 6. — Předplatné na rok 10 K. ROČNÍK XCV. BŘEZEN 1919. ČÍSLO 3. JAROSLAV ŠAUER Dojmy z Ruska. (Pokračování.) onečně tedy odjíždíme do Kijeva. Jsem velice vděčen br. poručíku Vavrochovi, který mi osobním zakročením u' kazaňského vojenského náčelníka usnadnil odjezd do našich legií v Kijevě. Podotýkám, že bylo to v době, kdy vláda ruská dívala se na nás, »zrádce« rakouského císaře, nepříliš příznivě. Cesta trvala celkem pět dní, počítaje v to i jednodenní pobyt v Moskvě, kde jsme si prohlédli slavný Kreml. Moskva, ohromná a rozlehlá, působí dojmem velkoměsta pouze touto svojí rozlohou. Ve skutečnosti městem v našem slova smyslu jest vnitřní část, přiléhající ke Kremlu a k řece Moskvě, kdežto za obvodem této části počínají již čtvrti chudiny, s nízkými domky, čím dále tím chatrnějšími, s ulicemi nečistými, — až Moskva přechází v množství vesnic, hraničících již jen s poli a lesy. Kreml — tof památník ruské slávy, sídlo carů do Petra Velikého. Čím pro nás jest hrad Pražský, tím pro Rusa je Kreml. Až sem dospěl v r. 1812 Napoleon, vida kolem sebe ne hrdou Moskvu, nýbrž dohořívající spousty rozvalin. Za těch sto let Moskva byla znovu vystavěna, vzrostla, ale čistě ruskými, rázovitými zůstaly pouze chrámy a Kréml. Velice málo najdeme v Moskvě domů v ruském slohu stavěných. V tom ohledu Moskvu předčí města v Povolží: Nižnij Novgorod, Astrachan a zvláště typický Saratov. Však pod tou nádherou v Kremlu, mezi těmi mramorovými stěnami, alabastrovými sloupy, jakoby táhl kdosi veliký, větší než ty řady carů, — osud ruského národa. V duchu slyšíš vzdechy millionů, vidíš v rudých barvách koberců a závěsů krev tisíců, vidíš pod těmi mohutnými klenbami Alexandrovského sálu porobení a utrpení stošedesáti millionového národa, úpícího pod jhem předsudků v nevědomosti, ve tmě, v níž dosud jen mála světlých paprsků proniká . Na hlavní ulici kijevské šum. Jednotlivé hlasy: »Čechi idut!« »Češi jdou!« A kdesi za nárožím již jest slyšeti z daleka zvuky české písně: =Prapor vlá, v srdci plá ...e, neb »Kolíne, Kolíne ...«, — to jsou čeští legionáři, švarní hoši, jejich pružný krok stejnoměrně a pevně svým taktem provází jich zpěv. Na chodníku kupí se obecenstvo, hází po nás květinami, jež v letu zachycujeme a dáváme si je za stálého zpěvu na čapky, — staří, mladí, ženy, děvčata i děti mávají šátky a kývají nám rukama, provázejíce nás na cvičiště ještě dlouho svými pohledy. Jaké radostné to byly chvíle! Přiloženy složní lístky. Předplatné na ,CYRILA' je zo K ročně. | ||||
|