|
| ||||
| ||||
|
60
»Bouře« bylo dáno na program. V provedení jeho účastnily se síly již dříve osvědčené -- P r a ž s k ý >Hlahol«, a v Bolech pí. G. Horvátová, sl. Miřiovská a pp. Mirko Stork a Em. Pollert. Účinkující podali v reprodukci obtížné skladby své nejlepší a tak mělo dílo úspěch opět dokonalý, zvláště když řídil je kap. V. T a 1 i c h, prokázavší s v o j i schopnost i pro těžší problém dirigentský právě již zdařilým provedením Sukova »Zrání«. Koncert p osl e d n í (20.) obrátil zas pozornost k novinkám. Píseň J. Jeremiášova Matčino srdce« pro alt s orchestrem zaujala nás na ráz svou vážností, s jakou přikročil tragicky zemřelý autor ke zhudebnění krátké bretoňské legendy. Nic vnějšího nevane z této prožité skladby, jen zdravá, poctivá hudba proniká vším. Piskáčkův (A d.) %Švanda dudák«, symf. báseň, je dnes již ovšem staršího data (z r. 1912), přes to však projevuje a s p o ň v nábězích snahu po modernosti, jež zase ovšem skladatele zavádí od pravého výrazu prosté staré pověsti. Jako solista 19. abonentního vystoupil prof. J. Heřman, v klav. koncertu Bethovenově Es-dur tV.), který sehrál ůokonale s náležitým smyslem pro hloubku této skladby, jež pouhému virtuosu byla by ovšem cizí. Čtvrtý klavírní koncert Beethovenův O -dur přednesla známá klaviristka z koncertů filharmonických paní Růž. N e b u š k o v á. Oproti těmto koncertům Beethovenovým nevyžaduje ovšem I<]av. koncert Mozartův »Korunovační- (byl na programuMimořádného symfonického koncertu C. F.) takového hlubokého vhroužení se v ducha skladby, je to »hudba pro hudbu«, ponechávaje ovšem interpretovi dosti vděčných míst t po stránce technické vyškolenosti- Pan R o m a n V e s e 1 ý, známý krásným přednesem klav. koncertu Dvořákova iiž od dřívějška, potvrdil i tentokráte svoji výbornou klavírní kondici. Kromě klavíristů dostal se k slovu na koncertech filharmonických (a to na l i d o v é m v e č. 16. bř.) varhanní virtuos řid. A. L e d v i n a z K u t n é Hory, jenž již od let jest častým hostem koncertního podia pražského a jehož propracované výkony jsou vždy vřele vítány. Tentokráte vybral si k před-nesu K o n c e r t E n r. B o s s i h o s orchestrem a-mol], effektní a pro obecenstvo vděčnou to skladbu, která také v jeho podání doznala piného úspěchu. Varhanní přednesy řid. Ledviny byly také hlavní součástí slavnostního koncertu na počest Francie 1. dubna t. r. v Obecním domě. Milý host vybral si vesměs skladby francouzské s A l e x. G u i l m a n t e m v čele. Hrál s o n a t u tohoto franc. mistra, jenž do-vedl nejlépe vžíti se v hutnější sloh varhanní, pak z menších věcí: Saint-Saensovu Rapsodii II. a Cés. Francka Piěce héroique a Cantabile, které předpokládají zas zručnost v rejstříkování, mají-li při své poměrné thematické jednoduchosti působiti. P. L e d vi n a dovede však vybírati i střídati barvy velmi případně a proto také měl úspěch i v těchto drobnostech. Z koncertú ostatních zajímají samozřejmě ty, které přinesly opět nějakou českou novinkou. V první řadě byl to Večer písní Vít. Nováka, uspořádaný Spolkem pro pěstování písně v Rudolfině (19. břez.) na němž po-prvé provedeny Dětské písničky Novákovy »J a r o«. Vystihují výborně a »věrně« dětský výraz básniček Sládkových, ač při pozornějším poslechu prozrazují umělou, technicky velmi vysoko stojící fakturu celé práce. Písně ty, intonačně těžké, zazpívala prostomile sl. K r. M o r f o v á. Dvě české novinky měl na programu i v e 1 k ý s l o v e n s k ý k o n c e r t 27. března) v Obecním domě, a sice dvě balady pro alt. J. Kunce »Stála Kač e n k a u D u n a j aK je dramaticky vypjatější a ucelenější než V1. Polívky »Na té naší kopa- CYRIL číslo 4. n i n c e«, impressimisticky těkající. Písním Z. BláhVM i k e š e byl věnován celý večer v Mozarte u (29. března). Skladatel zaujme na poprvé hned svojí harmonickou smělostí, již zkouší však na textech náladově příbuzných, které mu skýtají málo příležitosti ke hlubší práci thematické a k rozmanitějšímu hudebnímu výrazu. M. S. „Slovensko v písni” by] název animovaného večera, jejž prožili jsme 9. t. m. v Grégrově síni Obecního domu. Pan poslanec dr. A. Kolísek se-známil nás blíže s krásami písní s]ovensl<ých v nejvýš poutavé a zajímavé přednášce, vhodně provázené vvbranými ukázkami. Z každého slova páně řečníkova zářila vroucí láska k slovenskému lidu a piné porozumění jeho poetickým projevům a citovým výrazům — slovenským písním. Z nich podal, jak sám na počátku své řeči nám naznačil, prostou kytičku, ale tak půvabnou a vonnou, že píseň slovenská zjevila veškeru něžnou krásu a tak hluboce vnikla v naše duše, že vonný její dech jsme cítili i po návratu do svých domovů. Krásná a libozvučná jest slovácká řeč, měkká a plynná, ale zvláště krásná v písni, kde tvoří zvláštní barvou melodie charal Program večera rozdělen na dvě části. V první promluvil p. poslanec o lidové slov. písni vojenské, erotické a politickonárodní. Ul<ázky z nich interpretovala slečna Kuchynková, jež úpině správně vystihla jich charakteristiku. I pan přednášející sympatickým hlasem, tak nějak přiléhalícím k půvabu písní, přednesem několika z nich a ukázal nám zřejmě veškeru jich krásu. Všechny tři druhy jsou vpravdě charakteristické obsahem i zpěvní formou. Ve vojenských opakuje se motiv stesku na bezpráví a nespravedlnost, avšak i humor se tu objeví. Velice roztomilé jsou písně milostné, jichž motivy jsou piny poetického kouzla. Z některých dovídáme se, kde na Slovensku nejkrasší >dievočka«. Př.: »Krásna je růžička, čo v zahrade kvitne, krajšia tá dievočka če v Liptove svitne <. Sem patří i píseň »Zpievankv, zpievanky«, jež ukazuje v prvých dvou slokách, jak lidová píseň vznikla. Nikdo ji neukládal a nevolal, přišla a byla zde; »mládenci a dievčence ju našli«. Projevy uvědomělé lásky k otčině nacházíme v písních politicko-národních. Se stesky nad utlačováním mísí se v nich blahá naděje v lepší doby a prosba k Bohu o pomoc. I zde prostupuje v některých motiv erotický, ovšem národnostně zabarvený. Podle slov pana předn. třeba Icu sblížení srdcí i stejné národnosti. Doklad toho v písni: »Po nábreží koník beží« — ve verších: -Z tej jedličky dve hrdličky na tú lúčku ; ja som Slovák, ty Slovenka, daj mi rúčku <. Harmonicky upravil některé písně slov sklad. Šnajdr-Trnavský, jiné Leoš Janáček i pí. Úprková; umělecky zpracoval mnohé Vítězslav Novák. Zajímavé jsou slovenské >trávnice«. Jsou to dvoj-zpěvy v terciích se pohybující, jež jak z názvu patrno, zpívají děvčata, jdoucí na trávu, a to tak, že jedno začne zpívati, zdáli mu druhé odpoví a pak společně pokračují. Na jiné písni slovenské, k níž skl. Leoš Janáček přikomponoval tenorový part | ||||
|