|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLV. 1919. 51
Něco podobného bylo by možno i v produkci chrámové. Dnes opravdu, jak již na počátku této úvahy podotknuto, slušné hudby a vhodného zpěvu na kůru dosaženo.*) Ale bylo nejen zvykem ale i vžilou ustálenou tradicí, že skladatelé tvořili své skladby na motivy ambrosiánslcého a svatořehořského chorálu, a skutečně docílili touto methodou takového mistrovství, že sám Dvořák, kdyi byl vvbídnut, aby složil také mši, odevzdával hotovou partituru s těmito přesvědčivými slovy: -jo, jo, v tom oboru je již tolik dobrého dosaženo, ie se nedá v tom moc dělat.« A věru, není hned tak oboru, v němž by tolik pokroku a mistrné jistoty bylo dosaženo, jako právě ve tvorbě našich církevních skladatelů. Jako první praktický reformátor proslavil se u nás F. Z. Skuherský, jenž pracoval s takovým úspěchem, že celou generaci skladatelů strhl s sebou tak, že literatura církevní hudby hned na počátku reformy (r. 1873) byla značně obohacena a mnohé skladby z tohoto období v krátké době přijaty byly do světového ceciliánského seznamu (v Řezně). Skladby Skuherského, Foerstrovy, Hruškovy, Sychrovy, Zelinkovy a j. ozývají se na kůrech nejen po naší vlasti ale i za hranicemi s úsudkem o ceně jejich vesměs velmi uznalým. K vy-vrcholení pal< snahy cyrilské v reformě časově pokrokové činností svou dospěl skladatel a učenec prof. K. Stecker, jenž svojí »Missa solemnis2 (1890) slavnostně ukázal, jak možno moderního rozmachu a pokroku ve světské tvorbě použíti také v církevní hudbě tak, aby posvátnost chrámového zpěvu a církevní hudby nedoznala porušení, ba naopak, aby bvla povznesena k vyšším ideálům. Po tomto skvělém triumfu, jehož dosáhl Stecker, pokračovali dle příkladu jeho v poslední době mladší skladatelé Picka, Tregler, Douša, Horník a j.--všichni z jeho školy vyšlí. Žijeme však v době světových převratů jako národ osvobozený ve vlasti československé. Jakmile tento vytoužený okamžik naší samostatnosti nadešel, s ním hned v života přerodu vznikají i nové myšlenky a nová zařízení. Tak i v životě církevním vyskytují se nové proudv a budou míti vliv i na praxi. Jeden takový již na světlo postaven : jest to přiměřená úprava jazyková při bohoslužebných úkonech. Myšlenka není zlá, ale úspěch míti může jen potud, pokud bude postavena na zdravých základech. Vždyf reformovati hudbu a zpěv na kůru jest úkol celkem vlastně dosti jednoduchý, proč ? poněvadž této činnosti se podvolují jen lidé vybraní. Dá se tedy s tímto programem dosti hybně pracovati. Ale dokud nebude reforma lidové písně chrámové důkladně provedena (coi se následkem nedostatečného po-rozumění ukázalo ne dosti snadným), dotud všechny reformy jiné nebudou míti toho významu, jaký má česká hudba, která se nese od nejprimitivnějšího lidového nápěvu až ke grandiosní výši svrchovaného ideálního umění. Co je platna všechna reforma, když hlavní věc, t. j. lidová píseň tkví ve strnulém úpadku a pohybuje se stále ještě v ovzduší poroby josefinské a když nikdo jí do opravdy hnouti nechce nebo nemůže. Začne-li však reforma lidové písně chrámové, pak povznesena bude i reforma ostatních částí obřadních. Pak v dozírné době bude také umožněno skladatelům pině využíti motivů z krásných původních písní chrámových, pak bude možno očekávati zdárný vývoj všech reforem v duchu čistě českém, zvláště pak reforma české církevní hudby a chrámového zpěvu hlavně na základě lidové, ryzí písně kostelní jakožto -nový česlcoslovanský cyrilismusó. Takovýto cvrilismus by tedy znamenal práce našich skladatelů na základě prvku lidových zbožných písní, jako mše a jiné zpěvy ke slavným bohoslužebným úkonům určené, kteréžto skladby by takto časem nabyly pravého významu národního, jakého dosáhla hudba Smetanova. Úspěch ten je však myslitelnG jediné na základě reformy lidové písně chrámové. A takovouto očistnou prací byl by náboženský i národnostní moment nejlépe objasněn. Něco již začato bylo ve skladbách našich komponistů a máme již některé mše na motivv písně k sv. Václavu, rorátních písní staročeských, a pastorální mše na motivy písní vánočních s textem latinským. Jaká tu bude radost, až ryzí české písně lidové nadšeným unisonem v chrámech našich ozývati se budou a z motivů skvostných staročeských, uměle zpracovaných lidových zpěvů č e s k á h u d b a a s ní po náležité úpravě a ustálené formě textu i zpěvy na kůrech jazykem mateřským zríti budou. Tak bude velebnost chrámu svérázem československého cyrilismu významně zdůrazněna a zvýšena, a milo bude prodlíti ve svatyni, ve které budou ve skutek uvedena slova Jana z Hvězdy: Píseň česká slavně znívá, v chrámu Páně když se zpívá ; kde duch prost vší pozemskosti, na perutech pobožnosti k vyšším stanům zalétá. s) Ovšem Bohu žel nikoliv všude. | ||||
|