|
| ||||
| ||||
|
Ročník XLV. 1919. 57
b) Heterofonní vedení hlasů jeví se dále ve skladbách, v nichž k tenoru, vypsanému notami dlouhého trvání, tvoří diskantující hlas intervaly konsonující i disonující beze všech pravidel a beze vší přípravy, obetkávaie ho v sekundách, septimách, nonách při rychlém pohybu. Tyto ozdoby k zpívané písni nejeví se v druhém hlase pouze před závěry jednotlivých hudebních úryvků, jako v případu prvém, nýbrž jako neustále varianty, jez současně znějí s původní melodií. Toto borduheterofonní vedení druhého hlasu připomíná průvod písně na dudy, lidový zpěv s primitivním doprovodem, jenž nechtěl všude a vždy jíti se zpěváky v jednohlasu. H u d e c o k o r o v a 1 v průvodním hlasu vůdčí nápěv hlasu prvního a tak obměnami vy-tvořil jakoby nápěv nový, bohatý na shluky tónů. Ale nejen okoroval hudec na svůj nástroj, i zpěvák tak činil doprovázeje nápěv, jak potvrzuje Blahoslav v » Musice«. Jsou to: Martyr Christi (Spec, list o 5b), Novus annus Fr. fol. 330'', Palmiger a Vernulis (list n 12b), Praesulem ephebeatum Fr. fol. 342' Martyr Christi. Spec. fol. 05b. Úvod instrumentální. Mar - tyr Chri - sti in - si - gni- Novus annus. Franus fol. 330b. c) Třetí druh heterofonního vedení průvodných hlasů jeví se v tříhlasých a čtyřhlasých i pětihlasých m o t e t e c h, v nichž několik písní o stejném počtu taktů s r ů z n ý m i t e x t y spojeno jest v harmonický celek. Současně přednášené různé texty mají obsahově vnitřní spoj, rozvinujíce týž náboženský námět; byly bud všechny mariánské, neb o Božím těle, o narozeném Kristu, o zmrtvýchvstavším Kristu a p. Spiaté melodie tvořily také celek, jsouce všechny v témž tempu a rytmu. »Nota proti notě,« co starý kontrapunkt jest jejich základem, prostá s y r r y t m i e, ale j e š t ě n e h o m o f o n i e. Vedle konsonujících intervalu užívá se paralelního vedení hlasů v sekundách, septimách a nonách; při protipohybu a bočném vedení vyskytují se sekundy a septimy beze vší přípravy. Heterofonní ráz ve vedení hlasů lze ve starém motetu českém vysvětliti způsobem4 jakým moteto povstale. Původně bylo dvouhlasé; druhý hlas složen jest dle všech pravidel o kontrapunktu; třetí hlas byl přidělán dodatečně jako diskantující hlas k vůdčí melodii bez ohledu na hlas druhý; podobně i další hlasy kontrapunktují s hlavní melodií, ale nikoliv s ostatními hlasy průvodnými. Toto sukcesivní přidávání vedlejších hlasů má pak v zápětí vzájemný nesoulad mezi hlasy průvodnými. Autoři byli patrně mužové z lidu, vážení členové literátských družin, ale beze všeho hlubšího vzdělání hudebního. již předem lze upozorniti,, že tato moteta jsou složena většinou pro mužský sbor, tedy pro po'třeby literátských kůrů a jejich vročení je závislo na počátcích spolkového života literátských bratřin. Jest to v,-ak t. zv. c o n t r a p u n c t u s f a 1 s u s, jak jej zná teoretik Gaforius. Heterofonie vystupuje tedy ve skladbách českého umění starého pouze jako zjev podružný. Charakteristické rysy propůjčuje mu o r g a n u m, d é c h a n t a g y m e 1. 0 r g a n u m p u r u m, čisté organální věty v neustálých kvartách nebo kvintách není;. lze jen mluviti o organálním vedení hlasovém, kde převládají vedle jiných intervalů kvinty a kvarty paralelní. Příklady organální diafonie vyskytují se v rkpe vyšebrodském č. 42 z r. 1410: EV aetas aurea (fol. 147x), Resurrexit dominus (fol, 152x). Ave maris stella (fol. 148x), dále v českém kancionále Jistebnickém sign. II. C 7 z r. 1420: Stalaf se věc divná (str. 222), v latinském k. Jistebnickém, sign. XII. F 14 z 2, pol. XV. stol.: BZacheusR (fol. 198b) a v k. Franusově: Beati, qui esuriunt (fol. ), Insignis infantule (fol. 3260, ve Speciálníku : Paranymphus adiit (fol. m 9b), Congaudemus (fol. m 14b). | ||||
|