|
| ||||
| ||||
|
40 CYRIL číslo 3.
Fol. 348a Prae(prae)formosa elegantis 2 v. de B. M. V. - D. - Též v XIII A 2 fol. 37511, Chrud. fol. 333x. Spec. fol. 0 6a. Fol. 348b O g l o r i o s a domina 4 v. in zeq iales v notaci b í l é mensurální. - D in G b - Mariánská antifona, díl I. v 0, 11. v C, III. v Q `';,. Cantus firmus většinou v tenoru, někde v diskantu. V I. a III. dílu provázen jest c. f. ostatními hlasy v umělé imitaci, v II. díle iest úpiná syrrytmie všech hlasů; mimo to střídají se v III. díle dva dvouhlasé sbory jako u Jannequina. Text jest podložen většinou sylabicky a má správnou deklamaci. Při vyspělé technice imitační jest skladba jasná, klidná a piných harmonií. Skladatelem jest ) o a n n e s G h i s e 1 i n (Verbonet). Svědčí o tom tisk Petrucciho: »Motetti libro quatro^, jehož superius, altus a bassus jest jako u n i k á t (Schmid 1848, str. 78) zachován jedině v hudebním oddělení dvorní knihovny Vídeňské, sign. 5 a 77 C 23 voiumen 1.. 3., 4. Svazek tenorový schází vůbec. Skladba c e 1 á jest tedy jenom obsažena v českých rukopisech, mimo Fr. ještě ve Spec. h 5b. Umožňují jedině české rukopisy spart skladby nizozemského mistra. Tisk Petrucciho však liší se od zápisu ve Fr. a ve Spec. jak notací, tak vedením hlasů. Z toho patrno, že do Čech se dostala skladba jinou cestou, než tiskem Petrucciho, jenž pochází z téže doby, kdy Fr. byl psán. Na týž text skládal i Tomáš Stolzer, Thaurat a j. Ars nova. Foi. 34911 , G a u d e m a t e r i n g a u d i o 4 v. inaequales v notaci b í l é mensurální de B. M. V. - D in Ob. -Jako c. L jest v tenoru dvoudílná melodie útvaru písňového 0 10 taktech, která se pětkrát beze změny opakuje, jsouc provázena ostatními hlasy v prosté homofonii. Mezi čtyřhlasé části jsou vetkány dvouhlasé, většinou v syrrytmii složené věty. Též ve Spec. fol. li 8b. Celý text otiskuje Dreves IV, 39, z něhož zpracovány jsou zde jen sloky 1., 2.. 4., 5., 6., 7. (Hymni et sequentiae s. Emmerami saec XV. C 1 m 14667, Mnichov). Fr. a Spec. opravuje text Drevesův na mnohých místech. Sloh »Gaude mater in gaudio« jest týž, jako při předešlé skladbě Ghiselinově. Možno, že jest jejím pokračováním. Ve Fr. i ve Spec. jsou vypsány obě skladby za sebou. Ars nova. Fol. 3512 F e 1 i c i p e c c a t r i c i 3 v. ad inaequales de s. Magdalena. - D. Též v Chrud• fol. 2902 2 v.. XIII A 2 fol. 203b 1 v. v notaci černé m., ve Vyšebrodském rukopise č. 42 z r. 1410 fol. 172' 1 v. Text u Dr. C. b. str. 108. B í 1 á n. m. Fol. 351b I . díl: D i s c u b u i t Jesus, 11. díl: F e c i t A s u e r u s 3 v. ad inaequales de Corpore Christi v tempus imperfectum diminutum E. - Též ve Spec. fol. k 3b. C. L jest po částech rozložen v jednotlivých hlasech, čímž každý hlas představuje hlavní jeho linie. Ostatní hlasy vedeny jsou v přísné nebo volné imitaci. Druhý oddíl první části má dvojí text. »Et accepto pane . ..e a =Similiter calicem Druhá část líčí biblickými slovy v »grande conviviumQ krále Asvera. C. f. jest volným spracováním chorálního responsoria : » Discubuit JesusR, jež jest obsaženo v husitském graduálu dvorní knihovny Vídeňské, sign. 15502, list 971, quando placet. Zvláštní závěr frygické toniny C dur — d mol — a mol jest příznačným pro skladby českého původu Skladba v pravdě umělecká. Ars nova. B 11 á n. m. Fol. 35311 C h r i s t u m d u c e m r e d e t n o s, 4 v. ad inaequales v bílé notaci mensurální - E in Ab. - Též ve Spec. fol. h lOb. Díl I.. II., III. v IV. v,3. V I a II. díle střídá se na způsob litanií dvojzpěv diskantu a altu s dvojzpěvem tenoru a basu; závěrečné věty jsou však čtyřhlasé, vše v syrrytmii. Ve IV. díle dvouhlasé věty vystřídány jsou sborem čtyřhlasým. Text podložen sylabicky, hlasy vedeny kontrapunkticky, ale v prosté homofonii. Závěr: e mol -- a mol. I ve Fr. i ve Spec. napsáno toto moteto bezprostředně za »Discubuit Jesus, se kterým souhlasí ve střídání dvou sborů. Ars nova. B í 1 á n. m. Fol. 3551 P a n e b o ž e, b u d při n á s, 3 v. ad inaquales v bílé notaci mensurální, v tem-pus imp. dim. - C in F b. Též ve Spec. fol. 0 9b. Tonina má ráz moderního F dur s vybočením do Es a C dur. Plné trojzvuky. Případné akcidentaly jsou vepsány do originálu. Jako c. f. prius factus jest staročeská píseň o dvou dílech . Díl I. se opakuje, díl II. jest 1-. V tenoru (c. f.) jsou semibreves a breves bez pomlček; v II. dílu kontrapunktují vedlejší hlasy v živém rytmu, postupujíce místy v souběžných terciích. Ve Spec. jest za sklabou připsán latinský překlad české písně. Ars nova. | ||||
|