|
| ||||
| ||||
|
Centrální 1~ceArN/ katolická knihovna
3 22900025800 t Y RI k ČASOPIS PRO KATOLICKOU HUDBU P O SVATN 011 V ČESKOSLOVENSKÉM STÁTĚ ZÁROVEIV ORGÁN A MAJETEK OBECNÉ JEDNOTY CYRILSKÉ ZAKLADATEL FERD. LEHNER. ^ REDAKTOR VÁCLAV MiJLLER k 1i Redakce: PRAHA-VI. 82. ulice Štulcova 10. —Administrace: PRAHA-II. 1370, Ferdinandova třída 6.- Předplatné na rok 10 K. ROČNÍK XLV. DUBEN 1919. ČÍSLO 4 JAROSLAV ŠAUER Dojmy z Ryska. (Dokončení.) III. Io revoluci národ ruský prodělával krisis. Lid venkovský, po dlouhá léta spiatý okovy ne-vědomosti, neznající kolem sebe nic, jen svou ves a svá pole a u sebe v chatě svůj kout s ikonami svatých a v komoře bečku doma vařené kořalky — intelligence, tak dlouhou dobu nemohoucí se politicky dle svého přesvědčení vyjádřiti — lid dělný, boháči i úřednictvo — všechny vrstvy národa byly postaveny před hotovou událost. Náhle, jako zázrakem, vstává massa dělnictva ze svého podřimování po událostech roku 1905, vstává jsouc vyburcována jednotlivci z nHosudarstvenné Dumy,« dělá v Petro-hradě spolu s vojsky revolučními ohromnou revoluci, jež svým počátkem tak připomíná revoluci francouzskou. Avšak dělnictvo již po několika měsících začíná tápati bezradně v nových poměrech, jde cestou necestou za hesly »Volnost, rovnost, bratrství,` jest příkrým odpůrcem, bojujícím na život a na smrt, nejmenší skupiny ruského národai peněžníků, velkostatkářů a továrníků, z nichž valná část jsou Židé a Němci. Venkovský lid, možno říci, revoluci nepochopil, bylo to nad jeho vědomost. Proň z celé revoluce zůstává toto: »Dejte nám pi du velkostatkářů!« A o tom, bude-li v silách jeho vzdělati tuto půdu, bude-li moci odvésti svému komunistickému státu potřebné množství obilí, o tom on nepřemýšlí. Ruská ohromná pole ležela ladem a ted, kdy dostalo se sedlákům těchto polí a polí velkostaťků, jest plocha nevzdělaná ještě větší, i když pomýšlíme při tom na ztráty, na padlé rolníky ve válce, kteří částečně jsou v Rusku nahrazeni zajatci rakouskými. A až tito odjedou všichni? Kdo tehdy přiloží ruce k dílu? Lid rolnický houževnatě lpí na starých zvycích, na starém způsobu obdělávání polí jak jej přejal od svých předků, nedá si nic vymluviti, i když vidí u snaživého svého souseda statkáře-Němce lepší výsledek — raději toto požehnání přičítá nějaké vyšší moci, třeba i nečisté, síle, než jeho přičinění a píli. Intelligence ruské v pravém smyslu toho slova není mnoho a i ta postavena jest mezi dva mlýnské kameny: proletariát a buržoasii. Ačkoliv intelligent ruský celou svou duší náleží lidu, tento mu nedůvěřuje, vida ve své zaslepenosti v intelligentnosti pečef buržoů a naopak zase třída boháčů ví dobře o náklonnosti intelligence klidu — a tak množství ruských učenců, literátů, umělců, pracovníků na poli průmyslu, obchodu a hospodářství, úředníků a lidí, jichž povaha skutečně jeví intelligence, potácí se mezi třídou dělnickou, jež má je šmahem za buržoasné stvůry, a mezi buržoasií, vidoucí v nich živel sobě nepřátelský, nebot: »Kdo není s námi, je proti nám!« | ||||
|