|
| ||||
| ||||
|
34 CVRIL číslo 3.
Později byl náš záložní prapor přelóžen do Borispolu u Kijeva. Zásluhou br. poručíka Horníčka a pílí hochů zřízeno bylo divadlo, jež utěšeně zkvétalo a dovedlo přilákati často i hosty z Kijeva, přes třicet kilometrů vzdáleného. Naše hudba byla v Boríspolu velice ,dobrá, koncem roku 1916 byla přidělena druhému pluku českých legií. Daleko široko rozléhal se za tichých říjnových večerů hlahol českých písní, když po namahavých vojenských cvičeních vycházeli jsme při západu slunce do okolních polí a zahrad. V zimě měl jsem příležitost viděti maloruské junáky a děvčata v národních krojích, slyšeti jejich vánoční koledy a později v únoru národní písně, vítající brzký příchod jara, ale snad vlivem války, blízkostí bojiště, bylo to vše jaksi vynucené od těch dobrých lidí, všechno to jejich veselí i ty písně, které, budiž k chvále tiAalorusů řečeno, jsou velice krásné, dojímavé svými smutnými nápěvy. Uplynula zima, byl březen 1917, tak památný v dějinách Ruska. Usnul předešlého dne večer otrok a příštího jitra probudil se syn svobodného národa. Místo: »Bože, carja chrani ...a zpíval každý: HVstavaj, podymajsa, robpčij narod!- Na ulicích a náměstích ve městech zástupy lidu nepřehledná moře hlav, na bojištích v hlubokých lesích za frontou davy vojáků, v továrnách ohromné množství dělnictva, — ti všichni dychtivě naslouchají vyprávění řečníků-očevidců událostí v Petrohradě, kteří jim mluví o svržení cara, o pádu toho režimu, který šlapal po šíji zotročeného národa, — a kam pohlédneš, všude vidíš jasné, planoucí oči, všude včerejší úpění změnilo se jakoby zázrakem ve zpěv, radostné vzrušení a jásot. »Svoboda! Svoboda! Af žije nová vláda!« Ano. národové Ruska dostali svobodu. Byla pro ně však neočekávaným, příliš radost. ným překvapením, na které široké vrstvy národa nebyly dostatečně připraveny, ve městech pak byla tato svoboda špatně pochopena, — a tak to, co jest nejsvětějším činem v dějinách Ruska, nepřineslo toho ovoce, jež bylo očekáváno. A jak působilo na nás, když četli jsme asi za rok humoristický článek satyrika Avarčenka. Psal: Dítky ptaly se svého děda: »Pamatuješ se na velikou ruskou revoluci v roku 1917:a A děd jim odpovídá: : Řečníci mluvili a posluchači kouřili !R Bohužel, jest mnoho pravdy v této větě. Svoboda rozevřela sice mnohým ústa, ale nemohla lidu odkrýti studnice poznání, protože lid, omámený hesly a zaslepený leskem zářící svobody, nedovedl chápat, jaký vlastně dar byl mu dán. Vývoj revoluce byl příliš rychlý a ruský národ mu nestačil. Střetly se idey a hrubá nechápavost davů. A čí vina ? — Těch, kdo po dlouhá leta, po několik století klidně přihlíželi jak ruský národ tápe v tmách, pro něž tato nevědomost lidu byla zdrojem nevyčerpatelného bohatství. (Příště dokončení.) IWALIW Dr, ]OS. HANUŠ, profesor real. gymn. na Kr. Vinohradech. Hol.y God, we praise Thy name. měsíčníku katolického duchovenstva amerického T h e E c c I e s i a s t i c a 1 R e w i e w Viladelfia) r. 1913 čís. 2., 3., 4. napsal Dr. H. T. Henry, profesor v Overbrookském semináři ve Filadelfii o původu textu a nápěvu anglické parafrase 'Te Deum laudamusK •Holy God, we praise Thy name,` (svatý Bože, velebíme Tvé jméno) zajímavou staf, z níž vyjímáme následující z toho důvodu, že píseň, o niž běží, také ti nás zdomácněla. 1. K vůli zajímavosti věci dlužno zmíniti se o anglickém textu chvalozpěvu Ambrosianského• V lidovém zpěvu nyní zdomácnělo píseň díkučinění: >Holy God, we praise Thy name složena byla P. Clarencem Walworthem (1820—1900) v letech jeho obrácení z anglikánské víry na katolickou (1851—53). Pro svou krásu i obsahem i formou byla tato píseň zpívána i zařazena do zpěvníkú protestantských (American Evangelican Hymnal r. 1892!, tak se stalo, že byla připisována některému presbyterianskému duchovnímu z r. 1853. Neteř P. Walwortha — Ellen Hardin Walworth v životopisu strýce svého Walwortha uvádí jeho slova, když se dozvěděl, že jeho parafrasi Te Deum laudamus si protestanté osvojili a rádi | ||||
|